RSDr. Miroslav Opálka

  • KSČM
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 2,96. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

10.08.2010 16:13:30

Jedni budou bohatnout na úkor druhých

Jedni budou bohatnout na úkor druhých

Řeč na 3. schůzi Poslanecké sněmovny PČR, 10. srpna 2010.

Děkuji, paní předsedkyně. Vážená vládo, kolegyně a kolegové, člověk by zamáčkl slzu nad projevem pana premiéra a stavem hospodářství v České republice. Zprivatizovalo se tu majetku odhadem za tři tisíce miliard korun. A kde jsou! Čtyři sta až pět set miliard se nalilo do konsolidace bank. Kde je zbytek! Státní dluh činí asi 1,3 bilionu korun, na bilion korun se počítají veřejné dluhy samosprávných celků, a totéž číslo tvoří dluhy občanů.

Jestli dobře počítám, vypařilo se v tomto malém prostoru za dvě desetiletí - řeknu -nemálo korun. Můžeme zde diskutovat o různých příčinách. O vnitřním dluhu, o transformačních nákladech, o nutnosti rozvíjet nové technologie a tak dále a tak dále. Jaká je však také nepřehlédnutelná realita. Řada lidí výrazně a nezaslouženě zbohatla a dnes se nám někteří smějí zpoza velké louže. Naproti tomu si má většina spoluobčanů utahovat opasky a snižovat tak svou již dosaženou životní úroveň. Za dvacet let se Česká republika nepřiblížila svou výkonností k ekonomice vyspělých zemí tzv. Evropské patnáctky ani o milimetr. Pořád oscilujeme mezi 71 až 76 % jejich výkonnosti. Naše pobídková celková daňová zátěž činí kolem 31 či 32 % a není nám to nic platné. Průměr Evropské unie je 35 či 36 % a státy, které v krizi nejlépe obstály, mají zdanění 40 i více procent. Flexibilita pracovních vztahů zaměstnanců v České republice patří v rámci Evropské unie k největším, tuším čtvrté místo, a ještě ji chceme upravovat změnou zákoníku práce. A naše dumpingová cena pracovní síly nepočítám-li management a některé preferované profese, patří v součtu, to je ona tzv. superhrubá mzda, v Evropské unii k nejlevnějším. Ale ani to nám nepomáhá. Snižuje to jen kupní sílu a máme stejně přes půl milionu nezaměstnaných, z pohledu některých pravicových politiků to jsou flákači. Upozorňuji, že srovnávací tabulky či grafy nezaměstnanosti jsou trošku zavádějící, neboť hodnotí starší údaje podle staré metodiky a nové podle nové mírnější metodiky, což dnes snižuje nezaměstnanosti, ovšem jen opticky, cca o jedno procento.


Nejnižší evropská nezaměstnanost je však zase tam, kde je nejdražší pracovní síla. Pravda, slušně zdaněná. Není to divné? Ale současná světová hospodářská krize je rovněž podivná. Spustily ji důsledky nezodpovědné finanční politiky ve Spojených státech a rozšířila se i proti vůli některých našich ekonomů po celém světě včetně České republiky. Státy sanují z veřejných prostředků velké krachující firmy a velké banky nakonec i v krizi vykazují zisky. Důsledky krize však dopadají především na zaměstnance a občany s nízkými příjmy a srovnávací tabulky vykazují již dlouhou dobu dynamický růst rozdílu mezi vysokopříjmovými jedinci a zbytkem společnosti. Teprve dnes tato nemravnost vyvolává v některých amerických miliardářích hnutí svědomí a avizují zřeknutí se poloviny svého majetku ve prospěch charitativních účelů. Našim miliardářům či multimilionářům politická pravice zajišťuje na jedné straně snížení daní, stropy na odvody do pojistných systémů, menší míru solidarity, ale na druhé straně možnosti většího využívání veřejných zdrojů.

Vlády České republiky jsou zodpovědné za stav, který dnes programové prohlášení vlády a předseda vlády ucházející se o důvěru kritizuje. Možná naivně, možná amatérsky či promyšleně řídily tento stát. Kupovaly si zpočátku přízeň voličů zadlužováním tohoto státu. Obdobně to probíhalo i v obcích, kde se postupně vyprodal majetek a dnes se bez nájmu a s nízkými daněmi budou potřeby vesnic, měst či krajů těžko zajišťovat. A tak přišel tento čas. Majetkový a politický převrat byl dokonán a lidem, kteří nebyli sice organizátory, ale masovým hybatelem politických změn, se nyní říká. Už dost, musíte šetřit! Příklady nejen z Maďarska a Řecka přišly vhod a ve volbách byly dokonce zneužity. On totiž neznalý člověk je tvárný, dá se lehce vystrašit a pak manipulovat. Dříve lidé věřili v pomoc nadpřirozených sil, dnes se stejně tak upínají k rozumu některých expertů, kteří hlásají, že ví, jak vyvést společnost z krize a zabránit nejhoršímu. Neříkají však, že zejména na úkor nejslabších, potřebných. Říkají, že nechtějí legislativní úpravy zákonů, které se vedle krize rovněž podepsaly na nedostatku financí. Jednalo by se například o znovuzavedení progresivní daně u fyzických osob, zrušení stropu na odvody na všeobecné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, o zrušení rozumného nebo nerozumného snížení míry zdanění příjmu u právnických osob a jiné.

Vážené kolegyně, kolegové, nejsem tak naivní, abych si neuvědomoval ekonomickou propojenost celého světa a zejména vliv Asie na světovou ekonomiku. Nerozumím však vůbec tomu, proč se my stavíme do čela prosazování liberalizace světového obchodu. Už jsme jednou byli více liberální, než to bylo třeba před vstupem do Evropské unie a platili jsme za tento spěch zbytečně moc. Na druhé straně si myslím, že jsem již dost znalý toho, abych odmítal další extrémní krajní řešení, abych odmítal zdánlivě průkopnickou cestu nové české vlády, která se staví do role schopného a rázného subjektu, ale ve skutečnosti takto jen poslouží vyšším příjmům světového kapitálu a stává se dokonce trojským koněm k rozbití principu sociálního státu v Evropské unii. Přitom živí generační konflikt a vystavuje velkou část občanů České republiky nebezpečí chudoby. Avšak právem občanů je také nežít v chudobě a reálná chudoba je de facto porušení lidských práv, kterými se vláda v programovém prohlášení žádající dnes o naši důvěru zaštiťuje.

V programovém prohlášení vlády České republiky je citovaná řada odkazů na různé mezinárodní dokumenty, vzpomenuta lidská práva a svobody. Co tam nenajdeme je odkaz na všeobecnou deklaraci lidských práv schválenou Valným shromážděním Organizace spojených národů a následně odkazy na dlouhý seznam mezinárodních dohod, např. mezinárodní pakt o hospodářském, sociálním a kulturních právech či spoustu deklarací a akčních programů z posledních let. Proti tomuto faktu však najdeme pasáž v oddíle Evropská unie, která konstatuje, že vláda nebude podporovat další rozšíření legislativní harmonizace a koordinace v sociální oblasti. Avšak v oblasti strategických cílů považuje vláda koordinaci za její základ. Zvláštní ne?

Nemusíme chodit daleko. Vždyť odstraňování chudoby má v letošním roce zvláštní význam, neboť rok 2010 byl Evropskou komisí vyhlášen Evropským rokem proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Česká republika se zatím s 10 procenty chudobných občanů řadí k těm úspěšnějším zemím. Průměr Evropské unie je 17 %. Ale netroufám si prognózovat, jak to bude Evropská komise po osmi letech českých pravicových vlád v roce 2014 nově hodnotit.

Programové prohlášení není alternativa, není řešení. Je adaptací na současný stav. Nejde o žádný akční plán, který chce současné podmínky či trendy měnit. Nejde o zvýšení příjmů státního a veřejných rozpočtů. Neplatí tedy, že voliči si volí politiky pro to, aby konali, a ne aby jen stav pasivně registrovali a přizpůsobovali se mu, když jim to vyhovuje.


Vláda prohlašuje, že hodlá chránit svobody a individuální práva občanů. To zdůraznil i premiér. Ale ke svobodě patří finanční či dostatečné sociální zabezpečení. A to nelze zajistit nějakou proklamací, ale konkrétními praktickými kroky.

A vedle individuálních práv se snad v Evropě 21. století stává axiomem i solidární kolektivní zabezpečení na případné nepředvídané události.

Komunistická strana Čech a Moravy není žádným obhájcem zneužívání sociálních dávek, jak se jí často vkládá do úst. Naopak. Tvrdíme, že je třeba lidem dát možnost pracovat a za práci jim dát solidní mzdu. Pak nebude třeba tak velké sociální ingerence státu. Nevoláme tedy po větších prostředcích do sociálního systému. Práce musí zaplatit potřeby našich spoluobčanů. Ale pokud stát práci nedokáže organizovat a zajišťovat, pokud přijde cyklická krize, je nezbytná potřeba pomoci. Kdy jindy než v době krize má stát svým občanům pomáhat. Nejde však na jedné straně preferovat podnikatelský sektor a dále hlásat, že osobám samostatně výdělečně činným se odvody nezvednou a zaměstnancům nezajišťovat valorizaci mezd či dokonce mzdy snižovat. Toto přece vytváří automaticky nároky na sociální pomoc, a z čeho ji má stát platit, když snižuje daně.

A tak podnikatel převádí svou zodpovědnost a rizika na stát a ten, když nemá dostatek peněz v důsledku nízkých daní, stropů, černé a šedé ekonomiky, ve které se propere na sto padesát miliard korun, či vysokého stupně korupce, převádí rizika na občana. To je přece nepřijatelné. My jsme proti zneužívání dávek, ale my nejsme pro redukci jejich výše. Dávky jsou dnes již tak nízké, že nejde o žádnou výhru. A připravovaný způsob žádostí a jejich prověřování bude dosti potupný. Zde se nedá hovořit o sociálně citlivém způsobu. Pokud si někdo něco na stáří našetří, bude to muset například utratit, když ho nikdo nebude chtít zaměstnat a on bude chtít pomoc státu.

Taktéž převod nemocenského pojištění na zdravotní pojišťovny, garanční lhůta a trvalé snížení nemocenské je pro KSČM nepřijatelné. Jde o postupnou privatizaci veřejných prostředků a snižování dávky pro občana. Stejně tak je problematická nevhodnost výplaty sociálních dávek nehotovostním způsobem. Kdo bude platit tu režii, zálohovat zhotovitele a výplatní místa. Bude to na úkor dávky či půjde o nový zvýšený výdaj státu pro podnikatele? A propos, z čeho vláda usuzuje, že jedno inkasní a kontrolní místo bude tak výhodné? To může konstatovat jen ten, kdo neví, jakou rozdílnou úspěšnost výběru mají okresní správy sociálního zabezpečení na rozdíl od finančních úřadů. A představa, že jeden kontrolor zvládne daňové zákony a všechny pojišťovací a další zákony, je zcela mimo mísu.

Možná je to i záměr, neboť takové experimenty sníží výběr do státní pokladny a v čí prospěch a na čí úkor to bude, je nasnadě.

Pro nás kruciálním a prvořadým problémem, kterým by se měla politická scéna zabývat a pokusit se jej vyřešit, je zlepšit demografický vývoj českého národa. Pokud se nedobrý trend nepodaří zvrátit, jsou zbytečné veškeré tzv. hluboké strukturální reformy veřejných systémů. A je jedno, zda půjde o důchodový, zdravotní, či školský systém.

Proto považujeme přípravu důchodové reformy na principech, které připravila jednostranně orientovaná komise, za pokus o částečnou privatizaci důchodového pojištění. Vedle toho by podle tohoto scénáře došlo ke snížení solidarity, snížení kupní síly občanů a zvýšení chudoby, a to nejen u seniorů.

Přitom nutné transformační náklady na tuto změnu by dostatečně zabezpečil, spolu s dalšími úpravami parametrů, systém stávající. A pokud chceme, ať si každý spoří zvlášť, tak konstatuji, že do penzijního připojištění je již dnes zapojeno v ČR 4,5 milionů občanů. Téměř není žádná rezerva u zaměstnanců. A další mají životní pojištění a jiné spoření. Je jen otázkou výše jejich příjmu, aby si mohli spořit na své riziko vyšší částky na své stáří.

S demografickým problémem souvisí i prorodinná politika a podpora při narození dítěte. Nejde totiž o osobní záležitost či radost dvou, ale o celospolečenskou potřebu, určitě větší, než naše účast v řadě vojenských misí.

Omezení výplaty porodného se v podstatě rovná jeho zrušení, stejně jako sociálního příspěvku. Dosáhne na něj málokdo. A jeho směřování jen na první dítě je trochu technický či faktický problém. Co když se druhé dítě narodí s velkým odstupem. Podle koho se bude hodnotit, že je první, podle otce či matky. A co když otec nebude uveden? Čtyřicet procent dětí se rodí mimo manželství a padesát procent manželství se rozvádí a někteří uzavírají další sňatek. Trochu guláš, ne? Jde tedy opravdu o otázku priorit.

Také navrhovaná změna omezení financí na rodičovskou dovolenou je jen ve prospěch těch, kteří mají v jistém smyslu privilegované postavení. Jde o volené funkce, management, advokáty, lékaře. Ti nechtějí ztratit postavení či klientelu a stačí jim dva roky rodičovské. Z jejich příjmů si mohou dovolit paní na hlídání. Ostatní, kteří budou plnit celospolečenský úkol a snažit se prodloužit úzký kontakt rodiče s dítětem, což je z mnoha pohledů žádoucí, na tom finančně ztratí. A za co? Za vlastní odvahu a za technokratický přístup státu.

V případě snížení příspěvku na péči prvního stupně ze dvou tisíc na 800 Kč je naše stanovisko záporné či blíží se stanovisku Národní rady osob se zdravotním postižením, které požaduje větší diferenciaci prvního stupně, aby nedošlo k novým nespravedlnostem a k novým nesvárům.

Jsme rovněž přesvědčeni, že pro sociální služby je již každý experiment nepřijatelný a změny musí proběhnout po důsledné analýze.

Zavedení tržního prostředí mezi skupinou osob, která je často mentálně či věkově handicapována, bylo, je a bude špatně. Jsme pro to, aby zdravotně znevýhodnění či senioři byli co nejdéle v domácím prostředí.

Proto podporujeme terénní služby i péči osobou blízkou. Nesouhlasíme však, aby státní podpora šla prostřednictvím slevy na úkor výběru na sociální zabezpečení. Tato praxe jen tuneluje zdroje důchodového pojištění ve prospěch jiných činností. To nemá jinou logiku než další úmyslné ochromování samofinancování státních důchodů.


Všude slyšíme, že se má šetřit, ale spočítal někdo, o kolik by například vyplácela Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky více peněz při zavedení klouzavého mandátu člena vlády? Jestli jsem dobře počítal, bylo by to dnes navíc 11 platů plus pojistné a náhrady. Proti tomu jsou náklady na letenky z Ostravy jen slabý odvar.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, vláda deklaruje, že povede rozhodný boj mimo jiné proti třídní nesnášenlivosti. Já však musím konstatovat, že právě některé pasáže jejího programového prohlášení a zejména připravované následné legislativní kroky mohou takovouto nesnášenlivost vyvolávat. Jde totiž o otevřené nadržování vícepříjmovým skupinám, chcete-li, bohatým. Chápu - jsou to nakonec kmenoví voliči pravice. Ale na druhé straně jde v některých programových tezích o zneužití postavení, silného mandátu pravice, vystavování nízkopříjmových skupin spoluobčanů, chcete-li, chudých, státní diskriminaci. To je velmi, velmi nevyvážený postoj.

Vidím, jste netrpěliví, jsem však už u konce. Nebudu tedy již rozebírat další připomínky, bylo by jich určitě dost. Dnes mohu jen konstatovat známý fakt, že poslanecký klub KSČM podporu této vládě a jejímu programovému prohlášení nedá. Protože program této vlády je nespravedlivý a vede ke zvyšování bohatství jedné skupiny občanů a zvyšování chudoby druhých.

Děkuji za pozornost i za některé poznámky. (Potlesk z lavic v levé části sálu.)
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama