Ústava České republiky stanoví všeobecná pravidla fungování státu, především formu státního zřízení, zásady politického systému a vztah k mezinárodnímu právu. Dále definuje podobu a způsoby výkonu moci zákonodárné, výkonné a soudní a jejich vzájemná postavení v rámci právního řádu. V neposlední řadě poskytuje jisté standardy územní samosprávě a dalším významným institucím. Na druhé straně pak stojí Listina základních práv a svobod, která přiznává práva jednotlivcům. A to nejen ta základní, ale i ta navazující, jakými jsou kupříkladu práva politická či hospodářská. Omezení pro zákonodárnou tvorbu představují i vyhlášené mezinárodní smlouvy, jež jsou součástí právního řádu. Takové smlouvy mají v případě rozporu se zákonem aplikační přednost.

Konečně je legislativní proces závislý na Politické vůli Poslanecké sněmovny a Senátu, jejichž souhlas je zapotřebí k přijetí zákona (v mnohých situacích však může být Senát přehlasován Poslaneckou sněmovnou). Schválený zákon by měl být podepsán prezidentem republiky a za účelem nabytí platnosti vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Přímá demokracie je velké téma a žít se s ní budeme muset chtě nechtě naučit, jak u nás, tak v celé Evropě, jelikož ona jediná je východiskem z politicko-bruselské krize. Je jedním z nejdůležitějších politických témat, které prosazuje hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD), jelikož dává možnost všem občanům vyjádřit svou vůli nad jakoukoli otázkou, přímo volit a odvolávat politiky a zaručuje vymahatelnou odpovědnost politiků či soudců. Tím se z ní stává nejspravedlivější a nejdemokratičtější politický systém.

Zdroj omezení týkající se zákonodárství v České republice: FDFA Presence Switzerland