Česká společnost je zmítána nejen pokračující krizí, ale rovněž celou řadou skandálů v těch nejvyšších patrech politických, moci zákonodárné, výkonné i soudní. Společenské autority jsou namísto pozitivních a následování hodných vzorů pro občany stále více negativními příklady, prezentující se nízkou společenskou a politickou kulturou svého jednání, úplatkářskými aférami a skandály v osobním životě apod. Současně to však politikům, vysokým státním úředníkům, státním zástupcům i některým soudcům nebrání, aby ve své rétorice vybízeli občany k osobním obětem k řešení celospolečenských problémů, které krize přináší. Prostě kázat vodu a pít víno, není v Čechách již dávno výsadou jen kněžských prelátů.
Posledním příkladem je vládní návrh na úpravu platů ústavních činitelů, který vzešel „z dílny“ ministerstva práce a sociálních věcí a tak vlastně (jak je vždy prezentováno, protože jediným, kdo samozřejmě na ministerstvech dělá, jsou jejich ministři) vzešel od „ponku“ jeho ministra Jaromíra Drábka. Člověka již svou vizáží veskrze asketického, který si na této své image zakládá, soudě tak nejen dle jeho vždy „pomalé, klidné, dogmatické mluvy“. Tentokráte on i téměř všichni z koaliční vlády k návrhu na úpravu platů se vyjadřujících politiků, přispěchal tentokráte velice rychle a skoro „zkormouceně-vzrušeně“ s omluvou-výmluvou – já nic, já muzikant, to vše způsobil ten zlý, nehodný a občanům nepřející Ústavní soud svým výnosem na zrušení koeficientu 2,5 % násobku průměru nepodnikatelské sféry dle nějž se odvíjí platy ústavních činitelů, jehož platnost dle zmíněného výnosu ÚS vyprší k 31. 12. 2012.
Prvním, kdo přispěchal jako vždy s ochranářskými promluvy svého stranického kolegy z TOP 09 byl ministr financí M. Kalousek, který sice „návrh nepokládá za případný a správný a že ústavní činitelé by se měli se společností solidarizovat“, ale výnos ÚS je třeba respektovat. Samozřejmě, že neopomněl ÚS „namočit“ a konstatoval, že „je to stejné, jako když nás ÚS donutil zvýšit proporcionalitu důchodového systému a zvýhodnit vyšší příjmové kategorie, dále podotkl, že „kdyby ÚS nerozhodl, tak by se vláda platy nezabývala“. Premiér Nečas jen suše konstatoval – „předpokládám, že novelu zákona vláda schválí“ a dodal „návrh pošleme do Sněmovny. Je to zákon, na kterém musí být širší politická shoda“. Ministr Drábek, který kritizovaný návrh vypracoval, připomněl, že to byla Nečasova vláda, která se zasadila o snížení platové základny: „To jsem považoval za adekvátní. Nicméně rozhodnutí ÚS respektovat musím.“ Podobně reagovala místopředsedkyně vlády a představitelka „neparlamentní-parlamentní“ strany LIDEM K. Peake. Připomněla, že výpočet platů všech ústavních činitelů je provázán kvůli zachování ústavou dané rovnosti moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Právě v posledních dvou vyjádřeních je však jádro pudla. „Nešťastní“ navrhovatelé vládního zákona k platu ústavních činitelů spoléhají na to, že řadový občan ví houby o obsahu nějakého výnosu ÚS nebo si dá tu práci, aby se sním seznámil. Podobně se konečně vyjádřil i jinak mediálně zdatný a „chytrý“ předseda Klubu poslanců TOP 09 P. Gazík - „nic o návrhu nevím, rozhodnutí ÚS - upřímně – nerozumím“.
Přiznám se nejsem právník, ale přesto se, po přečtení si zmíněného výnosu ÚS, dopustím názoru. ÚS vycházel z toho, že ústavní rovnost musí být vnímána v jiných dimenzích, než je snaha činit dogmaticky tak prizmatem platové výše. Cituji z výnosu:
- princip nezávislého soudnictví je jednou z podstatných náležitostí demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 50)];
- svévolný zásah zákonodárce do oblasti materiálního zajištění soudců, v tom rámci i platové restrikce, nutno do rámce chráněného principem jejich nezávislosti podřadit ze dvou důvodů. Nezávislost soudců je v první řadě podmíněna jejich morální integritou a odbornou úrovní, zároveň ale je spjata i s jejich přiměřeným materiálním zajištěním. Druhým důvodem podražení zákazu svévolného zásahu do materiálního zajištění soudců (platových restrikcí) do rámce principu jejich nezávislosti je vyloučit možnost, eventualitu nátlaku moci zákonodárné, resp. výkonné na rozhodování soudců. Jinými slovy, vyloučit svévolné zásahy do materiálního zajištění soudců jako eventuální formu „penalizace“ soudců ze strany legislativy a exekutivy, a tím i formy nátlaku na jejich rozhodování [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 43/04 ze dne 14. 7. 2005 (N 139/38 SbNU 59; 354/2005 Sb.)];
- platové poměry soudců v širokém smyslu mají být stabilní nesnižovatelnou veličinou, nikoli pohyblivým faktorem, s nímž kalkuluje to či ono vládní uskupení například proto, že se mu zdají platy soudců příliš vysoké ve srovnání s platy státních zaměstnanců nebo ve srovnání s jinou profesní skupinou. Usilování o takovou rovnost vybočuje z kategorie ústavnosti, jde o politický cíl, který nemá oporu v ústavně chápaném principu rovnosti [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 11/02 ze dne 11.6. 2003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.)];
Jinými slovy se domnívám, že případný návrh na legislativní úpravu platů zákonodárců mohl vycházet z nižšího procenta. Proč 2,7 % a proč ne třeba 2,- %. Proč v zákonu nereflektovat výši platu diferenciovaně dle skupin politici, moc výkonná (státní zástupci, vysocí státní úředníci), soudci? Proč by měla být jednotně stanovená hranice pro všechny tyto profese?
Těch proč bude, jak se domnívám ještě dost a dost. Nyní bude o návrhu jednat vláda, která jej zřejmě schválí, jak se konečně vyjádřil i její premiér P. Nečas. Předá „černého Petra“ Parlamentu, nejdříve PS a následně Senátu. Tam zavládne tzv. poslanecko-senátorská umělecká tvořivost“. Budou prezentovány emoce-neemoce, pozměňovací návrhy. Třeba se senátor Kubera opět vzpomene na svůj návrh na plat zákonodárce ve výši cca nějakých 300 nebo 500 000 tisíc měsíčně, aby byla dosažena úroveň českých kolegů v EP. Ono i těch navrhovaných plus 10 800 až 37 700 měsíčně oproti současnému nastavení platů, plus samozřejmě promítnutí navýšení do tzv. zákonných náhrad, je dost nemravné v poměření k situaci, v níž se nachází občané ČR. Prostě bude to mazec, aby nakonec návrh zákona prošel, obdrživše hlasy napříč politickým spektrem. Vždyť hypotéky, leasingy, asistenty a další na zákonodárcích závislé stranické funkcionáře nebo podnikatelské lobby má na svých bedrech většina poslanců a senátorů, a to sakra něco stojí.
Konečně, jak se bude tentokráte chovat parlamentní opozice již naznačila první vyjádření představitelů ČSSD a KSČM. Předseda ČSSD B. Sobotka, jinak se často velice tvrdě a zásadně vyjadřující, jen suše, podobně jako premiér Nečas, konstatoval - „Návrh mi připadá velmi zvláštní, protože to byla Nečasova vláda, která navrhla výrazné snížení platů ústavních činitelů, a dotklo se to také soudců. Rozumím tomu, že vláda musí reagovat na nález ÚS. Počkáme si, jak to provede“. Předseda KSČM se pro jistotu k datu vzniku tohoto zamyšlení nevyjádřil vůbec, jsa asi zmožen středečním čtvrtým a tentokráte „plichtovým“ vyjadřováním nedůvěry vládě P. Nečase.
Takže „rozladěný orchestr českého parlamentu“ si zřejmě v případě projednávání a schvalování návrhu na úpravu platů ústavních činitelů zahraje svou oblíbenou odrhovačku – my nic, my muzikanti. A zírající a stále více rozladěný český občan si může nechat zahrát, když na to bude mít a uvařit třeba dobrou českou bramboračku. Stále patří k těm levnějším a stravitelnějším jídlům.
Dobrou chuť!
Vlastimil Balín, jednatel OMMO, Most
