Kolem odsouzení Jiřího Kajínka je příliš mnoho nejasností. Zmanipulované výpovědi, ztráta důkazů, korunní svědek cikán. Neméně ohavně se však chovali soudci, kteří v tomto případu figurují. Z porady senátu byla vynesena nahrávka, kdy soudce při jednání o obnovení procesu vulgárně uráží odsouzeného a vyvíjí naprosto nepřípustný nátlak na další členy senátu, aby původní rozsudek potvrdili a obnovení procesu nepovolili. Zároveň v celém případu figurují dva podnikatelsko-policejní klany v Plzni, jejichž boj o ovládnutí plzeňského podsvětí přerostl v otevřenou válku a vyřizování si účtů vraždami konkurence i svědků. Potud jen ve zkratce věrolomnost justice a policejních orgánů.
Kajínek hnije ve vězení již někdy od roku 2001, od té doby se právní situace nezměnila. Snad kromě toho, že se mu podařil bravurní útěk z věznice, ze které prý utéci nelze. Stal se tak naším malým českým Monte Christem. Mnohokrát v uplynulých letech se SPR – RSČ vyjadřovala jednoznačně ve prospěch Kajínka.Před pěti lety se stal Miloš Zeman prezidentem. Věděl velmi dobře i s ohledem na fakt, že stížnost pro porušení zákona podali postupně tři ministři spravedlnosti včetně současného předsedy ústavního soudu a věrného sociálnědemokratického souputníka Rychetského, jaké je pozadí případu Kajínek. Pokud nebyl spokojen s rozhodnutími soudu, měl pochybnosti o čistotě procesů anebo chtěl pouze projevit určité milosrdenství vůči člověku o jehož vině jsou pochybnosti, mohl využít svého práva udělení milosti hned na začátku svého funkčního období. Jistě někdy slyšel, anebo se mohl poradit se svým přítelem Rychetským, že existuje prastará právní zásada In dubio pro reo, volně přeloženo, jestliže existují pochybnosti, je třeba je vykládat ve prospěch obžalovaného. Pokud se chceme tímto principem řídit, je lepší osvobodit deset viníků, než uvěznit jednoho nevinného. Tak by to mělo v lidské společnosti být.
Zásadní otázkou tedy je, když se nic nezměnilo, proč prezident neudělil Kajínkovi milost hned při nástupu do funkce. Proč ho nechal dalších pět let hnít ve vězení, když měl o jeho vině pochybnosti. Nyní několik měsíců před novou volbou, která rozhodne, zda bude moci být prezidentem i druhé funkční období, vytahuje kartu nazývanou Kajínek. To není projev milosrdenství, to je obyčejný kalkul, vypočítavost a pokrytectví. Konec konců Miloš Zeman je spíše znám svým dodáním do věznice prezidentského kandidáta z roku 1998, než udělováním milosti.
A druhou neméně důležitou otázkou je, proč tedy neudělí milost hned a vykládá v rozhlase, že zvažuje udělení milosti. Takto skutečně může zvažovat ještě necelý rok a až bude po volbách tak zase na nepohodlného Monte Christa zapomenout. Anebo si tento trumf šetří až těsně před volbou, třeba na začátek ledna příštího roku?
Může to samozřejmě být i testování nálad ve veřejnosti. Pokud průzkumy veřejného mínění ukáží, že si lidé milost pro Kajínka přejí, tak mu ji udělí, pokud průzkumy ukáží opak, nechá ho klidně ve vezení shnít až do smrti.
Co je to potom než farizejství a pohrdání lidským životem jen v zištném zájmu zajistit pro sebe a kliku svých nohsledů dalších pět let na Hradě. A Kajínek je přitom jenom ta nebohá figurka, kterou vytahuje, protože ji potřebuje ke zvýšení popularity, jinak by si o ni ani neotřel boty.
