I takto jsem taktéž slyšela slovutné hlasy se vyjadřovati. Nositele těchto slovních spojení se mi nyní již nechce zkoumat, ba dokonce jmenovat. Znám je z dob minulých a z těch současných je už jen dobré pamatovat si a vědět. Budoucnost je … Ale ne, nechme ji, zatím ještě chvíli v klidu. Pravda, při poznávání se může člověk někdy mýlit a nic to přitom nemusí měnit na věci, že přesto poznává, zvláště, pozná-li a navíc je ochoten si připustit, že se mýlil. Já si myslím, že „mýlit se je lidské“ a že to dělá i naše poznávání o něco smysluplnějším. O člověku člověk řekl, že jej to prý dokonce polidšťuje!
Realita, kterou žijeme, není možná až tak veselá, přesto v ní a ji žijeme, a zřejmě je to jediné, na co se lze spolehnout, přesto je dobré přitom neztrácet hlavu, a hlavně rozum.
Na těchto i dalších stránkách se mohli a mohou čtenáři dočíst o fyzickém napadení pana Mariana Dancsa, zastupitele za OMMO a lídra jeho kandidátky do voleb v Ústeckém kraji – některými představiteli hodnoceným dnes jako marginální a bezvýznamný subjekt, jiným přitom třeba nebránilo za něj svého času kandidovat a být i zvolen.
Pan Dancso má to štěstí, nebo spíše smůlu, že žije v Lomu, kde situace související s tamějšími politickými poměry je dlouhodobě nedobrá, a je to znát nejen z jeho informací, z jednání zastupitelstva, ale i z rozhovorů s místními občany, ale i se zástupci dalších ne koaličních subjektů. On je jediným zastupitelem za politické hnutí „Občané městu, město občanům“ (OMMO) a jeho působnost nemá od počátku tzv. na růžích ustláno. Verbální ataky, pomluvy, urážky dokonce přímo na jednáních zastupitelstva nejsou ničím neobvyklým, a to nejenom vůči jeho osobě, ale prostě těm, kteří neprojeví dostatečný souhlas nebo zkrátka (raději) nemlčí vůči praktikám koalice Severočeši.cz, ODS a VV. O mnohém vypovídají texty na adrese www.hnutiommo.cz . Prosím, nyní nepersonifikuji, i když vypodobnění těch hlavních protagonistů řekněme ukládám na další pokračování. Oni jsou v zásadě jen málo odlišní, a minulost některých je tak podobná praxi těch současných. Pravda, patřičnost k ženskému rodu tam u některých bude.
Vzhledem k poslednímu vývoji událostí lze říci, včetně výše zmíněného incidentu, jež je ve vyšetřování Policie ČR, že některým subjektům, resp. jejím zástupcům nejsou pražádné metody cizí. Jsou mnohdy pouze již opakovanou praxí nabytých zkušeností. Scénář je následující: vytipuje se v okolí dotyčného tzv. slabší článek, na něj se soustředí pozornost. Ta je buď finanční (hmotná), zastrašovací, nejraději obojí dohromady. Každý z uvedených článků je ještě klasifikován v míře zaujetí k určené (odsouzené) osobě, čili – jak moc či málo má k ní a jaký vztah. Znám z vlastní praxe a v podstatě dodnes čekám na vysvětlení, kdy mi jistý – dnes předseda okresního výboru nejmenované strany, v kraji Ústeckém skoro vítězné, s potenciálem téměř koaličním – do telefonu sděloval: „… je to hrozný, je to hrozný. Až se potkáme. Musíme si to říct.“ Co mi to v ten páteční zářijový večer 2009 chtěl a vlastně nesměl říci, jsem se nedozvěděla, ani o týden později v přítomnosti dalšího svědka z téže nejmenované strany, kdy pro jistotu na můj dotaz - „co je tedy tak hrozného“ – odpověděl: „Já už jsem všechno řekl.“ Non-verbální projevy daného předsedy v tuto chvíli neuvádím. Byly skoro klasické, když takový člověk lže. Znáte to. Nejen tímto mu tedy sděluji, že i když už s odstupem času znám význam onoho označení „hrozné“, vím také již o scénáři, který tehdy nejen on a další osoby hrály dle výše uvedeného scénáře. Byl téměř podobný, ne-li stejný jako je ten, co se odehrává a chystá se ve spojení s osobou pana Mariana Dancsa. Jen těch facek (zatím) v něm bylo méně. Ale prý čas ukáže. Kdoví možná nejen čas. Některé hovoří o „božích mlýnech“… Ano, melou, melou… Dokonce i panu řediteli čehosi v Mostě, co si jinak všelijak říká na diskuzních fórech, např. „BanqBanq“.
Takže pan Dancso byl atakován. Zřejmě nebude vyšetřeno kým. Aby taky bylo…! Ale vítr vane ze stále stejných končin, stejného politického tábora. Ten druhý politický tábor, z něhož členové toho prvního, „severočeského.cz“ v nemalé míře pocházejí, si hraje na „stopaře“, prý „budete-li následovat stopy“ onoho prvního, nejmenovaného politického subjektu, vše odpuštěno. My určitě nebudeme…, následovat. Už raději snad ne. V Praze, v Politických 9 to ještě nevědí, resp. mají krátkou paměť, ale není rozdíl mezi tím, když na někoho útočíte airsoft-pistolkou anebo jej pomluvíte, ověnčíte lží nebo mu dáte pěstí, aby zalezl, protože Vám jde o přeci zase o víc. V Číně ani v Rusku povětšinou Most pravda asi neznají, nenašli by ho zřejmě ani na mapě, a to nemluvím o nějakém Lomu. Ale problém není v tom. Problém je, když začne kdokoliv, tedy i např. Vy určovat, od čeho se distancovat a od čeho nikoliv, protože to velí třeba politické preference. Tedy, co má pro Vás cenu odsoudit a co už není Vaší věcí, protože je to dle hlav podobně moudrých jako ty Vaše marginální. Pak je důvod si říci: není to marginální! Myslím, že tam, kde se vztáhne ruka, aby se na místo toho argumentovalo, je to historicky zas a znova padlé na hlavu. Jen je smutné, že právě Vám je třeba znovu připomínat tu minulost. A že byste na ni neslyšeli, se nechce věřit. A já myslím, že to přesto bude znovu třeba…, si tu minulost pro jistotu připomenout. Minimálně pro tu budoucnost, třeba už ne naši, ale těch dalších. (Hana Svobodová)
P. S. Otázky Václava Moravce z Ústeckého kraje naznačily mnohé.
