Pan premiér, případně i pan prezident budou rozhodovat  o zkušené političce, která vstoupila do celostátní politiky již v r. 1998 jako poslankyně KDU-ČSL, což se v oficiálních údajích kandidátky na ministryni neobjevilo. Přesto novináři „vyšťourali“ kauzu Brumeda a v této souvislosti její nevydání PS PČR k trestnímu stíhání. Jako poslankyně pracovala mj. ve sněmovním výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a v r. 2002 byla jmenována za KDU-ČSL do funkce náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Ing. Zdeňka Škromacha (ČSSD). Krátce na to v r. 2004 byla zvolena za KDU-ČSL senátorkou a pracovala v senátním výboru pro záležitosti EU a přestoupila do nově ustavené TOP 09, kde zastávala i funkci místopředsedkyně strany. Po ukončení volebního období v r. 2010 pracuje na MPSV jako poradkyně ministra Jaromíra Drábka.

Je ekonomkou a zná agendu MPSV, PS a Senátu PČR, jakož i mechanismy práce v EU. Hlásí se k uskutečněným a zahájeným vládním reformám, které chce dotáhnout do konečné realizace, i když si uvědomuje, že délka jejího mandátu by v případě jmenování byla nejistá. K problémům na MPSV se vyjadřuje opatrně a určitě ví, co by ji čekalo. Je však otázkou, zda by byla ministryni udržovací, krizovou či takzvaně uklízecí. Každopádně by šlo o vlídnější tvář a snad i s širší komunikací. Nelze však očekávat, že by se jejím působením zásadně změnila vládní asociální politika škrtů. To mohou změnit jen volby a z nich vzniklá nová vláda.

Miroslav Opálka, poslanec a místopředseda stínové vlády KSČM pro sociální strategii