Po přečtení této informace by se dalo říci – laik se diví, zasvěcený ani nežasne. Již v době, kdy jsem působil ve funkci 1. místopředsedy ÚV KSČM a byl téměř 10 let statutárním zástupcem bývalého předsedy KSČM M. Grebeníčka, jsem se marně snažil přesvědčit lidi z vedení strany, aby byl vypracován jakýsi plán pro případ zákazu KSČM nebo nebezpečí kauz jako je ta kolem prodeje - neprodeje budovy sídla ÚV KSČM v ul. Politických 9 v Praze 1. A to jsem ještě nevěděl, ani netušil, do jakého existenci KSČM ohrožujícího dobrodružství bude KSČM zatažena konáním bývalého předsedy M. Grebeníčka, místopředsedy V. Exnera a bývalého ekonoma a před jeho smrtí krátce i místopředsedy ÚV KSČM pro ekonomiku F. Tomana. Ano tyto tři osoby jsou hlavními protagonisty celého nepříliš šťastného konání kolem změny sídla ÚV KSČM.
Celá záležitost se odvinula od několika prapodivně chystaných prodejů a následné koupě naprosto nevyhovujících jiných nemovitostí (např. bývalé budova Kovošrotu v Růžové ulici v Praze 1, další jen ob budovu v ulici Politických 9, další pokus byl v Krakovské ulici na Praze 1 či na Praze 6 v ulici Kladenské, poslední v řadě byla dostavba budovy ve Vysočanech). Přiznám se, že některé prodeje a následné koupě jsem úspěšně zhatil, protože jsem byl a dodnes jsem přesvědčen, že strana, která má zastoupení v nejvyšších patrech zákonodárné moci a usiluje o větší podíl na exekutivě, by se měla umět postarat lépe o své vlastní sídlo, které je tak lukrativně položeno. Vše bylo marné a nakonec nejen „odejití“ mé osoby z vedení strany zřejmě dalo šanci pro kroky, které vyvrcholily titulkem v sobotním Právu – KSČM hrozí pokuta 40 miliónů.
Nebudu zde rozebírat, jak byli či spíše nebyli postiženi hlavní viníci celé kauzy, v níž KSČM zatím již přišla o téměř 50 mil. Kč. Jen snad stručně – F. Toman zemřel ještě před jejím „větším rozvinutím“, stejně jako právník, který pro KSČM celou věc „ošetřoval“. V. Exner byl jen odvolán z funkce místopředsedy ÚV KSČM a bývalý předseda M. Grebeníček za sebou „práskl dveřmi“ a nechal se „prosit“, aby za KSČM kandidoval, i když se od odstoupení z funkce předsedy KSČM na žádném významném jednání, včetně VII. sjezdu v H. Králové neobjevil. V jiné standardně fungující organizaci by to byl důvod pro zatraceně veliké zemětřesení a trestní oznámení.
Podstatnější je skutečnost, že se pravdu členská základna a dokonce ani všichni členové ÚV KSČM neměli šanci dozvědět. Byli jen utěšováni současným právníkem na svém čele V. Filipem, že spor s italskou firmou Poste Re nelze prohrát a straně žádné nebezpečí nehrozí. Čemu se divit, vždyť i v současném vedení KSČM musí panovat „velice křehké vztahy“ vzájemné informovanosti, tolerance a důvěry, když člověk zodpovědný za řízení práce organizační struktury, bývalý poslanec M. Bičík řekne, že o soudním rozhodnutí nic neví a odkázal na současnou poslankyni za KSČM a místopředsedkyni ÚV KSČM pro ekonomiku M. Vostrou, která ale před tím novinářům sdělila, že „rozsudek byl doručen KSČM již před týdnem“.
Co dodat!? Prostě – komu není rady, tomu není pomoci. Jen důvěřivých a již delší dobu ohlupovaných členů KSČM je mi líto. I to byl důvod, proč jsem KSČM v srpnu 2010 opustil. I tato kauza ukazuje, proč je současná situace v KSČM tak tristní, proč ustupuje ze svých pozic na úrovni obcí a měst, proč ji mohou vést lidi jako např. v Mostě, Znojmě, ale i jinde a proč spěje ke svému konci. Zbavuje se totiž lidí, kteří ji dlouhodobě dobře reprezentovali a mohli ji i v budoucnu pomoci. Naopak si „hýčká“ prospěcháře, mluvky a vládnoucím koalicím vyhovující „týpky“. (vb)
