Mnozí stále čekají bolševika, co přijde z Ruska, ale nechtějí vidět toho, co přichází z EU. Z té EU, o které jsme si mysleli, že v ní vládne demokracie a trh.
EU je ve vleku Německa, proto další řádky budu věnovat především jemu.
Proč se máme bát Ruska? Protože odtud přišla okupace v roce 68 a předtím komunistický režim?
Protože je jeho vedení personálním pokračováním SSSR?
Proč se nebát Německa? Protože se Němci s nacismem rozešli?

Kolik lidí svázaných s Hitlerovským režimem obsadilo po válce různé funkce? Soudci, policisté, státní úředníci, důstojníci Bundeswehru. To nás trápit až tak nemusí. Naše potíže s Německem způsobilo to, že se tak denacifikovalo, že slovo národ je tam sprosté slovo a dalšími fašisty se tam stali antifašisté. Dnes ovládají německé školství, média, církve a veřejné i státní instituce levičáci a pachatelé dobra, kteří se tam začali propracovávat v šedesátých letech.

O „Frankfurtské škole“ jste jistě slyšeli:

Pro jistotu: „Ústav pro sociální výzkum byl založen roku 1923 jako součást frankfurtské univerzity. Jednalo se o vůbec první marxisticky orientovaný vědecký ústav v Německu. Roku 1929 se ředitelem ústavu stal Max Horkheimer. Pod jeho vedením byl roku 1932 založen renomovaný teoretický časopis Zeitschrift für Sozialforschung. V roce 1933 emigrují členové institutu do Paříže a poté do USA, kde jejich institut existoval v rámci Columbia University až do roku 1949, kdy se stěhuje zpět do Frankfurtu.

V centru pozornosti Frankfurtské školy stálo zprvu učení Karla Marxe a Sigmunda Freuda, ústící později v tzv. kritickou teorii (Kritische Theorie), často označovanou jako nedogmatický, neortodoxní neomarxismus. Velkou roli sehrála kritická teorie koncem 60. let 20. století v rámci radikálních studentských hnutí, především pak v Německu.“

Když to zjednoduším, přesně tyto myšlenky ovládají nyní západní společnost. Proto bolševiky vidím právě tam. Všechny ty snahy centralizovat, integrovat neintegrovatelné, sociálně zabezpečovat líné, rušit národní státy a národní uvědomění, vybírat daně a přerozdělovat je, zakazovat zbraně, nesmyslně ekologicky terorizovat (nejsem proti skutečně ekologickému jednání, ale to je na další článek), křivit dotacemi trh i podnikatelské sebevědomí, to vše tomu odpovídá.

Rusko se SSSR se rozešlo zejména ideologicky, komunisté jsou sice součástí parlamentu, ale nemají podíl na vládě. Jestli je tam něco špatně, tak to je systém oligarchie. Stát podporuje křesťanské náboženství i islám, proto nelze říci, že by se, z tohoto pohledu, držel ateistické komunistické ideologie. A jestli Rusko na něco nebezpečně navazuje, tak je to tradice Ruského impéria! Ne tradice SSSR.

Takže jde zejména o moc a kšeft. Takový imperialismus, kdy jde o moc a kšeft, by ovšem vadit neměl, neboť stejně jednali naši spojenci, USA a Británie, když rozvrátili kvůli ropě Irák a pak USA, Francie a Itálie Libyi. Že v Iráku nebyly chemické zbraně, což se vědělo už před válkou, Britové nakonec přiznali. V takovém imperialismu nevidím nic bolševického.