Denní realita v místě, kde „ženy nemají nárok na město“ je taková, že zde mají zakázané kavárny, bary, restaurace, chodníky, stanice metra i náměstí. Prostory okupují desítky agresivních mužů, imigrantů a pašeráků, drogových překupníků či pouličních dotěrných prodejců. Oni jsou pány města a místní ženy jen obtěžují. Mladé dívky prý nemohou vycházet samy, nemohou si obléknout sukni anebo přiléhavější kalhoty, jinak riskují například zapálenou cigaretu ve vlasech, jek se deníku svěřila jedna z obyvatelek. Dokonce i jedna 80-ti letá důchodkyně se zde stala terčem sexuálního útoku a tak raději už zůstává zavřená doma v bytě.

Zoufalé ženy zjistily, že stěžovat si nemá cenu a tak spustily petici s názvem: „Ženy ohrožený druh v centru Paříže“ a uspořádaly hromadný pochod po „zakázaných místech“. Socialistická primátorka Paříže Anne Hidalgová pod tlakem veřejnosti přiznala, že o problému ví už několik týdnů a že je odhodlaná společně s policií konat.

Docela by mě zajímalo, co chce primátorka konat, když byl do prezidentské funkce ve Francii před nedávnem ustanoven vítač imigrantů Emmanuel Macron. Ten Macron, který několikrát prohlásil, že chce Francii více otevřít imigrantům. Takže podle těchto jeho vyjádření se budou spíše ještě no-go zóny (podle vítačů „citlivé čtvrtě“) nejen v Paříži, ale i v jiných francouzských městech rozšiřovat a bude jich stále více.

Je mi francouzských žen v takto ohrožených čtvrtích líto a jsem přesvědčen o tom, že ony zcela jistě vítače Macrona v prezidentských volbách nevolily, jelikož lidé, kteří přijdou na vlastní kůži do styku s vyznavači Alláha a středověkého proroka Mohameda, pro které je tento vzorem, velice dobře vědí, že jejich myšlení a skutky nemají nic společného s evropskou svobodou, demokracií a společenskou tolerancí.