Při přečtení tohoto zamyšlení mě jako člena Podvýboru pro sport Senátu PČR napadla poznámka:

...a co to hlavní fotbal samotný?

Samozřejmě, že první komentáře jsou poplatné tomu, co média především sledovala - vše, co má šanci zaujmout diváky, posluchače, čtenáře především - mobily ve výstřihu bujného poprsí, vždy vděčné téma od "božského" neregulérního gólu Maradony, ještě co by aktivního fotbalisty, Maradona sám, vosí bzučení v podání vuvuzel, vševědoucí chobotnice předpovídající výsledek, resp. pravděpodobného vítěze atd. atp. Ale kde se ztratilo to hlavní, fotbal samotný? Ukázalo světové mistrovství něco nového na cestě ve vývoji kopané? Nějaké herní situace, posun v technice herních variantách atd.? Myslím, že z tohoto pohledu musela být zklamaná nejen fotbalová odborná veřejnost, ale i divák kopanou jen konzumující jako dobrou zábavu nebo divák sázející (i když ten poněkud méně, protože tipovat bylo většinou nepříliš výnosné a jisté).

Prostě fotbal jako takový plakal. Nepřesvědčivé, slabé až podivné výkony rozhodčích, krok zpět u očekávaných favoritů. Světlejšími stránkami byly výkony některých afrických týmů, cesta Uruguaye aj. Jedinou stálicí byly asi výkony a celkový dojem ze hry konečného vítěze Španělska. Samotné finále nebylo a ani nemohlo být oslavou fotbalu. Četnost faulů, zejména ze strany přemotivovaných Holanďanů, nezvládnutí rozhodujících momentů finálového zápasu ze strany tradičních opor jako Arjena Robbena atd. Prostě má-li se fenomén posledních dvou tří tisíciletí fotbal dále rozvíjet, je třeba vyvodit z posledního mistrovství světa odpovědnější a hlubší závěry než ty na vlně mediální zajímavosti. Je to na odbornících v jednotlivých národních federacích a na bedrech FIFA. Přejme si hodně úspěchů v tomto hodnotícím snažení.

Vlastimil Balín, senátor PČR Most, člen Podvýboru pro sport Senátu PČR