Dva senátní výbory projednaly zákon ve středu 24. 2. 2021 a ještě tentýž den odpoledne o něm rozhodovalo plénum Senátu. U takto důležitého zákona ovlivňujícího v případě jeho využití život každého občana našeho státu nebyl spěch na jeho schválení vůbec namístě. Prostě takto se zákony, byť by to mělo být v legislativní nouzi, nedají uvádět v život. Kvalitu takto přijímaných zákonů potom každý v budoucnu pocítí na vlastní kůži, mnohdy negativně,“ uvádí místopředseda Senátu Jan Horník (STAN).

„Je nepřípustné, aby stát na jednu stranu zakazoval podnikání drobných a středních živnostníků a zároveň se zbavoval odpovědnosti za náhrady škody ve formě ušlého zisku resp. nepokrytých nákladů. Přístup vlády bych nazval jednoduše "cílenou likvidací drobného a středního podnikání". Mimo samotnou ústavní žalobu budu usilovat o novelizaci pandemického zákona, který má mnoho dalších chyb,“ podotýká senátor Lukáš Wagenknecht (Piráti).

„Ústavní soud již dříve rozhodl, že zákonodárná procedura v obou komorách Parlamentu musí umožnit poslancům a senátorům „reálné posouzení a projednání předlohy parlamentem“ s tím, že omezení zákonodárného procesu pouze na několik dní by takovouto možnost fakticky vyloučilo. Pandemický zákon vláda navrhla už v květnu loňského roku a na jeho projednání vůbec netrvala. Legislativní stav nouze tak byl vyhlášen bezdůvodně, vláda také pochybila, když v Senátu vůbec nepožádala o zkrácené jednání, přesto byl jak ve výborech, tak na plénu projednán za jediný den. Dalším problematickým bodem zákona je ustanovení, které omezuje povinnost státu nahradit škodu živnostníkům, firmám aj. jen na tzv. škodu skutečnou, přitom náhradu například za zavřené provozy zákon vůbec nezakládá, což pokládáme za protiústavní,“ říká Stanislav Polčák, advokát zastupující skupinu 22 senátorů.

Základní argumentace návrhu senátorů na Ústavní soud k protiústavnosti Pandemického zákona (zákon č. 94/2021 Sb.):

I. Porušení pravidel legislativního procesu

a) nedůvodné vyhlášení stavu legislativní nouze - vláda předložila až na několik dílčích změn identický návrh zákona už v květnu 2020 (ST: 859). Tento návrh zákona byl projednáván v řádném legislativním procesu a vláda na jeho projednání vůbec nespěchala.

1. Jednací řád Poslanecké sněmovny umožňuje za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásit stav legislativní nouze. Tyto důvody přitom nesmí být svévolné a konkrétní návrh zákona, jehož projednání ve zkráceném řízení vláda navrhuje, musí být schopný zamezit vzniku nebo trvání předmětného ohrožení veřejného zájmu. Tyto podmínky dle senátorů splněny nebyly už jen proto, že prakticky identický návrh zákona „klidně ležel“ v Poslanecké sněmovně téměř rok, což rozhodně nesvědčí o nutnosti projednávat návrh Pandemického zákona zrychleně.

2. Stav legislativní nouze znamená významný zásah do legislativních procedur a omezení práv členů sněmovny (absentuje 1. čtení zákona, krátkostí lhůt pro projednávání návrhu je znemožněna důkladná příprava a seznámení se s projednávanou materií, dále možnost vynechat obecnou rozpravu, jakož i zkrátit řečnickou dobu až na 5 minut atd.), ovšem tak i k zeslabení demokratických principů řádného legislativního procesu. Pokud je vyhlášen s řadou pochybností o jeho důvodnosti, má to přímý vliv na posouzení ústavnosti legislativního procesu u takto důležitého zákona.

b) vláda nepožádala, aby návrh zákona byl v Senátu projednáván v rámci zkráceného jednání, přesto byl projednán v jediném jednacím dni jak výbory Senátu, tak jeho plénem. Pokud však vláda o toto zkrácené projednání nežádala (§ 118 odst. 1 jednacího řádu Senátu), a pokud proti takovému urychlenému postupu mimo stanovenou proceduru dle části jedenácté jednacího řádu Senátu protestovala relevantní senátní menšina , pak jsou senátoři přesvědčeni, že napadený zákon byl přijat v rozporu s ústavně předepsaným postupem (rozpor s čl. 1 odst. 1, čl. 5 a čl. 6 Ústavy a čl. 22 Listiny), tj. namítají zásadní vady ústavní konformity legislativního procesu dle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud již dříve uvedl, že „zákonodárná procedura v obou komorách Parlamentu musí především umožnit osobám na ní zúčastněným „reálné posouzení a projednání předlohy parlamentem“ (nález ze dne 31. ledna 2008 sp. zn. Pl. ÚS 24/07, část X/a; N 26/48 SbNU 303; 88/2008 Sb.). Jednotliví poslanci nebo senátoři musí mít skutečnou možnost seznámit se s obsahem předloženého návrhu zákona a zaujmout k němu stanovisko v rámci jeho projednávání v příslušné komoře Parlamentu nebo v jejích orgánech. Omezení zákonodárného procesu pouze na několik dní by takovouto možnost fakticky vyloučilo (body 106 - 109 nálezu Pl. ÚS 53/10 ze dne 19.4.2011).

II. Protiústavní omezení povinnosti státu nahradit jen skutečnou škodu

Senátoři alternativně navrhují vyškrtnout ze zákonu níže uvedené limitace k náhradě škody poškozeným subjektům.

§ 9 odst. 2: „Za škodu se nepovažují náklady vzniklé v souvislosti s pořízením nebo používáním ochranných, mycích, čistících nebo dezinfekčních prostředků. Škodu stát nehradí, prokáže-li, že si ji poškozený způsobil sám.“

Senátoři pokládají § 9 odst. 2 a § 9 odst. 4 pandemického zákona, jimiž dochází k omezování rozsahu náhrady škody vzniklé v důsledku mimořádných opatření podle § 2 pandemického zákona, za rozporná s ústavním pořádkem, mmj. zásadou neminem laedere, jejíž respektování se v právním státu předpokládá. Smyslem zásady je, že nikdo nesmí jinému škodit, a pokud se tak stane, musí být vzniklá škoda odčiněna. Stát disponuje mocenskými oprávněními, právními důsledky jeho rozhodnutí tak může být i vznik škody. Fyzické a právnické osoby se nachází v nerovném postavení a musí respektovat státem zvolenou úpravu poměrů ve společnosti pro řešení mimořádné situace, nelze však po nich požadovat, aby zásah do základních práv a svobod realizovaný v důsledku státem zvolených opatření, kterým se snižuje běžný standard realizace těchto práv a svobod, byly povinny snášet bez náhrady. Odpovědnost státu je považována za jeden ze zdrojů legitimity moci. V této souvislosti v Ústavní soud již judikoval, že „soudní rozhodnutí, jimiž byl princip plného odškodnění popřen, porušují vlastnické právo poškozeného zaručené článkem 11 Listiny základních práv a svobod“ (nález sp.zn. IV. ÚS 444/11).

Poznámka:
1) Žádost 14 senátorů ze 76 hlasujících senátorů, podle nichž Senát mohl návrh projednat v řádné 30 denní lhůtě, viz rovněž vyjádření předsedy Senátu dle stenozáznamu (Senát PČR: Stenozáznam z 1. dne 6. schůze (senat.cz), z něhož jednoznačně vyplývala možnost projednat návrh zákona na 7. schůzi Senátu dne 17.3.2021, přičemž do té doby by byl poskytnut u takto zásadní normy čas na zevrubné projednání návrhu v příslušných senátních výborech.