já jsem skutečně dnes nechtěl vystupovat. A toto krásné klišé, které tady často zaznívá, tak jsem porušil, protože jsem večera kolem sedmé hodiny dostal pozměňovací návrh, který se týká daně z tichého vína. Když jsem zvažoval, jestli vystoupit, nevystoupit a přečetl jsem si samozřejmě ten pozměňovák, tak samozřejmě všichni – už to tady dneska zaznělo mockrát, ještě to tady zazní – potřebujeme konsolidovat veřejné finance, děkujeme vládě, že se o to snaží, že v podstatě mnoho těch věcí – líbil se mi příměr kolegy, že je to takovej vlak s vagony. A některé vagony se někomu líbí a druhému nelíbí. Je nás tady 81. A každý by si našel svůj vagonek a nějak by s ním manipuloval. Jednak proto, že to tak cítí, a jednak proto, že taky potřebuje ukázat veřejnosti, že něco dělá. Nicméně pomalinku se vrátím k tomu návrhu.

Když se začala debata o balíčku, možná 3 měsíce, nevím, pan ministr mě možná opraví, tak jsme všichni dostali impuls, abychom se vyjadřovali v průběhu atd. A mnozí se vyjadřovali, mnozí se nevyjadřovali. A my, vinaři, my vinaři jsme se vyjádřili proti zdanění tichého vína. Já dneska budu velmi dlouhý, ale budu pořád u věci, takže se vám za to omlouvám. Nechtěl jsem vystupovat, ale musím. Takže když jsme se vyjádřili proti dani z tichého vína a začali jsme argumentovat, tak o nás novináři psali „moravské Palermo“ a kdo ví, co ještě. A lobbisti a klientelisti a tak dál. A my jenom hájíme v podstatě skupinu, jednu skupinu, která je mnohdy zastoupená živnostníky. A víme, jak se s nimi i v našem balíčku nakládá dneska. Zvyšujeme daně a hledáme vlastně zdroje tak, abychom zastavili ten šílený nárůst, který se počítá dneska už v bilionech, a nezadlužovali svoje děcka.

A já se vrátím teďka k tomu tématu. A začal bych vtipem. Jestli víte, jak se z vinaře stane milionář? Napřed musí být miliardář.

To se říká u nás a bohužel je to pravda. Většina vinařů – a dobrých vinařů – pramení z prostředí, kdy už měli nějakou dobrou ekonomiku, anebo skutečně takovým tím americkým způsobem – táta měl sklep, měl 2000 hlav, rozmnožil to. A prakticky celá jedna generace od revoluce na tomhle rostla. A nejsou to žádní zbohatlíci, kteří jezdí v Porsche a ve Ferrari a tak dál. To jsou prostě lidé, kteří denně pracují na své vinici, protože to je ten rozdíl v tom srovnání, tak jak se pořád srovnává s nějakými jinými lihaři a vinaři a pivaři – ne vinaři, ale pivaři. A to je ten zásadní rozdíl. Že napřed musíte mít tu vinici. Musíte si tu surovinu vypěstovat. A až si ji vypěstujete, tak v podstatě se dostanete k nějakému výsledku. A ten není bůhvíjaký. A ještě jedna věc. Ten vinař má možnost jednoho omylu za rok. Jednou, když mu přijdou kroupy. Jednou, když to pokazí. Jednou, když nepostříká, tak celý rok je pryč. Mluvím o výsledku, nemluvím o nákladech, ty jsou tam vždycky. A pak, když se v sedm hodin v předvečer pléna po diskuzi, kterou jsme měli možnost vést několik měsíců, ozve takovýhle pozměňovací návrh, tak mě to skutečně nenechává chladným. A považuji to za podpásovku.

Vyčetl jsem, že předkladatelé této změny nechtějí ohrozit ty vinaře. A já se potom dostanu s nějakými čísly k tomu, jak je vlastně ohrožujeme. Zaznělo tady, že Národní rozpočtová rada měla výhrady. Ano, měla, přišli s tím. Ale tento její návrh nebyl nikdy dotažený do konce. A dneska všichni vinaři, všechny spolky zastoupené ve vinařství, s Národní rozpočtovou radou o tom komunikují. A tady je vlastně ten velmi důležitý a podstatný moment. Na základě těchto diskusí byla zřízena panem ministrem pracovní skupina. A ta dneska klade všechna pro a proti na stůl a debatuje se o tom. V této skupině jsou zastoupeni všichni – všichni, všechny politické subjekty, minimálně v 5 koalicích, nevím úplně přesně.

A já se divím, proč předkládáme takovýhle návrh, když všichni dobře víme, že 28. 11. se bude o tomhle návrhu debatovat, budou tam zastoupené ty profesní, ministerstva a všichni. A budou vlastně tenhle návrh projednávat. Tak a teď malinká fakta k tomu, o čem se vlastně jedná. Takže daň z tichého vína má nějaký právní rámec. Tento právní rámec zdanění na víno, pivo, líh a další určuje směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992. Členské státy se v podstatě rozhodly, že tu nulovou daň z tichého vína většinou nebudou podporovat. A teď vás budu malinko zdržovat a přečtu vám, jak to vlastně v té Evropě )je, protože mnozí z vás se s tím neměli možnost seznámit. Takže:

Česká republika 0,
Maďarsko 0,
Slovensko 0,
Bulharsko 0,
Chorvatsko 0,
Itálie 0,
Německo 0 – přestože také převažuje dovoz vína do Německa než výroba,
Portugalsko 0,
Rakousko 0,
Rumunsko 0,
Řecko 0,
Slovinsko 0,
Španělsko 0,
Kypr 0,
Lucembursko 0,
Švýcarsko 0.

Všechny tyto země, které jsem teďka jméno, jsou země s nějakou vinařskou historií. A poslední Francie – velká vinařská země – se 4 eury na hektolitr. Takže 4 eura, dejme tomu stovka – koruna na litr. A teď pozor. Ta koruna na litr ve Francii se vrací do vinařského sektoru. A je to obdoba našeho zákona o vinařském fondu, kdy se vlastně odvádí z vinice, z vyrobeného vína, a ten vinař je zdaněn. Je zdaněn nad rámec ostatních profesí a živností, protože toto je něco, co ostatní nemají. Tady musím také říct, že po celou dobu, i po covidu, vinaři platili vždy nejvyšší DPH. Já nevím – 21 %? Jo? Různým jiným sektorům bylo odpouštěno atd. Vinařům ne.

Můžeme to srovnávat s pivem, všichni to velmi rádi srovnávají s pivem. Ale to nesnese žádné srovnání s pivem. Řeknu, proč to nesnese žádné srovnání s pivem. A já už jsem řekl na úvod – vinař má jenom v jednom roce jeden pokus. A může to jenom jedenkrát zkazit. Nemá žádnou šanci nápravy. Zatímco pivař nebo lihař, a to věřte mi, že já víno nepiju a piju jenom pivo – a piju pivo z lokálních produktů a potom Plzeň, takže fandím tomuhle průmyslu velmi, ale prostě jak vzniká pivo? Takže mohu si nakoupit chmel - nemají pivaři chmelnice, nevlastní je. Mohu si nakoupit chmel, koupím si kvalitní ječmen, potřebuju dobrou vodu, potřebuju nějakou energii. A udělám jednu várku. Když ji zkazím, tak to vyliju do kanálu a udělám druhou várku. A můžu to opakovat donekonečna tady tohle, protože mám pořád ty zdroje.

Ty vinohradník – a bavíme se o 83 % kapitálu vinařského, který vlastní tuzemský kapitál. To vlastníme my, Češi. Moraváci. To celí zahraniční kapitál. A podívejme se na pivovary. Kdo vlastní pivovary? Kdo vlastní různé lihovary? Takže vinaři jsou v rukou moravských a českých vinohradníků z velké většiny, 83 %. Z velké většiny, 83 %. A máme – prostě je to naše a staráme se o to. A znovu podotýkám a budu to opakovat. Jenom jednu chybu může vinař udělat v roce. Jenom jednu. Protože musí čekat další rok. A teď vlastně vinice, že jo, jak jsme na tom? Takže vinice máme – hrozí nám mráz, hrozí nám kroupy, potýkám se s nedostatkem pracovní síly, snažíme se modernizovat. A hledáme možnosti, jak vlastně dělat tuto surovinu.

Pak jsou tady diskuze o tom, že zavedením spotřební daně budeme pomáhat likvidaci těch dovozových levných vín. Vždyť to je úplný nesmysl. Vždyť je to úplně jednoduchý. Dneska, když se podíváte na statistiky, v jakých cenových relacích se obchodují vína, tak ty tuzemská vína se obchodují někde kolem 130 korun. Když jim tam navýšíme – nebudu se bavit teďka o té částce, k tomu bych řekl jenom jednu věc, že vlastně mi to připadá takový, jako že 23 korun na litr, to je hodně, no dobře, tak dáme půlku, ať je to nějak. No a dostáváme se k tomu číslu.

Vždyť polovina z té částky a výběr daní se dostáváme k nějaké částce 1,5 miliardy korun. Těch subjektů, které přibudou pro celní kontroly, je zhruba 1 700. Celkem těch vinařů je u nás asi 14 700. Takže my se vlastně dostáváme do situace, že dneska budeme nově, pokud bychom to zavedli, celním režimem kontrolovat dalších 1 700 subjektů. To nebude stát 0 korun, jak někdo říkal. To bude stát prostě spoustu peněz. A když se vedla základní polemika o tom, že se bude vybírat navíc do rozpočtu asi 4 miliardy korun, tak některé kalkulace vycházely tak, že to bude nula od nuly. Že ti celníci a celá ta agenda bude stát 4 miliardy korun. Dneska, když to snížíme na polovinu, on tak to bude ztrátový podnik. No tak jakápak konsolidace balíčku? To je úplný nesmysl. Takže nepřinese to nic.

A teďka vlastně si musíme říct, co ten vinař ještě, jak ten vinař působí v tom regionu? Bavíme se o 18 tisících hektarech. Většina vinařů v České republice hospodaří integrovaným způsobem, ne-li ekologicky. To je přeci ten náš cíl. Furt se o tom bavíme. Ti ekologičtí vinaři, kteří mají naprosto exaktně nalajnováno, jakou tam musí mít skladbu plodin, musí mít zatravněno, musí v podstatě hlídat ty ekologické systémy, tam nehrozí eroze, tam nehrozí dneska u těchhle vinařů ztráta vody, protože dokážou pracovat s tou vodou tak, aby zadrželi vodu v krajině. Takže jedno z těchhle téma. Potom je to samozřejmě zaměstnanost. Ty regiony, kde jsou ti vinaři, tak v podstatě tam zaměstnávají spoustu lidí. Mají problém a nestačí to, ale je tu jeden zase důležitý moment. Je to jedno mála odvětví, živnostničení, kdy vlastně mladá generace po svých rodičích chce přebírat tohle řemeslo.

Běžte se poptat těch vinařů, kteří tam hospodaří, kteří začínali tak, jak jsem říkal, tím malým sklepem, těma 2000 hlav atd., tak se běžte zeptat. Většinou to přebírají synové, a mnohdy dneska i dcery těchto vinařů. To je poměrně výjimečný a ne úplně obvyklý stav, podle v jiném podnikání slyším ze všech stran, jako jak ti moji vrstevníci, šedesátníci chtějí jít do důchodu a nemají to komu předat. V tom vinařství nastoupil generace mladých čtyřicátníků a chtějí to dělat. To je prostě zásadní a skutečně důležitý moment. Je tady toho strašně moc, co bych vám chtěl říct, ale v podstatě fakticky to nemá smysl. A mrzí mě to, že vlastně teďka ten balíček, který chceme schválit či neschválit a chceme do toho vnášet nějaké novinky, tak já bych se připojil k tomu – těch vagonků je tam spousta. Nechcem si ty vagony na to „později“.

Fakticky jsem váhal, jak se postavit k tomu konsolidačnímu balíčku, protože je tam i spousta vagonů, které i mně vadí, nicméně pojďme to nastartovat. A nedělejme tyhle improvizaci. Protože, jak jsem řekl, probíhají velmi sofistikované jednání o tom, jak zdanit tichá vína, jestli zdanit. A otevírám diskuzi s Evropskou unií, Evropskou komisí a hledáme cestu, jak zdanit alkohol, protože skutečně nemůžeme říkat, že nevidíme, že ten alkoholismus a tak dál. To víme. Ale víno tam určitě nepatří v té míře, jak se o tom hovoří. Ale pojďme teda hledat ten způsob v celé Evropě. A ne, abychom my, jako jediní z vinařských zemí kromě Francie, to jsem uvedl, jako jediní z vinařských zemí zavedli spotřební daň.

A teďka ještě takové drobnosti. Víte, jak vypadá celní sklad? Celní sklad znamená to, že když dojdou celníci na kontrolu, tak do celního skladu nesmí vstupovat cizí osoby. To znamená, že ten vinař, který – malovinař, řekněme desetihektarový, který v podstatě dneska pracuje s jedním sklepe, tak on z toho sklepa musí udělat celní sklad. A do toho celního skladu nemůže vstupovat cizí osoba. Takže kde skončí putování ze sklepa do sklepa? Pití pod víchou? Tradiční různé hody, kdy se navštěvují a vinaři si kontrolují, jak to je? Všichni obce v našem regionu jsou do toho zapojeny. Podporovaly to. A ten paradox je, že my jsme vlastně doteďka všechno toto, co teď chceme poškodit tady tou daní, která nemá smysl, protože v Evropské unie ji nemá nikdo jiný někdo Francie, a tam jsem vám to vysvětlil, tak my vlastně tohle všechno můžeme zabít.

A řeknu vám ještě jeden příklad. Když před 2 měsíci se otevřela ta diskuse, já jsem to říkal i panu ministrovi, když se otevřela ta diskuse a novináři mě zpovídali v neděli, aby v pondělí vyšel článek, který nebyl úplně příznivý k mojí osobě, a v pondělí vyšel ten článek a psalo se různě o tom Palermu moravském a o lobbismu atd., tak v úterý, v úterý ráno mi volal můj syn a říká mi:

„Taťko, mám tady celňáky a kontrolují mi ve sklepě, co mám ve sklepě.“

Po pondělním článku v úterý ráno došli celňáci, kteří tam nikdy nebyli. V té ulici nikdy nebyli. Nevěděli, kdo můj syn je, nevěděli, kde má ten sklep. Jezdili po Mikulově a doptávali se, kde najdou toho Koštiala. Připadá vám to normální? Mně teda ne. A na náhody teda nevěřím. Takže zřídíme celní sklady – víte, kolik stojí ocejchování jedné nádoby? Pro celníky? Protože neplatí to, co vám tam udělá výrobce na štítek, že vám tam dá 10 tisíc litrů. Musí být cejchovaná.

Ocejchovaná nádrž pro celník, ocejchování stojí mezi 6–8 tisíci korun. Ti běžní, drobní vinaři mají těch nádob kolem 50. Někteří 100. Kdo to bude platit, ježišmarja? A tohle chceme prostě dopustit tím, že si myslíme, že seženeme pár drobnejch do rozpočtu, kde máme bilionovou díru? To přece nedává smysl. Takže krajinotvorba, ekologie, zaměstnanost, přebírání nové generace, to všechno ohrožujeme tady tímto. Já vás prosím žádám, abychom tento pozměňovák vůbec nezařadili.

Děkuji.