Pokud se někdo totalitnímu komunistickému režimu, který deformoval lidi k obrazu svému, veřejně vzepřel jiným názorem, byl za to náležitě potrestán a následně použit jako odstrašující případ pro všechny ostatní. Pokud se takovýchto lidí vzepřelo větší množství najednou, stříkalo se po nich z vodních děl, mlátilo se do nich obušky a jednou dokonce přijely i tanky ze země, která na všechny postižené státy komunismem dohlížela a diktovala ostatním, jakou mají vést politiku a hospodářství.

To samé v bledě modrém se začíná dít v současné době ve spolku zvaném Evropská unie. Tedy jen s tím rozdílem, že se zatím po nikom nestříká z vodních děl a nemlátí se do nikoho obušky. Když nás papaláši z Bruselu k sobě lákali, také slibovali modré z nebe s tím, jak se budeme mít skvostně. Proto se také drtivá většina obyvatel České republiky vyslovila zatím v jediném celostátním referendu pro přistoupení.

Postupem času ale začínáme zjišťovat, že až tak skvostné to členství není. Zcela evidentní je to v dotační zemědělské politice a různých nesmyslných regulacích, po kterých je třeba máslo luxusním nedostatkovým zbožím. Další z věcí, která nás musí strašit je to, že jsme odpadkovým košem Evropské unie, jelikož kvalita potravin ve srovnání s takzvanými západními zeměmi je nesrovnatelná, což dokázaly nedávné rozbory vybraných potravin.

Nejzávažnějším problémem EU je ale v současné době imigrační politika, na které je vidět neschopnost nebo dokonce zainteresovanost vedoucích politiků a všech nevolených úředníků EU do této záležitosti, kterou ovládá pach ropy, jenž všem těm eurohujerům zatemňuje mozek. To, že EU nutí státům přijímání imigrantů na základě přerozdělovacích kvót pod pohrůžkou sankcí je nehorázným omezováním národní suverenity a diktátem podobným těm jako za komunismu.