Myslel jsem, že k problematice nedávno proběhlé stávky dopravních odborů, zdůrazňuji dopravních odborů, protože ten zbytek odborových svazů na ni jen tak nějak z povzdálí participoval, se již nebudu vracet. Leč, člověk míní a okolnosti, zejména komentáře některých, jak jsem se dosud domníval, renomovaných politologů mění.
Zejména komentář Z. Zbořila na Parlamentních listech dne 20. 6. 2011 mě poněkud nadzvedl. Předně M. Kalouskovi se dá nejen za jeho poslední působení v koaliční vládě ODS, TOP 09 a VV vyčítat ledacos. Určitě na něj k právnímu ocenění čekají některé kauzy z jeho působení ve funkcích předchozích, najde-li se „kvalifikovaný žalobce“. Ovšem určitě jím nebude politolog Zbořil se snahou pasovat M. Kalouska na jakéhosi „samozvaného vůdce odporu proti stávce“. Předně bych Kalouska z takovýchto ambicí nepodezíral. Spíše bych se domníval, že chtěl demonstrovat svou „neohroženost“ nepodléhat žádnému nátlaku v rozhodnutí neustoupit v uvádění vládních reforem ani o píď. Dokonce si myslím, že v té chvíli ani na chvíli nepřemýšlel o nějakém ztotožňování se s osobnostmi typu Margaret Thatcher nebo Ronalda Regana. Mezi stávkující prostě přišel, a možná po vzájemném odsouhlasení vzít na sebe díl pozornosti a být za „odvážného“, „malý český vládní provokatér“ Mirek Kalousků.
Co je však v komentáři politologa Z. Zbořila obzvláště na pováženou, je nebezpečný návod, jak s podobnými jako M. Kalousek nebo jinými z vládních postů naložit. Údajně by mu mohlo při „sčítání jeho omylů“ cituji: „….třeba to nešťastné soudní rozhodnutí se špatným datem a špatnou adresou. On může nést popularitu, ale posléze i následky toho, co vznikne. Když pak vidím, co chodí na internetu, ty útoky na něj jsou někdy až hrůzné. Někdy mám až strach, aby se nestal terčem nějakého psychopata“. Já naopak nyní trnu, zda nějaký psychopat nesleduje právě třeba webové stránky Parlamentních listů, což je dost možné a nenechá se inspirovat a postrčit…. Stejně jako se nechali, a tento postřeh Z. Zbořila je částečně pravdivý, občané inspirovat k poznání, že „se mohou mobilizovat „. Ovšem politolog by mohl alespoň dodat, že takové poznání je jistě dobré, ale málo k tomu, aby se ještě občané mohli organizovat k nějaké smysluplné a důrazné akci za své zájmy. Sociální sítě jsou jistě mocný a dosud neplně využitý nástroj i pro podobnou organizaci. Stále ještě je zde trvající role „organizátora“ v podobě odborů, politických stran, hnutí apod., třeba za větší pomoci Facebooku jako jednoho z nejvíce využívané nabídky sociálních sítí. Ale i na něm je třeba, aby onen zásadní podnět někdo dal, případně zformuloval a dále „obhospodařoval“.
Rovněž s „chápavým nepochopením“ sleduji časté kritiky politiků na adresu médií, ale když takovouto kritiku a obviňování médií z jednostrannosti v hodnocení stávky čtu u politologa, a nikoliv poprvé, je to alespoň pro mě též zajímavé a zarážející zároveň. Divím se tomu nejen proto, že pan politolog Z. Zbořil se svého času zasvěceně vyjadřoval redaktorovi Mosteckého deníku F. Ročkovi na téma „prohřešků“ senátora V. Balína v údajném zpronevěřování finančních prostředků daňových poplatníků. To zřejmě tendenční snaha novináře skandalizovat politika před senátními volbami jmenovanému politologovi nevadila, ani mu nebránila se vyjadřovat k problému, o němž nic nevěděl a dones zřejmě neví a ještě své vyjádření „okořenil“ tvrzením, že senátora Balína, ani jeho aktivity nezná (ale třeba zafungovala informační triáda –Trojan, Falmer, Student).
Myslím, že nejen politikům, ale i řadě politologů a lidí jiných profesí by slušela, jak to Z. Zbořil nazývá – Paroubkova kondice: „…takovej ten velkej zadek a schopnost sedět a poslouchat…“. A jen ještě dodávám a teprve „pak to přijmout“. Jinak se může stát, že „i jim se to může vrátit jako bumerang“.
Vlastimil Balín, Most
