Je pochopitelné, že samotné vyhlášení jakékoli deklarace o lidských právech nezaručuje jejich dodržování v praxi. Z historických zkušeností víme, že prosazení lidských práv do pozitivního práva je zdlouhavý a obtížný proces, který je závislý na mnoha specifických faktorech. Teprve 20. století lze označit za století, ve kterém se teoretická debata o lidských právech stávala postupně skutečností v praxi, jako například rozšiřování volebního práva pro ženy a černochy a prosazení rovnosti mezi lidmi. Vrcholem vývoje se stalo období po druhé světové válce, kdy vznikla Všeobecná deklarace lidských práv (VDLP) OSN v roce 1948, jako reakce na tuto válku a její hrůzy. VDLP se stala pramenem pro vznik závazných dokumentů lidských práv jako je Evropská úmluva o lidských právech z roku 1950, která je již vynutitelná Soudem pro lidská práva ve Štrasburku.

Hnutí SPD prosazuje pro naše občany takovou politiku, v rámci které jsou všem občanům zajištěna stejná práva a nedopustíme, aby docházelo k omezení výkonu lidských práv a základních svobod, hospodářských, sociálních a kulturních práv ve smyslu Listiny základních práv a svobod. V souladu s naším programem vyžadujeme právo a spravedlnost. Našim cílem je funkční, úsporný a demokratický stát sloužící občanům, ve kterém se dovolají svých práv a na oplátku plní přiměřené povinnosti. Stát musí budovat mimo jiné udržitelný sociální, vzdělávací a zdravotní systém, chránit svobodu, rodinné hodnoty a bezpečí občanů. Jsme proti pokusům omezit právo občanů legálně nabývat a držet zbraň a žádáme právo občanů rozhodnout v referendu o vystoupení z EU, neboť dle našeho názoru projekt stávající evropské integrace přímo ohrožuje svobodu a demokracii v Evropě a to z důvodu sílícího vlivu islámské ideologie v unijních zemích. Vlivem proimigrační politiky EU roste islámská populace v unijních zemích a v početných muslimských komunitách sílí extremistické promluvy a názory duchovních v mešitách.

V hnutí SPD odmítáme pozitivní diskriminaci a preferenci občanů na základě rasy, etnika nebo náboženství, ale jsme přesvědčení, že netolerantní, nenávistná, velice násilná a ženami opovrhující islámská ideologie potírá základní lidská práva. Extrémním výsledkem by bylo zavedení některých principů islámského práva šaría v EU, nebo dokonce jeho úplného zavedení. Charakter islámského práva je založen na příkazech a povinnostech. Hlavní rozdíl mezi islámským právem a evropským je, že islámské je božské, neměnné a konečné, kdežto evropské je lidské a proměnné. Naše evropské právo je neustále podrobováno racionální kritice, ale islámské právo je nutné přijmout bez výhrad. Islámské právo šaría je závazné pro všechny obyvatele daného území, na kterém bylo zavedeno. V případě odpadlictví od islámské víry, následuje trest smrti, jelikož zřeknutí se pravého jediného a konečného náboženství je považováno za největší hřích a na dotyčnou osobu je vyhlášena fatva, což je soudní výrok, který ho odsuzuje k trestu smrti, protože lže a pomlouvá islám.

Podle islámského práva šaría si ženy nemohou volit samy zaměstnání, vycházejíce z faktu podřízenosti ženy ke svému muži v manželství, nižší dědický nárok žen, nemožnost sňatku s jinověrcem, znevýhodnění oproti mužům v možnosti mít až 4 manželky, problematičtější podmínky při rozvodu iniciovaného ze strany ženy, zahalování se. V muslimských zemích se běžně vykonávají tresty v podobě mučení a nelidského zacházení. Například smilstvo má být podle islámského práva potrestáno ukamenováním za přesně daných podmínek (minimálně 4 svědci atd.), za krádež trest useknutí pravé ruky, za loupež někoho na cestě trest useknutí ruky a nohy, za loupež spojenou s vraždou trest smrti stětím nebo ukřižováním. Je nesporné, že tyto tresty jsou minimálně nehumánní a pro naši společnost nepřijatelné, ale v některých islámských společnostech se tak děje dodnes.