Chystá se opakování zápasu Srbsko versus Albánie na neutrální půdě. To je výsměch evropské civilizaci, která je – alespoň teoreticky – založena mimo jiné na rovných právech. Pokud za stejný prohřešek má přijít stejný trest, pak minimem by byla kontumace v neprospěch Albánie. Ale věc je složitější a politicky tak zabarvená, že Albánci mají pocítit naprosto jasně, že tuhle hru s nimi v Evropě nikdo nebude hrát. Což platí o hře fotbal stejně, jako o Velké Albánii.
V podstatě asi skoro každý ví, že během nedávného utkání v Bělehradě vlétl nad hřiště dron se zavěšenou vlajkou Velké Albánie, což mimo jiné – kromě Albánie nynější a Kosova – znamená také kusy Řecka, Makedonie, Černé Hory… Jasná šovinistická provokace. Je jedno, zda jí zorganizovaly oficiální albánské kruhy, což vůbec nelze vyloučit, nebo zda šlo o „pomýlení“ nějakých radikálů. Ale pokud nebudeme přistupovat k věci tak, že zde existuje odpovědnost federací za vlastní fanoušky (i když fyzicky nikoliv přítomné na stadionu), pak nemá fotbal v podstatě žádnou možnost obrany před podobným naprosto nepřijatelným jednáním.
Když před lety něco v principu podobného udělali během zápasu s Itálií Srbové, prohráli kontumačně 3:0. Tentokrát ale nešlo o napadení (ideové) pouze vůči Srbsku, ale i vůči dalším zemím a o provokaci týkající se půlky Balkánu. Proto by měl následovat trest citelnější. Vyřazení z kvalifikace by ukázalo Albánii, že se s podobnými věcmi musí vyrovnat. Jakým způsobem, to je její věc. Nebo že se musí smířit s tím, že do evropského kontextu nepatří a patřit nebude.
Včetně práva hrát s Evropany podivnou hru zvanou fotbal.
Co nyní sklízíme? Samé chyby z minula a fotbalová federace přidává další. Kosovo nemělo být uznáno jako samostatný stát, což přiživilo albánské nacionalisty jako nic jiného. Prostě nemělo. Určitě nikoliv v dané době. Brusel se ukazuje dlouhodobě neschopný reagovat odpovídajícím způsobem na bujení protievropských trendů všeho druhu a zoufalá neschopnost odkázat některé nacionalisty do vhodných mantinelů je jednou z tradičních chyb zahraniční politiky Unie. Jistě – fotbal tady není od toho, aby řešil nedostatky politiků, jenže když evropští lídři na jedné straně hovoří o této hře jako o společenském fenoménu mimořádného významu (a dávají mu obrovskou podporu), pak nezbývá, aby k němu také stejně přistupovali. Jako tradičně neuměli svojí vůli nijak vyjádřit.
Možná proto, že vlastně ani žádnou nemají. Fotbalová federace zase neměla vůbec připustit, aby se Srbsko a Albánie sešly v jedné skupině. Stejně, jak v ní nejsou Arménie a Azerbajdžán či Španělsko s Gibraltarem.
Samozřejmě ani Srbsko nesmí vyváznout. Uzavření stadionu na nějaký další zápas či raději do konce kvalifikace se jeví jako nejmenší adekvátní trest.
Minimálně kvůli nezvládnutí následné situace, vběhnutí fanoušků na hřiště, pokusy o inzultace albánských hráčů ze strany diváků i pořadatelů, vždyť to všechno jsou důvody pro trest již samy o sobě. Fakta jsou jasná a hovoří proti Albánii, proti její účasti v evropské kvalifikaci, hovoří i proti Srbsku a jeho snížené schopnosti pořádat problematická utkání.
Vyloučení Albánie by bylo možná kruté vůči hráčům i rozumným fanouškům, ale to je jiná věc. Smutná, leč jiná.
