Když jsem četl článek Jana Kellera „Vcelku dobrá zpráva“ (Právo 25. 7. 2013) lehce ironizující nacionalistické lkaní nad vymíráním národa, mi bylo jasné, co přijde. Očekával jsem zuřivý výbuch nejrůznějších „národovců“, kteří se zaklínají národem a vyjadřují až hysterický odpor proti EU, aby zamaskovali fakt, že v podstatě jenom pracují pro zájmy jiného kapitálu, než je ten, který je spojen s EU, tj. především amerického, ale také možná ruského či třeba „eskymáckého“. V dnešním globálním světě je ostatně třeba „národní“ přívlastky různých skupin kapitálu brát s velikou rezervou. Viz jenom ten „hezky český“ kapitál (tím nemyslím drobné podnikatele), od kterého se táhnou vlastnická chapadla do zahraničí, na nejrůznější strany, a jehož jádro tvoří ta nejvíce lupičská skupina buržoasie, která si své méněcenné postavení vůči nadnárodnímu kapitálu na trhu kompenzuje olupováním občanů přes stát, který ovládá.
Ale zpět k Janu Kellerovi. Vzteklou reakci jsem očekával, ale to, co převedl exprezident V. Klaus ve své reakci v Právu 30. 7., přesáhlo všechny meze. Rozhodně nikoli silou argumentů a logiky, protože V. Klaus vůbec nepochopil břitkou ironickou nadsázku Jana Kellera a jeho reakce byla až trapně prvoplánová. Na páně Klausově filipice byl nejzajímavější fakt, jak se mu vymklo z rukou ideologické zanícení formující určitý „obraz nepřítele“, který nejen se skutečnou osobností Jana Kellera, ale ani s politickými směry, do nichž Klaus Kellera velmi svévolně a neargumentovaně zařadil, nemá mnoho společného. Z exprezidenta jenom vylétávaly nenávistné charakteristiky (jak sám přiznává, bez skutečné analýzy myšlenek autora vyjádřených v mnoha pracích a článcích – protože, proč by je, on četl, když je mu zřejmě Prozřetelností - pozor, to už tady taky bylo!!! - vnuknuto hodnocení protivníka). Tyto pouze v Klausově (a jemu podobných) hlavě vzniklé charakteristiky pak přiřazuje Janu Kellerovi, k pojmu „zelený,“ „socialistický“, tedy toho, komu jde o celek, o planetu“ nebo heslu „Proletáři všech zemí spojte se“. Jeho zanícení zvláště, když hrubě překrucuje Kellerův bonmot o tom, že rozhodnutí mít děti je výrazem svobodné vůle občanů (a není to nějaká „krevní“ národní povinnost ve století, kdy už dost intenzivně probíhá odumírání národů, stejně jako kdysi kmenů, působí až směšně). Jeho zvolání „Takhle uvažuje vysokoškolský profesor?“ mi např. volnou asociací připomnělo Haškova nezapomenutelného poručíka Duba, který byl dle vlastního výroku již před válkou, spolu s okresním hejtmanem, jediným arbitrem všech rozhodnutí a procesů. Inu, „Vy mne ještě neznáte…, já Vás přinutím až k pláči.“
A ejhle – vášnivý milovník národního rozmachu plozením dětí najednou odmítá každému normálnímu občanovi známý fakt, že v současné ČR působí protipopulačně daleko spíše, než touha užívat si světa a vysoké životní úrovně, to, co připomíná Jan Keller – takové postavení většiny mladých párů, ve kterém si dítě prostě nemohou dovolit. Tohle pan Klaus odmítá, připomenutí tohoto faktu zřejmě uráží falešnou neoliberální dogmatiku, se kterou se ztotožnil, ačkoli ve své praktické politice po listopadu předvedl spíše dobrou znalost marxismu, když nechal zhasnout a krást, aby polistopadovou politickou moc opřel o zájmy nově vzniklé buržoasie. Když dojde na propopulační sociální politiku, třeba na úkor bohatých, je zřejmě vymírání národa klidně ochoten tolerovat. Zkrátka a dobře, i u takových bijců za národ, jako je profesor (pane Klausi, takhle, jako Vy, může uvažovat vysokoškolský profesor?) V. Klaus, platí ono biblické: „Podle skutků poznáte je...“
(autor Josef Heller je členem Centra strategických a teoretických studií ÚV KSČM)
