Výhodou soukromých subjektů je, že některé zásady nemusejí respektovat, stejně jako výsadou některých (většiny) politiků je, že též rádi zásady porušují. Zejména může-li to posloužit jejich propagaci. S takovými pocity jsem šel ve čtvrtek na Hospodářskou komorou v Mostě propagovanou přednášku na soukromé Střední škole diplomacie a veřejné správy, s.r.o. v Mostě, kde se uskutečnila přenáška předsedy nové politické strany Národní socialisté – levice 21. století, poslance PS PČR a bývalého předsedy ČSSD pana Ing. Jiřího Paroubka. Avizovaným tématem byla zahraniční politika ČR a vztah k EU. Dalo by se říci, že pro studenty to nakonec byla dobře využitá, něco málo přes hodinu trvající „učební jednotka“. Kazem na kráse asi opravdu bylo jen „využití“ (zneužití) prostředí střední školy pro jeden politický subjekt, na jehož předsedu by asi v jiném „normálním“ čase a prostředí tolik mladých určitě nepřišlo.
Na adresu pana Paroubka budiž řečeno, že tohoto času využil (prevít jeden J) zatraceně dobře. Srozumitelným a s ohledem na jeho dřívější výstupy v době předsedování v ČSSD přijatelným způsobem hovořil na dané téma. V úvodu učinil stručný exkurs do svého působení v pozici premiéra ČR a předsedy ČSSD. Samozřejmě o tehdejších nezdarech a neúspěších, zejména mediální nepřijatelnosti a samolibosti nepadlo ni slovo. Dokonce citlivě vzpomněl doby svých studií ve vazbě na nemožnost svého otce studovat v dobách tzv. první republiky, čímž si nemohl zajistit lepší životní osud. Jakoby mimochodem do úvodu zakomponoval svůj knižní titul „Ve službách republiky“ a jeden z údajně posledních deseti výtisků škole věnoval, aby si studenti i pedagogové početli, protože kniha je dle jeho slov psána učebnicovým stylem (pak že „božským Klausovým syndromem“ trpí jen jeho otec zakladatel V. Klaus).
Následně se studenti mohli dozvědět, že Evropa je v problémech, v krizi a některé země jako Řecko, Portugalsko aj. na pokraji bankrotu. Dokonce i to, že každá země má své problémy a že jich nejsou prosti ani takoví giganti jako Německo či Francie. Přesto přišlo z úst předsedy Paroubka uklidnění, že on to tak dramaticky nevidí.
V další části přednášky byla pronášena slova o postavení USA, jejich raitingu – zde přednášející doporučil těm, co nevědí, co je raiting, aby si význam vyhledali na internetu. Dal do souvztažnosti situaci Řecka v rámci EU k situaci některých unijních států USA, např. Kalifornie a argumentoval, že odchodem či bankrotem jednoho se nic dramatického neděje se zbylým celkem… EU je prostě na rozcestí a hledá jak a kam. Velká Británie třeba preferuje volnou spolupráci, a proto je proti fiskální unii a na rozdíl od vlády ČR má ke svému postoji jiné, vlastní návrhy, které může opírat o to, že je jedním ze světových finančních center, má ekonomiku sofistikovaněji nastavenou, obchod diverzifikovanější než jen na EU. Stejně tak Německo, které je sice jednou z hybných sil EU, ale svůj zahraniční obchod váže na státy EU jen z 28 %. Kdežto ČR např. z 80 až 90 %. On jako předseda vlády v letech 2008 až 2009 se snažil o větší diverzifikaci zahraničního obchodu na tzv. rychleji se rozvíjející ekonomiky, jako např. větší orientaci na Čínu, Indii, Brazílii, Rusko či západní Balkán. Zdůraznil, že nastavení pravidel v podobě fiskální unie, kterou vláda ČR zatím nepodporuje, je nutné. Je chybou, že jsme opustili některé destinace, protože v politice kompromisy neplatí, když se někde prostor uvolní, okamžitě jej nahrazují jiní.
Pár slov padlo i na adresu tzv. arabského jara, protože zahraniční politika byla a je Paroubkovým životním koníčkem. Ovšem je zlé, že zde většinou vítězí islamistické režimy a tak, pronesl „dramaticko-humorně“ – děvčata, třeba budete muset na letní dovolenou do těchto zemí, zvolit přijatelné plavky ukazující co nejméně z těla (filuta jeden).
Úvodní široký a skoro všeobjímající přednáškový vstup zakončil konstatováním, že není přítelem vojenských zahraničních misí a vláda ČR by měla vše přehodnotit a volit jinou politiku tímto směrem. Konečně své závazky ke spojencům jsme splnili, tak jaképak copak.
A došlo na dotazy. Bylo jich hned několik a „zvonku to tak vyzeralo“, že je kladli studenti a studenti sami. V odpovědích na ně Paroubek např. potvrdil, že je pro záchranu Řecka, ale nevidí konec záchranné spirály v krytí dluhů půjčkami a jejich umořováním, resp. odepisováním. Je proti myšlence platit školné, protože je to scestné a ohrožuje nadané studenty ze sociálně slabších rodin. Otázka přijetí eura není aktuální a lidé by to v této době nepochopili a jeho současné problémy jsou právě proto, že nebylo lidem vše dobře vysvětlováno a oni nepochopili. Je nejen pro přímou volbu prezidenta i hejtmanů a starostů, ale pro začátek jen starostů větších měst, tedy primátorů. Ale svého favorita nemá, v nevýhodě dle něj budou ti straničtí kandidáti, ale pokračoval, že on by určitě preferoval kandidáta na prezidenta, s nímž by byl stranicky nejblíže. Na svůj úvod se odvolal při odpovědi na otázku, zda preferuje či je i pro spolupráci se státy mimo EU. Zavedení státních maturit byla chyba. Nechal se prý jako premiér „obloudit“ tehdejší ministryní školství Petrou Buzkovou. Ale pro nějakou formu jakési srovnávací zkoušky je. Vyhýbavě a alibisticky se vyjadřoval na otázku, zda nebyla chyba vyjadřovat nedůvěru vládě v době předsednictví ČR EU. Nelze tento krok hodnotit jen kritikou a podivováním se napříč Evropou, cože to Češi udělali. Důvodem bylo nejen špatné čerpání z fondů EU, kde jsme dostali přiděleno na 750 mld. Kč, ale za dva roky Topolánkova vláda čerpala jen 3 mld. Kč a hrozilo, že nebude vyčerpáno 150 až 200 mld., protože nastavení tohoto čerpání bylo chybné. A to se ještě nevědělo, kolik se bude muset zřejmě vracet kvůli podezření z rozbujelé korupce a úplatkářství. Důvodem bylo i to, že poradce premiéra se snažil ovlivnit redaktora ČT, aby neodvysílali reportáž o poslanci Volfovi, kterého měla ODS „koupeného“ právě za bezúhonnost.
Předseda Paroubek si „ohlídal“ i závěr, když mu zástupkyně studentů předala květiny, obdržela za aplausu ostatních studentů a studentek (ty měly výraznou převahu) slovanské pocelování na obě rozpálené tváře. Došlo i na slavnostní předání v úvodu zmíněné „učebnicově psané knihy na neučebnicové téma služeb pro republiku“. Jak vidno, od předsedy Paroubka by se i EU mohla učit ve svém tápání na rozcestí, on z toho svého zřejmě (snad, asi …) cestu našel. A nedivme se, že v tom i katedra soukromé školy sehrála svou roli. (vb)
