Já bych se chtěl pro racionalitu průběhu diskuse přimluvit za to, abychom se tady nepřesvědčovali o tom, zda kouření škodí zdraví nebo ne. O tom snad zdravě uvažující člověk ani nemůže pochybovat. Prostě kouření škodí zdraví a berme to jako věc, která je najisto postavená. To, o čem bychom tady asi ale měli diskutovat, je rovina právní, to znamená jakým způsobem a jak moc má stát zasahovat do osobní svobody a regulovat to, zda člověk může kouřit, kde může kouřit a kde již nikoliv.

Pochopil jsem, že hodnotovým základem zákona je ochrana veřejného zdraví. Myslím si, že tak, jak je navržen zákon, že bychom nemuseli při současném zachování a dosažení tohoto cíle ochrany veřejného zdraví jít k absolutnímu zákazu. Bylo tady jmenováno spoustu států. Nechápu, proč jdeme tím absolutním zákazem, když v zásadě lze vyhovět 34 % populace, kteří jsou kuřáky, a můžou být odděleni od nekuřáků. Tomu fakt nerozumím, a to bych chtěl vědět. Stát se tady chová pokrytecky, to je pravda. A to mi vadí. Na straně nabídky dělá všechno pro to, aby si lidé mohli snadno cigarety opatřit kdekoliv, takže velmi snadno a úspěšně na tom vydělává peníze, ale na druhé straně tady poměrně významnou menšinu 34 % vytěsňuje bezprecedentním způsobem z veřejného života, aniž by tak činit musel. Protože tady samozřejmě existuje subsidiární řešení v podobě stavebně oddělených prostor, kde si můžou kuřáci konzumovat své cigarety a přitom nebýt vyloučeni z veřejného života.

Tomu já nerozumím. Chtěl bych se na to zeptat pana předkladatele, pana ministra, proč přistupujeme k takovému drakonickému opatření. A chtěl bych na všechny apelovat, aby si uvědomili, že mezi 34 % je spousta našich rodinných příslušníků, spoustu našich kamarádů, kamarádek, rodičů a tak dále.