Někdy se stane, že se vedení a management jisté nemocnice nechává zvěčnit v televizi a v novinách. S úsměvem na lících dává na odiv nově otevřené pavilony, či zakoupené přístroje. Neopomenou se pochválit, kterak tu, či onu nemocnici, dovedli do černých čísel, což je pro zdraví lidu jistě blahodárné! A co zaměstnanci? Jak se vede jim? To už je věc podružná. Na nich jim přece nezáleží.
Abychom si to představili reálněji, vydejme se třeba do táborské nemocnice. V tomto zařízení se přihodilo to, že obětavý personál, často sloužící několik desítek let, raději odchází, než by si nechal dále líbit hulvátské chování managementu a vedení nemocnice. V květnu zaslali nespokojení zaměstnanci Nemocnice Tábor, a.s., řediteli nemocnice, dozorčí radě nemocnice, hejtmance Jihočeského kraje a předsedkyni Holdingu Jihnem otevřený dopis, v němž hovoří o tom, že velká část zaměstnanců nemocnice je dlouhodobě nespokojená s přístupem vedení a s hlavní sestrou. Dopis podepsalo téměř 400 zaměstnanců. Adresáti dopisu jej pouze vzali na vědomí. Nikdo nic neřeší.
Oč tedy jde? Ve zkratce a velmi zjednodušeně - z táborské nemocnice odcházejí zdravotníci a další zaměstnanci. Ti, kteří zůstávají, vnímají odchod zkušených zdravotníků jako ohrožení celkové péče, kterou se všichni snaží dělat na profesionální úrovni. Důvod odchodu zaměstnanců? Část zdravotníků má problémy se změnami směn, jejich obsazením, se vzděláváním a je přesvědčena, že vedení nemocnice a zvláště hlavní sestra není profesionál. Hlavní sestra se snaží, zřejmě na příkaz vedení společnosti, uplatňovat v rozporu s legislativou a v rozporu se zdravým rozumem, mnohá opatření, které zaměstnanci nechápou a které dlouhodobě kritizují. Trpělivost některých zaměstnanců přetekla poprvé v r. 2018 a v té době se obrátili s pomocí sestry a zároveň předsedkyně odborové organizace, na Oblastní inspektorát práce. Po téměř dvouletém šetření v oblasti přesčasové práce se došlo k závěru, že nemocnice nevykazuje průkazně přesčasy. Jinak řečeno, s pracovní dobou se manipuluje v neprospěch zaměstnanců.
Nyní se plánuje pracovní doba sice průkazněji, ale vzhledem k nedostatku personálu vznikají přesčasy dál. Přesčasy v nemocnicích nejsou nic neobvyklého. Neobvyklé je, že do plánů služeb zasahuje hlavní sestra, a to společně s personální vedoucí. Zásahy probíhají neustále i bez souhlasu vedoucích sester na jednotlivých pracovištích. Hlavní sestra spolu s personální vedoucí vstupují do rozpisu směn a regulují je s cílem zamezit přesčas. Výsledkem je, že v mnoha případech neobsadili provozy skutečně potřebným počtem lidí ve směně, a to vede k přetížení a frustraci těch, kteří jsou v práci. Ti, co zůstávají, ošetřují pacienty formou závodu, při kterém se to při vší vůli, nemůže dělat kvalitně.
Dalším velkým problémem táborské nemocnice je nedostatek všeobecných sester. Vlivem přetížení, nespokojenosti s personální politikou a přístupem k zaměstnanci, nemocnice přichází o všeobecné sestry a nahrazuje je sestrami praktickými. Jaké to má dopady? Praktické sestry provádějí zdravotní výkony a ošetřují pacienty v rozporu s vyhláškou, provádějí sesterské činnosti, které nemohou dělat. Péče v nemocnici není poskytována, jak by měla být. Táborská nemocnice je v situaci, na niž upozorňují i vrchní sestry ve svém vyjádření. Personální složení ve směně nesplňuje požadavky pojišťovny na zabezpečení péče kvalifikovaným personálem.
Nechme promluvit některé ze zaměstnanců táborské nemocnice: „Ano, jihočeské nemocnice prosperují, co se týče rekonstrukcí, nových pavilonů a přístrojů. Nespokojený personál nikoho nezajímá. S přibývajícím věkem přestávám mít sílu neustále obhajovat to, na co mám jako zaměstnanec právo,“ uvádí jedna ze zaměstnankyň, jejíž jméno redakce zná.
„Bylo by dobré vážit si naší práce a vyměnit vedení. Proč to došlo tak daleko? Jde tady o peníze nebo o pacienty? A že slouží o nočních dvě praktické sestry, které nemohou samy vykonávat jednotlivé činnosti, je fakt, o kterém se ví,“ uvádí další ze zdravotních sester s více jak třicetileté praxi. „Snaha se domluvit je skutečně nereálná, nás zaměstnance nikdo poslouchat nechce. Podávání výpovědí pokračuje. Zkušení zdravotníci dál odcházejí,“ uzavírá další ze zaměstnankyň, která si též nepřála z obav z vedení nemocnice uvést své jméno.
Dodejme, že táborská nemocnice je druhá největší v regionu s velice příznivým hospodářským výsledkem. Nemocnice ho ovšem často dosahuje na úkor svých zaměstnanců. V nepřetržitých provozech se slouží v mnoha případech po jedné všeobecné sestře na noční směnu. Pracovat bez přesčasů je ideální stav, bohužel ve většině českých nemocnic nereálný. Nedostatek zdravotníků je limitující, a proto mnoho z nich raději odslouží přesčas s kolegou, než být na oddělení a na ošetřování pacientů naprosto sám. Jedna sestra pacienta neuzvedne, nestihne vše, jak by měla a chtěla. Míra frustrace je obrovská a raději volí směnu navíc, než pocit, že neudělala, co měla.
Výborný hospodářský výsledek se krásně vyjímá na papíře, v novinách, ba i v televizi. Jenže k čemu to vše je, když jsou vedením táborské nemocnice zaměstnanci přetěžováni a šikanováni, a tím pádem nešťastní a nespokojení? Krajské vedení by toto mělo důrazně řešit. Nedělá však nic. A tak v táborské nemocnici dál panují kouzla a čáry, kdy oproti době před rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce, kdy bylo přesčasů mnoho a neustále se přelévaly do dalších měsíců, nyní práce přesčas vzniká minimálně. V případě výběru náhradního volna za přesčas na pracovišti daný zaměstnanec zkrátka chybí, práci za něj musí stihnout kolegové. To jen další a další odcházející zaměstnanci a ti nešťastní, co zůstávají, dávají tušit, že je zde něco značně prohnilého!
