Tradiční ekonomika se v kraji rozpadla historicky jak v souvislosti s druhou světovou válkou, tak i koncem socialistického plánovaného hospodářství. Navíc nás postupně čeká útlum těžby hnědého uhlí a tradiční cestovní ruch je význačný pouze v lázeňských městech. I ten ovšem má ohromnou konkurenci i v souvislosti s otevřením Evropy a možností cestování obyvatel.
Připadá mi, že kraji i státu chybí základní dlouhodobý plán, který by tento stav změnil. Jde o základní pravidla a poučky, které se učí každý student předmětu regionální rozvoj. Bohužel ani, možná dobře míněné projekty typu „Restart“ nenese ovoce. Chybí politická vůle, odbornost i vize.
Ne vše je v objemu financí, i když ty jsou pro podporu upadajícího regionu samozřejmě klíčové. Je nutné zajistit dopravní infrastrukturu, především pak dokončit D6. Je možné přilákat větší soukromé investice typu polygonu BMW. Co je však nejdůležitější je podpora investic do vědy a výzkumu a podpora vysokého školství. Opravdu je ostudou krajského města i kraje úspěšného nedokončení jednání ohledně vysokoškolského studia rehabilitace. Neumístění žádné řádné veřejné vysoké školy v kraji je alarmující.
I samosprávy mohou pomoci. Vidíme, že blízkost Německa v Chebu přináší investice a vznik komplexních průmyslových zón. Je potřeba aby se v regionu zapojily i další města, ale i menší obce. Vždyť většina obcí vlastní dostatečně pozemků či starých nemovitostí, které je možné revitalizovat za pomoci veřejných peněz, a to jak obecních rozpočtů, tak i Evropských či národních dotací a přilákat drobné řemeslníky a malé a střední firmy a umožnit jim růst, nové investice do strojů a zařízení a tvorbu pracovních příležitostí pro místní. Existují k tomu i nástroje. Jsou jimi prostá rozhodnutí zastupitelstev, dotační podpora kraje i MMR v Programech rozvoje venkova, činnost Místních akčních skupin i nástroje přímé podpory státu, tak jako výše zmíněný Restart.
K tomu je potřeba politická vůle jak na kraji, tak i v zastupitelstvech obcí a měst. Prvotní je ale, aby si politici uvědomili, že musí myslet v delším horizontu a ne jen „do příštích voleb“.
