Do tohoto návrhu zákona se podařilo prosadit to, co je v celé věci nejzásadnější, totiž definici toho, co to je vlastně tolik diskutované místně obvyklé nájemné. A právě úsilí o nalezení této definice bylo příčinou jistého zpoždění, se kterým je předložení návrhu zákona spojeno: původní představa některých částí odborného zázemí ČSSD byla taková, že se v podstatě přikloníme k vládnímu návrhu, totiž ke konstatování, že místně obvyklé nájemné je takové, které jako místně obvyklé stanoví, bez jakékoliv další úpravy, soud. A dalo trochu práce přesvědčit zastánce této podivné představy, že předkládat takovýto zákon by nemělo žádný smysl. Neboť bychom nedali našim občanům odpověď na otázky, které tento záměr stále bez odpovědi provázejí: na základě čeho bude soud rozhodovat, jak si zjistí potřebné informace, jak splní nezbytné podmínky takového rozhodování? Totiž to, že se soud „musí vyvarovat libovůle a jeho rozhodnutí se musí zakládat na racionální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu, při použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálené konformní soudní praxe...“, jak tyto podmínky stanovil Ústavní soud (nález publikovaný pod sp.zn. 1 ÚS 489/05) v případě, že soud bude, bez existující právní úpravy, nájemné upravovat.
Bude i nadále samozřejmě možné, aby si nájemce a pronajímatel při uzavírání nájemní smlouvy dohodli jakékoliv nájemné. Při uzavírání nové nájemní smlouvy je to zcela pochopitelné, a práva možnosti nájemců i pronajímatelů nebudou nikterak omezována. Ale zcela jiná situace musí být u těch nájemců, kteří již uzavřeli nájemní smlouvy dříve, za jiných podmínek a na trhu se o uzavření nové nájemní smlouvy neucházejí. Stanovit některá zákonná omezení pro zvyšování nájemného současným nájemcům je proto zcela pochopitelné a samozřejmé v celé řadě evropských států.
Zákon předložený ČSSD předpokládá, že místně obvyklé nájemné je to nájemné, které je skutečně obvyklé: totiž to nájemné, ze které jsou v obci pronajímány byty srovnatelné velikostí, vybavením. Způsob, jak se toto nájemné stanoví, má určit vláda svým nařízením. Co je však podstatné pro současnou situaci je to, že podle tohoto zákona soud může zvýšit současné nájemné jen o 15 % hodnoty dosud placeného, aktuálního nájemného, a až po uplynutí dvou let od posledního jeho posledního zvýšení. Nemůže být tedy zvýšení 100 – 200%, jak někteří pronajímatelé požadují! A není žádný rozumný důvod pro to, aby se nájemné, bez jakéhokoliv zlepšení podmínek života v nájemných bytech, zvyšovalo každý rok, jak by si to někteří představovali. To není možné nikde v Evropě.
Takové ustanovení není protiústavní, jak se domnívá ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský (neboť prý omezuje volnost vlastníků nakládat se svým majetkem), ale je zcela běžnou zákonnou úpravou, která platí např. v SRN a celé řadě evropských zemí. Stanovení hranice pro zvyšování nájmů je dokonce podmínkou pro efektivní pomoc sociálně slabším občanům, neboť stát nemůže garantovat nutné úhrady nájemného sociálně potřebným občanům, pokud si nepodrží svůj vliv na přiměřenost výše nájemného, protože by nepodporoval sociálně slabé občany, ale naopak by tím přispíval soukromým majitelům činžovních domů, neomezeně se domáhajících výše nájemného. Co je na tom protiústavního, pane ministře?
Dát totiž soudům možnost stanovit kdykoliv jakékoliv nájemné bez jakékoli právní úpravy, dát pronajímatelům možnost kdykoli, po jakékoli době od posledního zvýšení nájemné stále znova a znova upravovat opět bez právní úpravy takového počínání, není potvrzením, nebo zajištěním práv, ale jen vytvořením zmatku, ze kterého by se justice vzpamatovávala dlouho, až sjednocováním judikatury na základě rozsudků vyšších soudů. Nikde v Evropě ani v USA trh tyto vztahy jednoduše bez dalšího, bez nezbytného zajištění i práv nájemců bytů, neupraví.
Zákon, který byl předložen, chrání i ty, u nichž je invalidní nebo starobní důchod jediným příjmem. Takovým nájemcům může být nájemné zvyšováno jen o míru inflace. Takoví nájemci jsou chráněni všude v evropských zemích, někde (např. Rakousko) se lidem od určitého věku již nájemné vůbec nezvyšuje….
Nejsme ovšem naivní: při současném složení Poslanecké sněmovny je jen malá naděje, že takový zákon může být přijat. Není to však zbytečné úsilí. Ukazuje totiž to, co nám v politice ČSSD často chybí: ukazuje, jak se bude v bytové politice tato strana chovat, až převezme nejen vládní odpovědnost, ale i odpovědnost za práva a povinnosti obyčejných lidí v této republice.
Stanislav Křeček, poslanec ČSSD a předseda právní komise ÚVV ČSSD
