Agentury vydaly smutnou zprávu o úmrtí otce nesmrtelného Čecha, velikána všech oborů lidské činnosti Járy Cimrmana. Určitě by s jemností svého humoru nechtěl, aby se na něj vzpomínalo ve stesku a kdyby měla nějaká slza ukápnout, pak by měla být od smíchu nad jeho tvorbou, ať již scénáristickou, režisérskou nebo hereckou. Osobně jsem se s tvorbou Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka setkal jako student průmyslové školy, když jsem se ještě uměl učit se zapnutým rádiem. Jejich „Nealkoholická vinárna U pavouka“ měla být zprvu zvukovou kulisou mého studování, ale nakonec byla vždy nádhernou půlhodinkou podvečerního času. Zrození či spíše „objevení“ největšího Čecha Járy Cimrmana bylo asi logickým vyústěním jejich tvorby a provázelo je prakticky po celý život. Jejich moudra a slogany doslova zlidověly. Kdo by neznal: „Chčije a chčije..“, „Paní Slepičková Vás nepotěším, stále kvoká, stále kvoká…“, „Slepé střevo..úplatek nebrat!“ atd. atp.  

Ladislav Smoljak neodešel, jen se odebral do světa v němž již drahný čas přebývá jeho syn Jára Cimrman, aby odtamtud dráždili naše bránice a dost často nás dokázali přivést k zamyšlení i nad vážnějšími věcmi všedního dne. Ovšem jak jinak, než s cimrmanovským humorem, který se stal českým jako plzeňské pivo, fotbalová česká ulička či dobrý voják Švejk. A nyní by se asi slušelo vyjádřit upřímnou soustrast všem pozůstalým, ale to jsme asi všichni, tak takto činím. Ale zároveň těm skutečně nejbližším děkuji za Ladislava Smoljaka , že tu byl a tvořil hlavně pro nás všechny. Tak, Ladislave, kam nyní, na jih..na sever..? (vb)