Dokonce se informace o prorůstající korupci do státní správy objevují ve výročních zprávách Bezpečnostní informační služby, několikrát o tom informoval i Národní kontrolní úřad, ale i přes to, že o tom všichni velice dobře víme, tak se situace s korupcí v ČR zlepšuje jen nepatrně. I to málo ale stačí, aby se ministr Jiří Dienstbier, který je na vládní úrovni pověřen koordinací boje s korupcí tloukl v prsa, jak se boj s tímto nešvarem lepší. Česká republika si totiž podle nedávno zveřejněné každoroční zprávy Transparency International o vnímání korupce posunula v celosvětovém žebříčku oproti loňskému roku o čtyři příčky výše, na 53. místo, jelikož si v bodovém hodnocení polepšila o tři body, na 51 bodů ze sta možných, což by byla země téměř bez korupce. Nevím, co se na tom panu ministrovi líbí, jelikož zaujímat mezi 31 evropskými zeměmi až 25. příčku není podle mého názoru moc dobrá vizitka.
Korupce byla, je a bude, jelikož vše je v lidech a nikdy se jí asi úplně vymýtit nepodaří. To co ale víme velice dobře a potvrdila to i ředitelka TI pro Itálii, která přímo řekla: „V celém světě jsou za jednu z nejvíce zkorumpovaných oblastí považovány politické strany. Ne jednotliví poslanci nebo jednotlivé vlády, ale přímo strany. V zákulisí politiky je hodně intrik, pro demokracii je tohle velký problém!“
Ve zprávě TI se také uvádí, že objem korupce se rovná 10% světového hrubého domácího produktu. Prezident Ruské federace Vladimír Putin jí ve svém nedávném každoročním bilančním projevu o stavu své země označil za největší nebezpečí a dokonce jí srovnal s terorismem, což se mi sice zdá trochu přehnané, ale pokud proti ní nebudeme rázně bojovat, je schopna nás „prožrat až do morku kostí“.
