Navrhuji tedy legislativně technickou změnu u mého pozměňovacího návrhu číslo 3777 ke sněmovnímu tisku číslo 465, takzvaný vládní návrh zákona o zbraních a střelivu. Změna je následující: v úvodu pozměňovacího návrhu je třeba přidat slova "písmena a) a b)", tedy jak to bylo zamýšleno. Neměl jsem v úmyslu měnit celý text § 19, ale jen jeho písmena a) a b), a zbylá písmena zachovat. Ostatně z textu odůvodnění pozměňovacího návrhu v důvodové zprávě to jasně vyplývá.
Přečtu tedy úvodní text pozměňovacího návrhu včetně změny: "Vládní návrh zákona o zbraních a střelivu, závorka, sněmovní tisk číslo 465, konec závorky, se mění takto, dvojtečka, uvozovky dole, za prvé ustanovení § 19, tučně, písmeno a) a b), konec tučného písma, návrhu zákona zní, dvojtečka" a dál už následuje text pozměňovacího návrhu, jak byl vložen do sněmovního systému.
Ještě mi dovolte, abych tady krátce shrnul všechny ty pozměňovací návrhy. Tato novela zákona o zbraních a střelivu je z pohledu dneška extrémně kvalitní legislativní předlohou. Je to dáno tím, že návrh vznikal dlouhých šest let za účasti odborné veřejnosti v podobě takzvané Metnarovy komise. Úředníci, kteří návrh zpracovávali na Ministerstvu vnitra, tomu zjevně rozumějí. Klíčový byl rovněž fakt, že návrh se až na výjimky, jakou bylo například vypuštění § 1, podařilo uchránit před obecně známou odborností současné vládnoucí garnitury. Tento zákon je o odbornosti a měl by být správný. Není o politice a neměl by být politizován, a to ani tedy pod dojmem událostí, které se udály v prosinci.
Ani tak kvalitní návrh se bohužel neobešel bez nějakých vad. Mezi nejzávažnější můžeme uvést problém s posuzováním doby, po kterou není osoba spolehlivá, § 19, v případě takzvaného odklonu od trestné činnosti v kontextu s dobou, po kterou není osoba bezúhonná v případě pravomocného odsouzení například k peněžitému trestu. My v SPD to považujeme za chybu. Když je postižen více ten, který se dozná, nahradí škodu a svého pochybení lituje, než arogantní lump, který se rozhodne svůj čin zapírat až do konce a právo poškozeného ignoruje. Možná to je ale současný trend, kam se to tedy směřuje a manévruje. A vydělá na tom ten, kdo se chová jako darebák. My jsme tedy chtěli pouze sjednotit ty doby u odklonu a u toho klasického trestu s tím, že pokud se někdo dozná a má ten odklon, tak je na tom právě hůře než ten darebák.
Po tragédii v ostravské nemocnici v prosinci 2019 přišel tehdy vládní poslanec pan doktor Mašek, bohužel tedy ne Ministerstvo vnitra, s iniciativou vložit trestný čin nedovoleného ozbrojování do výpisu trestných činů uvedených v § 33 trestního zákoníku, kdy trestnost zanikne účinnou lítostí, v tomto případě dobrovolným odevzdáním nelegálně držené zbraně. Cíl je, si myslím, naprosto jasný, evidentní a jediný - snížit počet nelegálně držených zbraní. Bohužel ze strany Ministerstva vnitra ani tehdy a ani dnes nepřišla potřebná odezva v podobě jednoznačného určení vlastnictví těchto odevzdaných dříve nelegálních zbraní. Poslanec Mašek se to nyní vložením § 116a snažil napravit, ale bohužel marně.
Máme tady k tomu Nález Ústavního soudu České republiky, spisová značka IV ÚS 2328/22 ze dne 15. 8. 2023, který dává za pravdu všemu, co pan doktor dosud uvedl, takže nepřijetím tohoto návrhu si může kdokoliv, kdo nelegálně držené zbraně odevzdá, je úspěšně a na náklady státu vysoudit zpět. V § 123 je nově navrženo, aby policie mohla zajišťovat zbraně, zbrojní oprávnění a zbrojní licenci na základě informací od orgánů veřejné moci. Ovšem není přesně specifikováno, jakých orgánů. A těchto orgánů máme v České republice v přepočtu možná deset, dvacet, třicet tisíc, samozřejmě řeporyjský obecní úřad nevyjímaje.
Návrh je ve své podstatě poněkud nešťastný a poslanec Vondráček naprosto oprávněně požadoval vypuštění tohoto paragrafu, protože je velmi snadno zneužitelný, a to už jak rozsahem koho všeho nebo kdo všechno, tedy orgán veřejné moci, může iniciovat, aby policie zajistila zbraně, zbrojní oprávnění či zbrojní licenci, a absencí jakékoliv odpovědnosti za svévolné zneužití tohoto institutu z důvodu obchodních nebo osobních, a návrh přímo vytváří korupční prostředí.
Chtěl-li předkladatel tuto pravomoc pro nějakou konkrétní zpravodajskou službu, to bych chápal. Podle mých informací byly tedy tyto požadavky a tento paragraf vloženy až po mezirezortním připomínkovém řízení, tak měli to formulovat tedy buď dříve, anebo měl tento návrh formulovat tak - a současně měl stanovit i další postup pro tento případ, kdy policie bude konat, například v podobě lhůty a postupu po (pro?) přezkum podmínek pro držení zbrojního oprávnění, satisfakce pro případ šikanózního zásahu policie a tak podobně. To vše v návrhu chybí - tedy na rozdíl od ostatních případů, kdy je možné zajištění zbraní, ať je to zdravotní stav, odsouzení, správní trest, odklon, trestní nebo přestupkové řízení nebo nějaké prudké, buď zhoršení zdravotního stavu a nebo (psychického?) stavu, tam to tedy je. Což (co?) považuji za extrémně závažné pochybení, je (kriminalizace?) budoucích držitelů takzvaných nadlimitních zásobníků, (lhostejno?), zda trestní ve smyslu současného § 279 trestního zákoníku, nebo přestupkovou, pokud bude schválena změna § 279 v takzvaném změnovém zákoně.
Těchto zásobníků máme u občanů v držbě asi milion, jde tedy o nejčastěji se vyskytující militárii. Lidé to prostě doma mají a často ani nevědí, co je to zásobník - nebo ten vhodný, co mohou mít doma, a zda tedy má být menší, větší nebo kolik se do toho vejde, protože to střelivo doma ani nemají - a co je ten nadlimitní, tedy ten zlý, za jehož nabytí po účinnosti zákona se stanou obětí perzekuce, možné. Právě přechodné ustanovení, jak se má například chovat ten, kdo takový zlý zásobník zdědí, v návrhu chybí, a to, že návrh zde odporuje čl. 11 Listiny základních práv a svobod, tedy právo vlastnit legálně nabytý majetek, je snad, doufám, všem jasné. A jasné to taky je, že zásobník bez zbraně pochopitelně žádný dopad do bezpečnosti nemá.
Bohužel při projednávání pozměňovacích návrhů došlo k nežádoucí politizaci této odborné právní normy, kdy nebyly posuzovány návrhy jako takové a jejich dopad do zákona, ale spíše to, kdo je předložil - a což také mohl být asi jeden z důvodů, proč ministr vnitra odmítá právě náš návrh, který by vybavil policii právem v odůvodněných případech odmítnout vydat zbrojní oprávnění kterémukoliv cizinci, který bude představovat nebezpečí pro Českou republiku. Situace, kdy ministr vnitra odmítá posílení pravomoci policie, je tedy tak opravdu velmi raritní.
To jsou všechno důvody, proč SPD nemůže návrh takového zákona o zbraních a střelivu podpořit aktivně a zavazuje se, že bude-li tento zákon přijat v této podobě bez našich pozměňovacích návrhů, udělá v tomto nebo i v příštím volebním období vše pro to, aby se tyto vyjmenované vady, ať už závažnější, nebo drobnějšího charakteru, které jsem zde nezmínil, byly ze zákona odstraněny. Takže děkuji za pozornost a prosím o podporu pozměňovacích návrhů. Děkuji.
