Přijel jsem do Bratislavy o něco dříve, a tak jsem zašel na kávu do kavárny hotelu Děvín. Při vstupu do kavárny jsem nevěřil svým očím. U stolu seděli lidé, pili kávu a kouřili. Evidentně byli v dobrém rozmaru a spokojeni.
Zanedlouho za mnou přišel majitel hotelu, bývalý místopředseda Sdružení podnikatelů Slovenska, pan Ján Sabol, mj. také člen přípravného výboru konference. To už jsem kouřil také. Zeptal jsem se ho, jak to dokázal, že se u něho v hotelu může kouřit? Odpověď zněla, zákon na Slovensku umožňuje majiteli, aby si rozhodl o tom, že určité prostory v jeho podniku budou kuřácké.
V ten moment mi hlavou proletěl film, jak se Strana soukromníků České republiky snažila přemluvit poslance, aby v zákonech České republiky bylo něco podobného. Zbytečně. Vyhrály názory fanatické docentky Králíkové a podobných mimozemšťanů, kteří jsou specialisté na to, jak otravovat lidem život. Mnohdy za každou cenu.
Celý život nepiji alkohol, nikdy jsem nevyzkoušel žádnou drogu, ale celý svůj dospělý život kouřím. A nechci kazit vzduch v restauraci těm, kteří nekouří. Pouze chci, stejně jako na Slovensku, mít svůj „koutek“, kde si u kávy mohu zapálit oblíbenou cigaretu.
Mělo by to ještě jedno plus. Vím, že bych tam nikdy nepotkal docentku Králíkovou a podobné fanatiky. Věřím, že všem dnům není ještě konec.
