Takže z toho je patrné, že tou pravou demokracií, jejíž pojem pochází z řeckého (demokratía), „vláda lidu“, složeného z (demos) lid a (kratos) vládnout je forma vlády, ve které se všichni občané rovně podílejí na navrhování a přijímání zákonů, kterými se jejich společnost řídí. Důležité je, aby to bylo přímou formou a to tak, jak to již několik desetiletí senzačně funguje ve Švýcarsku. Tedy v zemi, kde neexistují vnitřní konflikty a to i přes to, že zde žijí lidé mluvící několika jazyky (němčina, italština, francouzština a další) a tím pádem vyznávající různou kulturu i náboženství (katolické a protestantské).

Švýcarský systém přímé demokracie je založen na stmelujícím principu pro občany a na vyvážené kombinaci držených, sdílených a delegovaných pravomocí na třech úrovních státní správy a to na úrovni obce, kantonu a federace. Díky těmto principům existuje Švýcarská konfederace v pohodě a bez větších problémů již více než sedm set let. Základním pilířem této demokracie je systém referend, ve kterých se občané vyjadřují k navrženým zákonům (lidové veto), které je nepovinné a je možné buď na základě iniciativy občanů, nebo na základě iniciativy kantonů. Dále je zde povinné ústavodárné referendum, jelikož žádná úprava ústavy není možná bez lidového hlasování. Povinně musí být v referendu schváleny také mezinárodní smlouvy. Dalším referendem je takzvaná lidová iniciativa, která umožňuje libovolné skupině voličů navrhnout celkovou nebo částečnou revizi ústavy. Referenda a iniciativy existují na všech třech úrovních, tedy na úrovni obce, kantonu i federace.