Uplynulých osm let Státy zvolna vyklízely pozici světové supervelmoci nejen z vojenského, ale především z morálního a ekonomického hlediska. Plně to dal dnes již bývalému prezidentovi najevo čínský předseda vlády při jednání G 20.
Nově zvoleného prezidenta čeká ovšem nejen sláva a moc vyplývající z pobytu v Bílém domě. Čeká jej obrovské množství práce, a především množství zásadních, mnohdy nepopulárních rozhodnutí.
Ve své předvolební kampani slíbil dokončen zdi, která chrání jižní hranice nejen před stále vzrůstající vlnou ilegálních přistěhovalců z Mexika a středoamerických republik, ale také před přílivem drog, které jsou dnes přes jižní hranici pašovány v tak velkém množství, že se drogovým kartelům vyplatí budovat za tímto účelem železniční trať.
Musí rozhodnout jak a zda vůbec pokračovat v nesmyslnému vnucování demokracie Arabům, kteří o ni vlastně ani nestojí.
Musí rozhodnout jakou politiku vést vůči čínským komunistům, jejichž jediným cílem je vybudovat z Říše středu světovou supervelmoc, která by si svět podrobila nejen ekonomicky, ale i když se to zatím nezdá, postupně i politicky a vojensky. Jak tedy postupovat vůči totalitnímu režimu, který neuznává mezinárodní právo.
V zájmu budoucnosti a síly Států musí najít způsob, jak sjednotit národ. A to bude velmi obtížné především s ohledem na stále agresivnější imigraci podporovanou Mexikem, které vznáší oficiální nárok na jižní státy Unie.
O rozumném přístupu prezidenta Trumpa vůči Ruské federaci není již z jeho předvolebních prohlášení nejmenších pochyb. Neznamená to návrat k bipolárnímu světu, ale rozumnou spolupráci na křesťanství založených civilizovaných zemí a národů.
Těch přelomových a odvážných rozhodnutí, která se dají srovnat s výrokem Ronalda Reagana o nutnosti zničit říši zla, je opravdu hodně. Kéž stojí při něm Bůh a pomáhá mu zvládnout každé jednotlivé z nich.
Není možné se ovšem nezmínit o naprosto hysterických reakcích komediantů, médií a mezinárodních korporací. Ti všichni si přáli vítězství demokratické kandidátky a také pro to udělali vše, co bylo v jejich silách. Vystoupení zpěvaček a raperů, masivní útoky novinářů a především obrovské množství dolarů vyplýtvaných na kampaň naprosto neschopné kandidátky, jejíž vítězství by znamenalo definitivní konec Států a to nejen jako světové supervelmoci, ale především jako jednotného státu od jezer Minnesoty po pláně Texasu, od Pacifiku k Atlantiku. Za zaznamenání stojí rozhodně i chování médií, a především zmanipulované průzkumy volebních preferencí. Dokud byly příznivé, tak se objevovaly nepřetržitě, jakmile se trend otáčel, tak stále dokola opakovaly ty staré. Vyloženě směšné bylo zamrznutí výsledků ke konci sčítání hlasů, když už bylo v podstatě jasné, že jejich favoritka neuspěje. To stejné můžeme ovšem očekávat i zde v příštím roce. Při zmínce o komediantech jsem také velmi zvědav, zda se skutečně odstěhují, jak vyhrožovali, když se snažili prosadit do Bílého domu naprosto nevhodnou osobu, nebo spíše osobu pro všechny Američany naprosto zhoubnou.
Přestože Ronald Reagan svojí politikou nastartoval nebývalý ekonomický růst, ze kterého těžil i po něm mnoho let následující demokratický prezident Clinton, média připisovala veškeré zásluhy právě Clintonovi, a to hned druhý den po jeho zvolení. Prostě se stal zázrak, na kterém neměli předchozí prezidenti ani nejmenší podíl. Podobně se budou chovat média v příštích týdnech, kdy se jistě situace Států bude zhoršovat každou hodinou, a to právě jenom kvůli zvolení „nevhodného“ kandidáta. Každá pozitivní zpráva nebo událost, bude připisována na vrub Obamy.
Pro všechny ty politology, komedianty a mezinárodní korporace je totiž jediným měřítkem jejich zisk a podmínky pro získání levné pracovní síly. Nezávislí, samostatní a jen na sebe spoléhající lidé jsou pro ně natolik obtížně manipulovatelní, že by nejraději vyměnili celý národ, když se tak špatně rozhodl.
Naprostou parodií, o které se naštěstí nikdo nedozví, protože Česká republika se na titulní stránky amerických novin dostane jen jednou za dvacet let, je potom chování a prohlášení místních, takzvaných politiků ať již parlamentních nebo neparlamentních. Bez ohledu na jejich program, názory nebo chování a hlasování v parlamentu nebo výroky na internetu se budou lísat k Bílému domu. A to jedině z toho důvodu, že doufají najít pod stolem po inaugurační hostině nějaký ten drobek. Ubohost, jako charakteristický rys české politiky bude slavit triumf, a to na obou stranách barikády, ať již velebících nebo hanících americkou volbu.
My, Republikáni, odjakživa názory a srdcem, máme situaci podstatně jednodušší. Náš postoj ke Spojeným státům je všeobecně znám. V něm jsme vytrvali i když čeští patolízalové běhali na americké velvyslanectví v Praze (vyslaní z Hradu) anebo přímo po Washingtonu (velvyslanec České republiky Michal Žantovský). Neočekáváme, že by se tento přístup českých „politiků“ jakkoliv změnil, naštěstí nejsme na nich závislí, a především nepotřebujeme žádné medaile nebo část na rautech a večeřích. Obešli jsme se bez nich celá desetiletí, obejdeme se bez nich i nyní. Stačí nám, že pochodeň demokracie, křesťanství a západní kultury dostala novou sílu.
Takže pane prezidente Trumpe „ Make America Great Again!“
PhDr. Miroslav Sládek
