Vážení přátelé, toto je aktuální politické usnesení předsednictva hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), ve kterém říkáme, že podporujeme prezidenta Zemana v jeho postoji k vládní krizi. Za tuto krizi je plně odpovědná ČSSD a premiér Babiš. Výročí tragédie roku 1968 je mementem a výzvou, že musíme hájit svoji suverenitu. Hnutí SPD je terčem politické šikany ministerstva vnitra řízeného ministrem Hamáčkem (ČSSD). Jde o počátek otevřené snahy o policejní kontrolu a perzekuci nepohodlných politických názorů. Snahy vlády zvyšovat daně a zákonné odvody nebudeme podporovat. Lidé platí státu na daních dost peněz a vláda s nimi neumí hospodařit.
1. Podporujeme prezidenta Zemana.
Hnutí SPD souhlasí s vyjádřením prezidenta republiky Miloše Zemana, ve kterém konstatoval, že pan Michal Šmarda (ČSSD) se nikdy nezabýval problematikou české kultury a z tohoto důvodu není odborně kompetentní pro výkon funkce ministra kultury České republiky. Za současnou vládní krizi, kterou způsobila opakovaná nominace nekompetentního kandidáta na uvolněný post ministra kultury, nesou plnou odpovědnost předseda ČSSD Jan Hamáček a premiér Andrej Babiš (ANO), kteří ho prezidentovi na jmenování navrhli. Andrej Babiš mění svá stanoviska k této věci jako na běžícím pásu. Jednou s ČSSD ve vládě být nechce a další den ano. Toto jednání paralyzuje funkci vlády, která zde má být v první řadě pro blaho občanů. Jediným možným východiskem z této situace je definitivní konec této koaliční vlády ANO a ČSSD, podporované KSČM. SPD je následně připravena podpořit vládu odborníků sestavenou vítězem voleb, která by prosazovala také naše programové priority. Takováto vláda by dostala ve Sněmovně důvěru a mohla by skutečně efektivně pracovat. Bohužel strach z reakce elit EU brání Andreji Babišovi přijmout takové řešení. Vládní nestabilita bude proto pokračovat dál.
2. Tragédie roku 1968 byla logickým důsledkem komunistické totality.
V těchto dnech si opětovně připomínáme tragické výročí okupace naší země armádami Varšavské smlouvy v roce 1968. Vpád vojsk Varšavské smlouvy a následná okupace byly hrubým pošlapáním zbytku suverenity tehdejšího Československa. Za tento akt, padlé oběti a důsledky nese plnou odpovědnost především komunistický režim tehdejšího Sovětského svazu a politika Komunistické strany Československa, což nás poznamenalo na další tři dekády. Tehdejší takzvané „Pražské jaro” bylo falešnou nadějí na reformu totalitního komunistického režimu a následná okupace byla potvrzením faktické neexistence československé státní suverenity. Bohužel dnes se Česká republika nachází v postavení země, která svoji suverenitu předala neomarxistickému projektu evropské integrace. Stávající Evropská unie provádí globalizační, multikulturní a tzv. „zelenou“ politiku, která je v rozporu se zájmy naší národní a státní suverenity. Tento stav má opět zásadní bezpečnostní rizika pro naše občany. Případná realizace imigrační politiky Evropské unie, která je různě odsouvána podle probíhajících voleb, bude mít dopad ještě osudovější než okupace státy Varšavské smlouvy. V dnešních dnech jde nejen o obranu svobody a demokracie, ale také o zachování samotné existence českého národa a naší kultury.
3. Ministerstvo vnitra šikanuje hnutí SPD.
Ministerstvo vnitra zveřejnilo II. čtvrtletní zprávu o extremismu, ve které mj. uvádí, že hnutí SPD povzbuzovalo xenofobní nálady v české společnosti v otázkách ilegální imigrace a islamizace. Hnutí SPD tyto názory jednoznačně odmítá. Zastáváme naopak názor, že ministerstvo vnitra používá Jan Hamáček (ČSSD) k politickému boji. Policisté také vyšetřují poslankyni SPD Karlu Maříkovou kvůli jejímu výroku o ilegálních imigrantech, kde se pouze vyjádřila na sociální síti o tom, že by se Evropa před nimi měla bránit. Prezentovala tedy svůj názor podle Listiny základních práv a svobod, která je zakotvena v naší Ústavě. To, že SPD dlouhodobě upozorňuje na nenávist islámu, neznamená šíření nenávisti a předsudků. SPD programově brání naši zemi, její občanské svobody a demokracii před nenávistným islámem a před nepřizpůsobivými imigranty, kteří mnohdy páchají kriminalitu a zvěrstva. Kdo sleduje realitu v zemích západní Evropy, ví, že to není žádný „dojem“, ale fakt dokazatelný desítkami, stovkami či tisíci otřesných případů, o kterých informujeme. A původní obyvatelé se ve Švédsku, Německu, Francii a dalších zemích Západu vskutku stávají občany druhé kategorie. My pouze poukazujeme na fakta, které nejsou předsudky, ale ověřené informace. A bránit se musíme i budeme, i když na nás bude Hamáčkovo ministerstvo házet špínu a pomluvy. Hnutí SPD bude nadále bránit demokracii a svobodu v naší zemi! Plně stojíme za naši poslankyní Karlou Maříkovou a budeme bránit právo každého na svobodný politický názor na politiku EU. To je demokracie.
4. Vláda chce zvýšit daně a odvody pro živnostníky, to je pro SPD nepřijatelné.
Vláda ANO a ČSSD už neví, kde sebrat peníze, tak se chystá naše spoluobčany opět sedřít z kůže. Vláda zvyšuje spotřební daně, začíná mluvit o navýšení zákonných odvodů pro živnostníky a média informují o přípravě uhlíkové daně. Vláda chce přistoupit na další diktát Bruselu, který chce zavést tzv. uhlíkovou daň, která se má týkat těch domácností, kde je topením uhlí a zemní plyn. To by v praxi znamenalo, že v rodinném domku, kde se topí v klasickém kotli na uhlí, by daň přišla na zhruba 4,5 tisíce korun ročně, v případě účinnějšího kotle na zemní plyn by to bylo 1 300 korun. Český kabinet totiž slíbil Bruselu, že emise skleníkových plynů omezí. Tuto uhlíkovou daň už zavedla Francie a další zhruba desítka zemí v EU, na řadě je nyní Německo (jako vůbec největší znečišťovatel ovzduší v Evropě a šestý na světě) a následně tedy i Česká republika. Babišova vláda se bojí nevole občanů, a tak přemýšlí, že by zavedení daně spustila až v dalším volebním období. SPD dlouhodobě bojuje proti navyšování daní, neboť daňová zátěž patří již dnes v ČR mezi jedny z největších v Evropě. Navíc čistota ovzduší se nezvýší, pokud budou naši občané za plyn a uhlí platit více. Vláda má peníze hledat jinde, například u nadnárodních korporací kontrolou jejich odvodů zisků a dividend do zahraničí, které se zde zpětně nereinvestují, omezením plateb politickým neziskovým organizacím nebo redukcí byrokracie.
