03.03.2010 14:51:00
O společnosti, v níž jsou modlou peníze
Kapitalismus je časově i obsahově pouhou výsečí směnné – tržní ekonomiky.
Po pádu světové socialistické soustavy – systémově nové vývojové cesty vycházející z revoluční marxistické teorie – zbyla na evropském kontinentu ještě jedna alternativa – evoluční cesty, která nese přídomky sociální stát či také stát blahobytu. Jeho snahou je přidat k motivační síle sobectví i soudržnost.
Jeho praxe prokázala schopnosti v dynamickém růstu produktivity práce, v podpoře vzdělání a vědy, v rozvoji sociálních jistot i svobodě občanů. Snad lze dnes uvažovat, že je to určitý možný směr, který se může stát zárodkem nějakého mezistupně – budoucího tržního socialismu. Na dopadech současné světové finanční, hospodářské a strukturální krize se totiž prokázalo, že je v zemích, které se vydaly cestou sociálního státu, nejmenší, a spokojenost obyvatelstva, i přes větší daňové zatížení, je v těchto zemích největší.
Integrace Evropy a tlak světového kapitálu prostřednictvím MMF, Světové banky, OECD a dalších institucí usiluje o likvidaci i této solidární cesty, jejíž prvky jsou stále i v řadě tzv. starých zemí EU přítomny. Postkomunistickým zemím (vyjma Slovinska) byl i vlivem nové národní elity naordinován podle americké washingtonské doktríny totalitarismus neoliberalismu. A tak i v ČR došlo k brutální transformaci a k propadu měny, k šokovému ponížení hrubého domácího produktu a k uspokojování či ohlupování občanů cestou zadlužování státu, obcí i samotných občanů. Modlou se staly peníze.
Pod hesly boje proti byrokracii se oslabují intervenční, přerozdělovací a kontrolní funkce státu. Méně státu – to je klasické heslo liberálů. A tak jsme na poloviční úrovni v podpoře výzkumu a vzdělávání oproti skandinávskému znalostnímu modelu. Téměř o jednu třetinu vydáváme v poměru méně než země EU15 na sociální ochranu (sociální a zdravotní výdaje). Prosazuje se politika levné práce, a tak prodáváme jednotkové náklady práce do zahraničí za polovinu vůči průměru EU15, a tím subvencujeme vyspělé země a drancujeme svou zemi. Máme nízké sociální výdaje, ale řešení ozdravení financí hledají naši představitelé v jejich dalším snižování. Provází nás dynamický růst deficitu a léčíme ho snižováním daní, které máme jedny z nejnižších. Snižování míry zdanění zisků vede k odlivu peněz cestou dividend do zahraničí, namísto podpory růstu investic, zaměstnanosti a vědeckého rozvoje v ČR.
Neoliberální politika programově uvrhla alternativu sociálního státu do krize. Kritice jsou podrobovány mandatorní výdaje, růst rozpočtových schodků, »nepřiměřená« solidarita, plýtvání veřejnými a státními penězi. Ale toto »plýtvání« zvyšuje např. počty vysokoškoláků, prodlužuje věk dožití, usnadňuje život potřebným, zkvalitňuje životní prostředí atd. atd. Pravda, dochází i ke změnám (ne však z důvodu »plýtvání«) v hodnotové orientaci občanů, což s sebou přináší mj. špatný demografický vývoj, zhoršující se mezilidské vztahy, pokles schopnosti empatie a kolektivistického vědomí, nárůst individualismu a sobectví.
Je třeba připomenout i další vlivy, jako je nový fenomén globalizace kapitálu a vliv asijských zemí na světové ceny a zaměstnanost, které taktéž výrazně působí na náš a světový vývoj.
Klíčovým pro zachování prvků sociálního státu nejen v ČR se jeví najít nové dostupné zdroje pro další zvyšování společenských výdajů, ale i pro správné ozdravení státních a veřejných financí. Rozhodnout bude třeba o výhybce od kvantitativního ke kvalitativnímu růstu, neboť základem pro možné rozdělování je výkonná a perspektivní ekonomika. Vrátit se musí i ochota k dostatečnému stupni solidarity bohatých s chudšími, zdravých s nemocnými, mladých se seniory apod. Tedy nikoli omezování a privatizace sociálního státu pro zisky mocných, ale silný sociální stát, který si vydělá na své potřeby. To je naše nynější cesta.
Současná světová hospodářská krize způsobila nejen zastavení hospodářského růstu, ale v jejím důsledku došlo ke snižování příjmů do státního a veřejných rozpočtů i do rozpočtů domácností. Na druhé straně krize vyvolává logicky potřebu vyšších sociálních transferů (kdy jindy by měl stát více pomáhat občanům, když ne v krizi) i využití úspor občanů. Vedle toho však dochází i ke značnému zneužívání nepříznivé situace ze strany pravicového politického spektra a pravicového vedení státu, ale i ze strany mnoha zaměstnavatelů. Což vedlo a vede k přijímání asociálních zákonů vůči potřebným, ke snižování společenské solidarity ze strany bohatých, omezování přerozdělovacích procesů státem, zvyšování nezaměstnanosti a zvyšování intenzity práce na pracovištích při snižování mezd, k práci na černo, šikaně a k dalším pro pracující a neprivilegované negativním jevům.
Voliči se budou moci v květnu rozhodnout, komu dají svůj hlas. Je zřejmé, že volba pravice znamená prohloubení asociálních opatření.
Miroslav Opálka
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
