Vrcholní představitelé Evropské unie pod tlakem členských zemí přijali řadu navrhovaných opatření, které měly svou realizací zamezit přílivu imigrantů do zemí EU. Ovšem vlastní realizace je v nedohlednu a imigranti hlavně z Afriky se stále různými cestami do Evropy dostávají.
Úspěšní manažeři jsou ti, kteří si hlavně v krizových situacích dovedou poradit se vzniklou mimořádnou situací, a zdárně jí vyřeší. Současná Evropská unie představuje největší instituci, ale asi jí vedou neschopní manažeři, když neumí vyřešit ten nejzávažnější problém, kterým je zamezit nelegálním imigrantům vstup do zemí EU. Tato krizová situace, která tvoří pro evropské země zásadní bezpečnostní riziko, trvá již několik let a žádného výrazného úspěchu se nedosáhlo. Je zajímavé, že i když vzejde nějaký návrh na řešení, nikdy se úspěšně nedotáhne do konce. Asi je lepší řešit „závažnější“ věci, jako přiklad uvedu – žárovky, okurky, gender a nyní autorský zákon nebo rybářská olůvka, a imigranti se vesele dál do Evropy dostávají.
Od začátku roku 2018 se osmadvacítka zemí EU dohodla na několika projektech k zabránění přílivu imigrantů. Vzpomenu jen tři vybrané:
Vybudovat nová střediska, odkud by se přerozdělovali imigranti dále do ostatních států EU. Tyto střediska měly vzniknout hlavně v zemích u Středozemního moře.
Zřízení uprchlických středisek v severní Africe.
Zvýšení počtu unijních pohraničníků.
Nyní na začátku roku 2019, musíme konstatovat, že žádný projekt nic nového nepřinesl a řada z nich se ani nezačala realizovat. Žádná evropská země nechce budovat nová střediska na svém území. Střediska svorně odmítly severoafrické státy Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye i Egypt, stejně jako země západního Balkánu, které přitom usilují o vstup do EU. I když jako hlavní argument EU slibuje těmto zemím nadstandardní finanční i jinou pomoc, oni to odmítají. EU od těchto záměrů pomalu odstupuje a odůvodňuje to tvrzením, že už příliv imigrantů do Evropy není zásadní hrozbou. V roce 2018 dorazilo podle OSN do Evropy na lodích kolem 111.000 imigrantů, což není v žádném případě malý počet.
Na závěr bych si dovolil položit otázku, zda lídři EU jsou opravdu neschopní tento problém s nelegální migrací aktivně řešit, nebo jestli to od nich není záměr, s cílem postupného dokončení procesu islamizace Evropy. Dle mého názoru obojí. Naše hnutí SPD navrhne takové kandidáty do nadcházejících voleb do Evropského parlamentu, kteří nebudou manažery druhé kategorie, ale hlavně to budou osobnosti. Aktivně se budou podílet na řešení uplatňované politiky EU, kde prioritou je zajištění bezpečnosti hranic EU a větší respektování a posilování národních suverenit jednotlivých evropských států.
