Občané v naší zemi si za dlouhá desetiletí zvykli na oficiální propagandu natolik, že ještě dnes dobrá polovina klidně řekne – to říkali v televizi, tak to asi bude pravda. Naivní důvěřivost obyvatel je základním východiskem pro promyšlenou, pečlivě řízenou a agresivní propagandu, jehož cílem je udržovat poslušnost národa, oddělit vládnoucí skupinu od bezbranné masy nádeníků a připravit likvidaci státu a národa. Čím větší politická moc a vliv v byznyse je, tím větší možnost je zneužití veřejné funkce. Jako je například Ministerstvo financí které spravuje Andrej Babiš . Finanční úřad je podřízený přímo ministrovi a může být tudíž zneužíván – například v rámci boje proti daňovým unikům – primárně proti Babišovým konkurentům. Pak je velice snadné obejít zákon nebo si přihrát nějakou dotaci do své kapsy. Myslím, že jsme svědky skandálů, které se občas objeví a zase zmizí jako pára nad hrncem. Konflikt zájmů v politice je velice nebezpečný pro demokracii. Autoritářské tendence v rámci hnutí ANO pana Babiše jsou evidentní. Konání a průběh únorového sněmu ANO to potvrdilo. Propojování se autoritářskými pozicemi hlavy státu posouvá Českou republiku k totalitnímu zřízeníi. Propojení se s Milošem Zemanem v dobách, kdy býval předsedou vlády jsou velmi pravděpodobné. ( Babišova Panama: nové indicie o tajném daru pro ČSSD ) Babiš prorazil cestu "oligarchizaci" českých médií, aby mohl hanět soupeře na cestě k premiérskému křeslu, po kterém prý touží.
Koho je zapotřebí zlikvidovat u něho se každá maličkost zveličuje a lidský skutek podá s tak ohavným komentářem, že by si od postiženého ani pes kůrku nevzal. Kdo je členem vládnoucí skupiny může mít nejen lidské slabosti, ale může dokonce krást, podvádět a lhát, aniž se mu zkřiví vlas na hlavě. Sdělovací prostředky vlastněné oligarchy se postarají o to, aby aféra, pokud se náhodou provalí, vypadala jako zlovolný útok nepřátel, kteří vykonstruovali nesmyslnou aféru, která má za úkol zničit osobu a odstranit ji z politiky. Zároveň vytvořit obraz, že on jediný je schopný řídit ministerstvo, společnost nebo celou zem. Myslím, že příkladů, jak miliardáři využívají politiku ke svému vlivu a vlastnímu prospěchu je v České republice víc než dost.
Dalším příkladem působení peněz na politiku je např. Strana nebo hnutí, když vznikne těsně před volbami a nelze tedy hovořit o zkušenostech a tradici. Občané si nemají v takovém případě možnost sliby a výsledky strany ověřit. Tyto strany jsou zakládány jen z jediného důvodu, aby zmátly nespokojené voliče a lidé dali hlas těm stávajícím strukturám a lobbistům, kteří jsou u moci.Jde jen o marketing stejného druhu, jako když se na trh zavádí nová drůbeží paštika, dětské pleny nebo pasta na zuby. Nezáleží na obsahu a kvalitě, záleží pouze na reklamě a dostatečném prostoru na televizní obrazovce. Po relativně krátkém působení si úplně zmalátnělý divák dá k obědu dětské pleny zapije je čistícím prostředkem a jde volit. I když i zde existují výjimky, které potvrzují pravidlo a podle našich sdělovacích prostředků vítěz v reklamních šotech se spokojí třebas s třetím místem za skutečnými politickými stranami. I tak je výsledek televizní kampaně zarážející a varující.
Takových stran, co se vyhouplo k moci a následně zradilo voliče, tu bylo více než dost. Moc bych si přál, aby lidé nenaletěli těmto narychlo vytvořeným takzvaným opozičním stranám. Zamysleli se nad tím, jaká strana tu prosazovala změny už od začátku 90 let a má dlouhodobý program, který je aktuální i po více než 27 letech. Většina stran si to uvědomuje, a proto se neštítí kopírovat program SPR – RSČ a přivlastňovat si naše body, aby nalákali nespokojené voliče. Po volbách však tyto strany co hlásaly v předvolební kampani nesplní.
