Nejčastějšími důsledky domácího násilí jsou klesající funkční schopnosti, zvýšený pocit bezmoci, stresu a deprese, poruchy spánku, onemocnění, nechuť dále žít, odmítání jídla, pasivita a nakonec i předčasná smrt.

Tyto čísla a důsledky jsou alarmující a nejhorší podlostí na tom všem je to, že 67% pachatelů násilí na seniorech jsou osoby z mezigeneračního vztahu a to nejčastěji dcera, syn, vnučka, vnuk. Určitě bych nemusel uvádět, z jakého důvodu se to děje, ale ano je to pro peníze, jak jinak. Právě z důvodu týrání od svých nejbližších příbuzných se důchodci bojí říci o pomoc a nikomu nic neřeknou. Popírají vážnost násilí, omlouvají své blízké, bojí se důsledků a hlavně ostudy. Je to to nejhorší co mohou udělat. Násilník totiž nepřestane útočit a své jednání bude spíše stupňovat, jelikož ví, že se mu nic nestane.

Doporučuji všem, kterým se takováto nemilá věc přihodí, aby se neprodleně obrátili na policii, i když vím, že je to pro spousty našich seniorů velice těžké a obtížné z psychických důvodů. Pokud to nedokáží, existuje pro tyto případy také krizová linka „Senior telefon“ občanského sdružení „Život 90“, která funguje už dvacet let a loni zaznamenala velký nárůst hovorů týkajících se násilí a týrání seniorů.

Další mé doporučení směřuje na ministra pro rovné příležitosti a lidská práva Jiřího Dienstbiera, který by se měl věnovat právě takovýmto lidem, kteří celý svůj život odváděli do společného talíře z odměny za svou těžkou práci nemalé daně a teď místo toho, aby si podzim svého života užívali v klidu a odpočívali, jsou týráni a ožebračováni.