Již před volbami byly kandidující subjekty rozdělovány na „prounijní a protiunijní“. To samo o sobě bylo dost složité, protože „česky“ potřebnou dávku unijního negativismu se dalo vysledovat v ingrediencích volebního menu všech 39 kandidujících stran, včetně oněch nyní tří nejúspěšnějších (ANO, TOP 09, ČSSD) hodnocených skoro jako opory EP na příštích pět let.
Politické hašteření, vzájemné šťouchance a někdy docela neslušné unfair ataky se z předvolebního času přenesly i do toho povolebního. A to jak mezi politickými soupeři navzájem, tak i uvnitř samotných stran, zejména těch, co neuspěly nebo utrpěly ztrátu mandátů. Viník musí být přeci neodkladně odhalen a potrestán (určitě zaslouženě). Zatím je ten nejblíže po ruce - sám volič, občan nedostavivší se k volbám. Již od počátku takovýchto hodnocení je však jasné, že k nějakému poučení na pravici či levici není šance dojít. Nikdo si nepřipouští, tedy alespoň ne příliš, že nízká účast má viníky ve všech politických stranách,a to ne jen těch tzv. tradičních parlamentních. Občan totiž již zaznamenal první zklamání z oněch „ukrývaných“ pokusů o podnikatelské projekty, koupení si politiky v podobě Věcí veřejných, Severočechů.cz, Suverenity aj. Prozření ze stejných či jim až nápadně nepodobných jako je projekt ANO A. Babiše, Úsvit T. Okamury nebo - žel - zneužitých a zneužívaných občanských iniciativ občana teprve čeká. Již nyní bych si vsadil na to, že i v tomto případě dojde občan jako oslík k poznání až na samém konci projektu, a u toho v podání Babišova ANO, ne, že může být, ono je, resp. bude pozdě. Třeba i proto, že se zde rýsuje spolupráce s klientelistickou Filipovou KSČM, protože on a spol… je jejím majitelem. Stranou vždy ochotnou za něco tzv. spolupracovat i bez výrazného souznění se svým ideovým vybavením, často i proti němu. Napojení např. lídra komunistické kandidátky K. Konečné na taková uskupení jako je MITAL aj., jsou veřejným tajemstvím.
Prostě zejména na levici docela slušně pokračuje tragédie. Na místo konečného prozření a zahájení solidní, sofistikované a vzájemně výhodné spolupráce pokračuje snaha po opanování levicového politického hracího pole. Snahy obsadit na levici pozici vedoucí a určující role. ČSSD plně nevyšel tah s nasazením rádoby lidového a přitom intelektuálního lídra prof. Jana Kellera. Ten mohl, a snad i byl „odlákadlem“ pro část voličů komunistického kandidáta M. Ransdorfa, ale jinak byl nevýrazný. Kdo mu vymýšlel volební slogany typu hraní 1. ligy v Evropě nebo k problematice daní aj. byl spíše autorem do humoristického časopisu než odborníkem solidně vedené volební kampaně. Přitom tento záměr ani plně nevyšel. M. Ransdorf, kterého vedení KSČM, zejména její předseda V. Filip systematicky dehonestovala, dokázal uspět. A byť M. Ransdorf přeskočil ze čtvrtého místa až za vedoucí - neslanou nemastnou kandidátku K. Konečnou, „vyfauloval“ exhibiciozního“ J. Kohlíčka a porazil i druhého J. Maštálku, o čemž se tak nějak v komentářích mlčí, je vystavován dalším hrubým atakům. A byť se předseda KSČM verbálně po volbách moc a moc snaží navodit dojem správnosti tahu, že lídrem kandidátky KSČM byla právě K. Konečná jako údajně nová tvář a nový typ komunistického představitele, je to jen a jen trapné divadlo pro neustále se početně se propadající a přestárlou členskou základnu. Apropós, jmenovaná je v PS P ČR již od roku 2002, takže opravdu nová a neokoukaná tvář nezatížená žádnou nepravostí stavu poslaneckého……
Ten největší atak unikl i na veřejnost, přestože si předseda V. Filip myslel, že se odehrává v soukromí. Jak svědci s gustem popsali bezprostředně po volbách a oznámení volebních výsledků si Filip vzal úspěšného zvoleného europoslance M. Ransdorfa ve volebním středisku KSČM „stranou“ a docela slušně neslušným způsobem jej vypeskoval za drzost se bránit. V této souvislosti údajně urážel ředitelku sekretariátu kanceláře europoslance Ransdorfa H. Suchou, která se již nemohla nečinně dívat na ataky vůči „svému šéfovi“ a dovolila si obeslat jednotlivé OV KSČM dopisem objektivně vysvětlujícím některé záležitosti kolem M. Ransdorfa. Současný předseda ÚV KSČM a její největší lobista V. Filip se prý proměnil v rockera a zmíněnou dámu nazval vulgárním výrazem pí*a. Z osobní zkušenosti vím, čeho je pan Filip schopen. U mě měl to štěstí, že mě peskoval vždy zásadně jen přes telefon. Kdybych s ním absolvoval podobný rozhovor jako M. Ransdorf na živo, dostal by pár pořádných facek, které konečně dávno potřebuje a bylo by. Míla je však „sluňák“, který reagoval jen tichým odchodem od zhmotnělé hlouposti, tuposti a arogance. Komické a vypovídající jsou i následné reakce Filipa pro média typu, že „by Ransdorf sám měl zpytovat svědomí, proč mu od roku 2009 poklesly preference z 61 tisíc na 14 tisíc“ (že si nevzpomněl na Ransdorfovy preference z prvních eurovoleb v roce 2004, které byly daleko nejvyšší a činily tuším cca přes 142 tisíc hlasů). Přidala se, jak jinak, i lídr K. Konečná argumenty typu, že „Ransdorf se na kampani podílel, mohl ovlivňovat a že pracovali na 150 %“. Škoda, kdyby se to podařilo vytáhnout na takových 250 až 300 %, byli by kandidáti KSČM světovým unikátem a mohli českou reprezentaci v EP obsadit třeba sami nebo z valné části. Ježíši, ta děvenka je boží…! Snad jen její stále relativní mládí ji omlouvá, že si v té chvíli nevzpomněla, jak trapně dokázala v TV pořadu s V. Moravcem mlčet, neznajíce odpověď a zřejmě vůbec nerozumějící dané problematice (nebo na to, co jsem jí říkal kdysi v kavárně „U pavouka“ v Praze při jejím představování jako kandidátky do PS PČR v roce 2002). Právě v té chvíli, kdy by M. Ransdorf, ovšem kdyby byl lídrem a v pořadu, tak by exceloval. Ovšem soudruzi mohou být v klidu, jak předseda Filip konstatoval, budou se „vyvozovat závěry, nejen ve vedení strany, ale i k jednotlivým kandidátům“. Takže se mohou nadít, že zodpovědní za volby 1. místopředseda Šimůnek a V. Žežulková to v tom lepším případě dostanou znát na platu a odměnách, možná se bude i stranicky trestat a budou padat některé hlavy (sám bych se přimlouval za pád té nejvyšší klientelistické, rockerské a agentské, jenže to by musely padat i ty poslanecké, resp. samotných majitelů KSČM. A to uznejte, asi nepůjde, nebo ano?). Ransdorf asi bude také potrestán za to, že se do EP nedostal J. Kohlíček, který v jeho vlastním volebním kraji dostal sice 2 693 preferenčních hlasů, z čehož bylo 1003 z domovského okresu Teplice, ale se svými 7 051 hlasy nebyl ani na 50% výsledku M. Ransdorfa, který jich obdržel 14 384. Škoda, že poučení z volebního vystoupení KSČM zatím příliš žádné není. Jistě o tom svědčí i jeden z prvních kroků – prezentovaný záměr navrhovat J. Kohlíčka na pozici eurokomisaře. I když…., jazykově je vybaven, sám udává, že zvládá němčinu, angličtinu, francouzštinu, španělštinu, zřejmě asi i slovenštinu, a doufejme, že i jazyk mateřský a na recepicích, rautech a jiných podobných seancích je jako doma a vždy s vybraným „kulinářským“ chováním (zřejmě mělo být kultivovaným, ale nějak to při znalosti nešlo).
Škoda, že nikoho zatím příliš nezajímá, neirituje a neděsí tragická 18,2% volební účast. Případně to, co se může dále dít s apatií a rezignací občanů na politické dění a (ne)naplnění svého práva a odpovědnosti volit reprezentaci své země v evropských institucích, ale i volbách do „domácích institucí“ P ČR, zastupitelstev krajů a obcí.
Král zemřel, ať žije král! - by mělo být mementem pro naše společné zamýšlení se nad výsledkem voleb do EP, více o nich přemýšlet a nezapomenout na některé jevy, situace a své papenhajmské…… (vb)
Roztržka u KSČM: Filip a Ransdorf na sebe štěkají kvůli výsledku voleb
