Ve čtvrtek 20. června 2013 svým druhým dílem pokračoval v prostorách MěK Most seriál besed se známými osobnostmi Mostu pod názvem „Zná – Most“. Tentokráte byly skoro všechny židle obsazené, a všichni věděli, proč přišli. Pobavit se a poznat možná trochu z jiné stránky osobnost, kterou znají nejen mostečtí, ale i lidé z dalších koutů ČR, a dokonce i zahraničí. Byl jím zpěvák, moderátor, imitátor, prostě bavič Vladimír Hron. Průvodci besedy ředitel MěK T. Ondrášek a jeho kolegyně J. Pavlíková opět na úvod zasypali hosta přívalem rychlých otázek, jejichž obsah byl v mnohém shodný s dotazy na primátora Mostu V. Vozku v prvém dílu seriálu besed. To jediné snad bohudík obě setkání spojovalo. Tentokráte již od prvních chvil setkání zaplněného, improvizovaného hlediště bývalého prostoru kavárny Poezie, jehož renovaci se řediteli MěK podařilo na magistrátu doslova vydupat ze země, vládla více než přátelská atmosféra. Vláďa Hron prostě, jak je pro něj příznačné, bavil již od samotného nástupu. Vystřihl aktuálně již proslulý „vratký, nakloněný chod“ současného prezidenta, včetně pádu ze schodu, který však sám „kočíroval“ a nepadl (bez ochranky).
Přiznám se, že jsem očekával podobný začátek jako u prvého dílu, kdy se primátorovi připravila půda otázkou na úspěšnou ženskou házenou. Nabízelo se to s ohledem na Hronovo angažmá v Baníku Most jako tiskového mluvčího. Leč moderátoři besedy začali „mostecky“ – které místo v Mostě je V. Hronovi nejmilejší? Chviličku vzpomínal a nakonec uvedl, že zřejmě to, které již neexistuje, a sice krám s koninou na bývalém 2. náměstí ve starém Mostě, kam chodíval s maminkou. V další části besedy se v souvislosti s odpovědí na jinou otázku poopravil a uvedl jako zřejmě nejoblíbenější místo, kam se vždy a stále rád vrací je hrad Hněvín.
Další sled otázek byl opravdu rychlý a V. Hron svými odpověďmi nezdržoval, neuchyloval se ke grifům podobně zpovídaných osobností. Nenudil, prostě bavil a neustále jakoby nabízel publiku interaktivní chod besedy, zejména vzpomínkami na starý Most či některé dřívější události. Např. jsme se dozvěděli, odkud že se to ti „kluci rozjívení“ Ondráček a Hron vlastně znají. Oba zavzpomínali na staré, dobré časy života kolem Neprakta klubu, kdy se u něj ještě nestřílelo, nešířily drogy a jiné „zlořádstvo“, ale bylo zde místo pro celou řadu alternativních kulturních aktivit, u nichž spolu s dalšími několika kamarády začínali. V. Hron prokázal opravdu slušnou paměť, což dokládal detaily z natáčení seriálu ČT, který jej vlastně proslavil „Abeceda hvězd“, který režíroval a na němž se autorsky podílel režisér F. Polák. Sice si nepamatoval, stejně jako primátor Vozka, co byl za den 17. listopad 1989, ale na rozdíl od něj věděl, co ten den dělal a co právě s kamarády chystali za kulturní pořad. Upřímný byl i v odpovědi na otázku, co slaví radši, zda sv. Valentýna nebo 1. máj. Odpověď zněla, že neslaví ani jeden z nich. A to byl zřejmě jediný moment, kdy následně nepotvrdil, že je jeho paměť opravdu dobrá – řekl, totiž, že to později vysvětlí, ale nevysvětlil a ani moderátoři si tento slib do paměti neuložili. A mě se nechtělo dělat chytrého… (snad příště?!). Ovšem upřímnost je určitě jednou z dobrých vlastností V. Hrona, protože na otázku, kdy byl naposledy na kultuře jako platící divák, okamžitě odpověděl, že snad jen na některém plesu, kde nevystupoval, protože, když šel do divadla nebo jiné kulturní představení, vždy většinou byl zván ředitelem nebo jiným kamarádem. Aktivněji se hlásil i k internetu. Sice nikoliv jako osobně aktivní, každodenní návštěvník, ale jako prostředku ke komunikaci se svými fanoušky. Na jejich adresu pěl samou chválu a doložil, že většinou se jedná sice o fanynky, ale dodal, že okruh jeho Fan klubu je širší a dvakrát za rok se s ním schází. Uvedl i některé příklady dlouholetých osobních přátelství nejen s hvězdami show byznysu (především režiséra F. Poláka, K. Gotta, L. Machálkovou aj.), ale třeba i s docela normálními, obyčejnými lidmi, jako např. s manželi z Pardubic, kde, žel, paní nedávno umřela ve věku cca 80 let, ale dvaaosmdesátiletý manžel žije a ti mu např. psávali k narozeninám i veršovaná přání. A že je to více než aktuální, prozradil T. Ondráček, kdy předali V. Hronovi veliký pytlík s čokoládovými oříšky, protože si to jako honorář přál a navíc má za týden narozeniny, a protože jde o chlapa, není tajemstvím, že slavit bude 47 let běhání po tomto světě. I když v jeho případě než o běhání nejspíše jde o zpívání, moderování a bavení lidí.
Že je V. Hron určitě velice plodným, dokladují nejen jeho již tři manželství a skutečnost, že jeho současné manželce je o 17 let méně než jemu, ale zejména počet písní v jeho repertoáru, kterých je údajně více jak 400 a další vznikají. Přehrání stopáže na jednotlivých nosičích by prý trvalo na dvě desítky hodin. Několik písní odeznělo v nezaměnitelném, osobitém podání i při besedě. Zejména na závěr vystřihnutý Bocelli či kombinace K. Gotta s italským idolem Drupim strhli účastníky besedy ke skandovanému potlesku, čímž si vynutili přídavek. Konečně cena na besedu byla o třicet korun vyšší než na primátora, tak co, že?
Za svůj zřejmě největší dosavadní úspěch považuje 3 samostatné ceny TýTý (ty má uloženy nad hlavou na polici v pracovně) a jednu společnou, jejíž symbol je v držení právě F. Poláka, se kterým ji získal za pořad Abeceda hvězd.
V. Hron je prostě pilný jako včelička. A přesto, že je nekuřák a nepije alkohol, musí se i tzv. udržovat. Chodí třikrát v týdnu do posilovny k osobnímu trenérovi Strakošovi, kde cvičí na jakési gumě, což je údajně nějaké nové progresivní cvičení, kdy se pracuje s tíhou vlastního těla. Jak jsme se dozvěděli díky dotazům moderátorské dvojice z MěK, lze údajně imitovat i samotného imitátora V. Hrona. Uvedl, že sice jej dramaturgové rozhlasových stanic odmítají jako zpěváka prezentovat, ale díky jedné nahrávce pořadu vzniklé pro německého zákazníka, který pak program rozšířil do dalších zemí a zřejmě světadílů, chodí nyní Vláďovi žádosti o fotografii s autogramem či písničku dokonce i z Austrálie či Číny. Jeden jeho fanoušek z Německa, se s ním i sešel, aby mu ukázal, jak natočil na základě Vláďova pořadu své vlastní vystoupení, kde právě V. Hrona imituje. Takže lze imitovat i imitátora V. Hrona.
V. Hron dále hovořil v rámci dotazů o tom, že např. nosí v hlavě již několik let i scénář k filmu, že jeho auto, protože si na cestách řídí sám, je pro něj jakási koncertní síň, kde si cestou z koncertu na koncert poslouchá nové věci nebo ty, co miluje.
Účastníci besedy, zejména ti pozornější si měli možnost z besedy odnést i některá doslova filozofická a životní moudra, kterých by se možná neznalý člověk od V. Hrona ani nenadál. Např. „spoustu věcí člověk chce, touží po nich, ale spousta věcí člověku nevyjde, mně taky nevyšly, ale mohu si říci, alespoň jsem je zkusil“.
Přiznám se, že původně jsem se chtěl V. Hrona v rámci dotazů diváků zeptat na něco jiného. Nebo jej nejdříve přivítat v „klubu sebevrahů“, protože má rovněž věkově mladší ženu jako já. A jeden můj přítel tvrdí, že způsoby sebevražd jsou různé a zvolil-li dotyčný ten, že si vzal o mnoho let mladší ženu, nelze jinak než mu jen závidět… Leč nakonec jsem se jej jako velice známou osobnost zeptal, zda se nechystá do politiky, že by mohl být úspěšný, vždyť i beseda s ním byla o 30 Kč vyšší než první díl s primátorem. Odpověď byla opět upřímná. Dle V. Hrona by se nemělo angažmá v umění a politika prolínat. Uvedl, že v minulosti odolal vábení jedné strany (oranžovému tričku, doslovně), aby pro ně udělal volební program a i za ně kandidoval a že oslovení podepsal dokonce nějaký Standa (asi Gross, pozn. autor článku). Tehdy prý Vláďa odpověděl, že ano, že může samozřejmě udělat všechno, ale za finance, které by mu umožnili si zakoupit menší ostrov v Tichomoří. Představitelé vábící strany pak vznesli ještě dotaz, zda to myslí vážně. Na odpověď, že samozřejmě, protože by se pak určitě musel před tou ostudou někam schovat a pustý ostrov mu přišel tak nějak adekvátní…., již odpověď nedorazila. Ale nakonec po krátkém zamyšlení přeci jen dodal, že v životě by se nemělo nikdy říkat nikdy, protože život se vyvíjí a je provázen celou spoustou změn. Třeba přeci jen někdy, až „současný prezident dostatečně zaslintá desku svého pracovního stolu, bude muset přijít on - Vláďa Hron - a tu desku utře.“
Prostě Vláďa Hron, jak řekl moderátor besedy a dlouholetý kamarád T. Ondráček, je bavičem, který nehraje jen své naučené role, ale baví, i když nemá zaplaceno….
My jsme si zaplatili každý jeden 50,- Kč, ale myslím, že nikdo z nás absolventů druhého dílu seriálu besed pořádaných s osobnostmi Mostu pod názvem „Zná – Most“ jsme nelitovali. Dostalo se nám zábavy, poučení, lidského pohlazení, a nakonec večer i zapršelo a zmírnila se vedra… Tak ahoj na třetím dílu „Zná – Most“.
S úctou a rád informoval Vlastimil Balín, účastník i druhého dílu besedy z cyklu „Zná-Most“
