Benefity neboli zaměstnanecké výhody nejsou dnes již žádným přepychem ve velkých firmách po celém světě ani v těch, které si třeba jen začínají více hledět svého image. „Bouře“ nad onou novelou, která se odehrála ve více pravé části politického spektra, trochu postrádá výhled dál než za list účetní knihy. Není divu. Tam zřejmě uvažují o naordinované „skromnosti“ pro ty, na které nejvíce doléhají důsledky ekonomické krize, stejně jako na nich paradoxně leží zásadní podíl, jak nejrychleji z této krize vyjít. Netvrdím, že se v dosti napjatém rozpočtu nehledá, jak se říká, každá koruna. Zaměstnanecké výhody mají smysl i tehdy, když je režim úspor pochopitelný, ale přitom také v něm záleží na tom, zda si firmy zachovají zaměstnance, kteří budou ochotni pracovat s nasazením, budou motivováni, nebudou opouštět svá pracoviště anebo začnou pochybovat o smyslu práce, kterou dosud odváděli a chtějí i nadále. Tyto výkonnostní složky mzdy dnes začínají mít větší a možná i hlubší smysl, protože více vypovídají o vztazích mezi firmou a jejími zaměstnanci, a naopak.  Mluvit o 13. a 14. platech za současného stavu ekonomiky může být opravdu diskutabilní. Zachovat si však kvalitně pracující, zkušené a odborně zdatné zaměstnance by jedno být nemělo. A to ani v době, kdy záleží na každém slibném impulsu do rozkolísaných vod budoucího růstu ekonomiky. Snad jsem naivní, ale šetřit na investicích do pracovní síly, a to i v této podobě, se nevyplácí ani v době krize a jejích dopadů, protože právě na připravenosti zaměstnanců bude záležet, jak firmy dokážou rychle zreflektovat nové nároky na trzích a jak budou i nadále konkurenceschopné. Zmíněnou novelu proto nepovažuji za průlomovou, ani pobuřující, ale spíš více obrácenou směrem k realitě dalšího vývoje. Chci věřit, že poslanci dodrží svůj slib a dokážou přehlasovat NE ze Senátu PČR a následně avizované veto prezidenta ČR.

RSDr. Vlastimil Balín, senátor PČR