První hodině Otázek Václava Moravce byli přítomni Radek Koten z SPD a Milan Chovanec z ČSSD.
Krom jiného, tentokráte nešlo Moravcovi na rozum, že ačkoliv se stále hovoří o nárůstu extremismu, vydalo Ministerstvo vnitra statistickou správu o „Klesajícím trendu trestných činů s extremistickým podtextem“, a to téměř o více jak polovinu od roku 2009. A ve své otázce vyslovil tezi, že by policie a státní zastupitelství polevilo, a proto že tady dochází k nárůstu extremismu.
Chovanec toto striktně odmítl, přesto Moravec dál umíněně dotíral, zda to není tím: „že by státní zástupci nebo policisté byli více tolerantnější“…
Chovanec se opět policie a státního zastupitelství zastal. Moravec však jako tetřev hlušec jeho argumentaci přeťal s umanutým tvrzením, že: „Posouvají se tedy hranice toho, co jsme ochotni jako společnost akceptovat.“
Chovanec se znovu marně snažil odmítnout tuto fabulaci s poukazem na platné zákony, a že při přitvrzení by zase naopak mohla být ohrožena svoboda slova. To se Moravcovi líbilo, když pochvalně zamručel o zákazu Dělnické strany bývalým ministrem vnitra.
Pak se ale Moravec raději obrátil na zástupce SPD s citací ze zprávy Ministerstva vnitra: „Hnutí SPD používá oproti extrémistickým stranám kvalitnější a efektivnější politický marketink, jeho představitelé navíc nejsou oproti DSSS a Národní demokracii limitováni rozsudky soudů či probíhajícími trestními řízeními.“
A k tomuto čtenému textu s jistotou Moravec dodal: ,,A proto posouváte hranice, co je možné v této zemi…“
Koten se chtěl bránit tomuto Moravcovu nařčení, nicméně ten znovu předčítal dokola zprávu a opět ji zakončil svým výkladem, co tou zprávou chtělo ministerstvo říci a co ministerstvo napíše, to přece musí být pravda a zda by chtěl někdo pravdu vrchnosti zpochybňovat… Prostě klasická demagogie, kdy se tázaný nemá šanci abstraktním pojmům bránit.
Jak odpovídat na blábol, že když někdo není limitován rozsudkem soudu nebo trestním řízením, tak může posouvat hranice populismu a extremismu? Tak to je podle Moravce potenciálním populistou a extremistou většina slušných netrestaných lidí.
Moravec však se svým podezřívavým strašením pokračoval, když avizoval možný mírnější postoj policie a státního zastupitelství k politikům s imunitou, tedy dvojí výklad práva, až ho musel Chovanec taktně upozornit, že je třeba říkat v médiích pravdu a nestrašit občany.
Tak si vzal Moravec na pomoc politoložku Vladimíru Dvořákovou a opět trapně citoval zprávu s podsunutou odpovědí v otázce, zda je zpráva pravdivá, ačkoliv již předtím dostal od obou hostů kladnou odpověď na to, co je tam psáno, ale ne na to, co z toho dedukuje on sám.
Dvořáková se do toho trochu zamotala, protože ve snaze popsat praktiky populistů, popsala praktiky některých médií a moderátorů televizních pořadů – využívají emoce, pracují se strachem, který přiživují a nabízejí zdánlivě jednoduchá řešení. Toho jsme byli svědky nedávno v prezidentských volbách, kdy médii podporovaný a propagovaný Drahoš volal po ZMĚNĚ… To je to jednoduché řešení – zvolte mě a čáry máry fuk a bude změna… Všechno bude lepší. Drahoš tak přesně zapadá mezi populisty, které nikdo nezná, ale hlásají nedefinovatelnou chiméru. A vzdělaný městský lid tomu věří.
Nakonec sama Dvořáková začala přidávat možné hrozby – jako je internet, pedofilie, duševně choré osoby a připustila i možnost teroristického útoku, což už Moravec nevydržel a tradičně skočil do řeči s omílanou tezí o možnosti špatně pracující policie a státního zastupitelství. Nedostal uspokojivou odpověď a tak přidal nahrávku zpochybňující výši částky za odkup vepřína v Letech. Dvořáková se snažila, ale poukázala opět na manipulaci veřejného mínění prostřednictvím médií, kdy byl za války natočen v Německu lživý propagandistický film o idylických podmínkách v Terezíně. O extremismu se nezmínila, jen o populismu, který Moravec promptně zařadil do politického marketinku SPD.
Pak se ještě chytil Kotenovy zmínky o kauze Okamurovy údajné zpronevěry v hnutí Úsvit a pokusil dezinformovat veřejnost, že věci o hospodaření SPD nebyly vyvráceny, což Koten musel uvést na pravou míru, že šlo o Úsvit nikoli SPD a že policie žádné pochybení ze strany Okamury nezjistila – a Moravec se za tuto lež ani neomluvil. Po jeho třikrát položené otázce na hypotetickou možnost legitimnosti předválečného referenda o Sudetech ve srovnání se současným referendem na Krymu, jeho okupací a se vstupem vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v roce 1968 jsem byl rád, že tento hodinový Moravcův nepochopitelný guláš plný laciných blábolů skončil.
Dále nemá význam se dalším Moravcovým tendenčním vedením diskuse zabývat. Nezastávám se SPD, ani jejich členů či snad některých jejich hloupých vyjádření, ale každá strana nebo hnutí propaguje svůj program a volič s ním buď souhlasí nebo nesouhlasí a svůj postoj vyjádří ve svobodných demokratických volbách.
Není však přece úkolem moderátora ČT vychovávat voliče k názoru a obrazu svému. Profesionální moderátor musí zachovat odstup, nadhled, nestrannost a objektivitu. Tyto schopnosti však Moravec za 15 let moderování stejného formátu pořadu ztratil, dostavila se jakási profesní degenerace a měla by následovat k panu Moravcovi kdysi populární výzva – Děkujeme, odejděte.
