Děkuji. Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dnes už toho tady tolik zaznělo, že já jsem si kdysi dal závazek, že se nebudu opakovat a budu se snažit vždy říci, co ještě nezaznělo. Těžko se to hledá v té dnešní diskusi, nicméně si myslím, že tady ještě nezazněla zásadní věc v diskusi o tom, že tu máme dnes dva tábory.
A bavím se o hygieně. A už tady zazněly řeči i o barikádách a různé argumenty pro a proti, které vnímám a pomalinku se můj názoru pořád vychyluje z jedné strany na druhou. Tak si myslím, že tady ještě nezaznělo to zásadní, z mého pohledu, protože já jsem z malého města, říkáme z vesnice se zámkem, a tam je spousta živnostníků, podnikatelů. Tady skutečně v diskusi nezaznělo to, o koho tu jde. Tady jde o podnikatele, o živnostníky. Diskuse se vede o tom, jací jsou úředníci nebo zaměstnanci hygieny velcí chudáci v dnešní době. A co ti živnostníci a co ti podnikatelé? Ti živnostníci, kteří dnes jsou skutečně úplně na dně, kterým jsme nesmyslnými zákazy zakázali podnikat. Oni už neví, z které do které.
A teď si řekněme, co bylo před dobou covidu a co bude následovat. Před dobou covidu v Mikulově jsme zažívali věci. Opakované kontroly, dvojí kontroly, kontroly poctivých podniků. A do nepoctivých se nechodilo, protože se jich báli, těch nepoctivých podnikatelů, kteří na ně křičeli. Takže si vybrali toho poctivého. Ale pozor, ještě se chodilo na kontroly do podniků na anonymní udání. Je toto možné? Jak přistupujeme k těm podnikatelům? Dnes tady zní tříhodinová debata a o podnikatele a o živnostníky tady nikdo ani nezavadil, to tu chybělo v této diskusi a myslím si, že právě o ně jde.
A tady je potřeba, aby hygiena i SZPI velmi vážily, jakým způsobem k tomu přistupovat. Já teď neřeknu žádný názor, kam se budu přiklánět, ale chtěl jsem, aby to tady zaznělo, protože po nich potom přijdou celníci, finančáci. Finančáci, kteří dnes už kontrolují opatření, kterými jsme jim tady asi ve 45 nařízeních nějakým způsobem jako že pomáhali. A dneska už to všechno kontrolujeme. Za nimi půjdou hygieny, s nimi ruku v ruce půjde SZPI. Musel jsem to tady říci, protože mi to tady v této diskusi chybělo.
Malinko ke kvótám, protože tady je úzus, za to děkuji, kvóty jsou nesmysl v dnešní době, ale pojďme do historie.
Někdy kolem 90. let, když se vstupovalo do Evropské unie, tak v podstatě v té době si některé evropské země zajistily kvóty na potraviny, na jejich potraviny, a mají je tam. A s tím dnes musíme bojovat. Proto si musíme říct, že celý systém dotační evropský, a zaznělo to tady od paní kolegyně Němcové, pokřivily dotace tak, že dnes tady máme jeden obrovský korporát, který vyrábí skoro všechny potraviny, a okupuje doslova všechny toky potravin zleva, zprava, a křiví těmi obrovskými dotacemi, které jdou na hromadu, trh. Do toho ti malí živnostníci, které bychom všichni chtěli vidět na farmářských trzích, které jsme jim dnes zavřeli, tak ti dnes také chcípají. Omlouvám se za to slovo, ale je to tak. Myšlenka je hezká, mít 80 % potravin českých v našich řetězcích, v našich obchodech. To je opravdu hezká myšlenka, nicméně musíme si říct, jak chceme dojít k tomu cíli, že ano? Když víme, a vezmu to průměrem, ať nezdržuji s čísly, že asi 30 % potravin, které bychom v obchodech chtěli, jsme schopni vyrobit. Jenom 30 %. Zbytek nejsme schopni vyrobit, protože za těch pár let zpátky všechny provozy, které to uměly, už to neumí. Už nestačí technologicky, nestačí ani mentálně, podívejte se do vysokých škol, kolik tam studuje kvalitních zemědělců a specialistů. Dnes tam nestuduje skoro nikdo odborné věci. Zemědělec, který by uměl vyrábět potraviny, tam není, nenajdete ho. Není to módní, není to trendy, tak se to moc nestuduje. Mám takovou jednoduchou větu k tomu. Říkám: Chtěli jsme zeleninu, máme řepku. A tak to prostě je. Když jsme před nějakou dobou jeli moravskou krajinou, tam jsme viděli zeleninu, viděli jsme broskve, viděli jsme meruňky, vinice. Co tam vidíme dnes? Vidíme tam žluté, žluté, žluté lány. Takže ta cesta nebo myšlenka dobrá, cesta špatná.
K tomu úplně závěrem. K tomu, abychom došli k cíli, je dlouhá evoluční cesta, která začne ve školách, která začne poptávkou, a chtěl bych, abychom začali brilantní, masivní reklamou pro české potraviny, aby ti občané naši požadovali tu potravinu. Protože když ji budou požadovat, tak řetězce je budou chtít mít na trhu, na pultě, a když budou chtít řetězce a obchodníci na pultě českou potravinu, tak se k tomu ti zemědělci pomalinku evolučně budou přibližovat, budou to chtít pěstovat, budou se to učit, protože bohužel se to budou muset učit, a teprve touto cestou jsme schopni se k té potravině dostat. Děkuji.
