Všichni naši poslanci tento návrh podpořili, neboť jsme přesvědčeni, že ocenění majetku nárokovaných církvemi nebylo objektivní, spíše byl nárokovaný majetek nadhodnocen. Zdůvodnění výše náhrad ze strany tehdejší vlády bylo totiž naprosto neprůkazné a nebylo zřejmé, na základě čeho se ke konečným cifrám došlo. Byla to hra s čísly a šlo o netransparentní proces.

O církevních restitucích, tedy o vrácení majetku církvím a další formě finančního vyrovnání, rozhodli poslanci na svém zasedání již v červenci roku 2012. Tehdejší vláda Petra Nečase, prostřednictvím svých poslanců protlačila v parlamentu církevní restituce. Jednalo se tak o největší majetkový přesun v naší republice od kupónové privatizace. Na jeho základě bude církvím vrácen majetek v hodnotě 75 miliard korun. Kromě toho dostanou finanční kompenzaci za majetek, který není možné vydat, a to v hodnotě 59 miliard korun. Konec vyplácení ročních náhrad církvím by měl skončit v roce 2043. Jedinou podmínkou bylo, aby církve prokázaly, že jim vydávaný majetek patřil. Už tenkrát docházelo k rozporům, které spočívaly v tom, že hrozí i vydání majetku, který nikdy nebyl jejich, nebo o něj církve přišly už před 25. únorem 1948.

Sněmovna v rámci svého druhého jednacího dne v tomto roce schválila novelu, o zdanění peněžitých náhrad, které církve dostávají od státu za majetek nevydaný v restitucích. Státní příspěvek, který v rámci již schválených restitucí dostávají církve každý rok ve výši dvou miliard korun, by měl být zdaněn 19%. Tyto peníze by šly do státní pokladny a mělo by se jednat každoročně o částku přibližně 405 milionů korun. Církev římskokatolická by tak odvedla na daních 320 milionů korun ročně. Českobratrská církev evangelická 16 miliónů korun ročně.  Stát by měl náhrady danit podle schváleného znění novely od příštího roku. Nyní o tomto návrhu budou rozhodovat senátoři.