Pro připomenutí, 25. únor – 70 let od komunistického převratu v roce 1948, 21. srpen – 50 let od okupace ruskými vojsky, 1. říjen – 80 let od obsazení Sudet německou armádou, 28. říjen – 100 let od vzniku Československa, 11. listopad – 100 let od skončení 1. světové války. Přesto, že je mi už 68 let, pro mě je nejzásadnější datum 17. listopad 1989. Bylo mi 39 let, měl jsem už životní zkušenosti a politický přehled. Měl jsem štěstí, že v pátek 17. listopadu 1989 jsem byl služebně v Praze a mohl jsem se tak zúčastnit manifestace na Albertově i následných událostí na Národní třídě. V následujících dnech a týdnech jsem se zúčastnil všeho, co bylo důležité. Manifestací na Václavském náměstí a na Letné, setkání v různých divadlech, ale také prvních politických jednání a 29 dní po 17. listopadu založení Sdružení československých podnikatelů v Praze na Žofíně 16. prosince. V tyto šťastné dny jsme byli přesvědčeni, že jsme bolševikovi vrátili jejich Vítězný únor 1948 a že je postupně „vyhubíme“ až skončí na smetišti dějin. Hesla té doby byla svoboda, demokracie, svobodné podnikání, svobodné volby jako soutěž více politických stran, svoboda tisku, odsun okupačních vojsk, a tím ukončení ruského vlivu, návrat do Evropy, náprava komunistických křivd atd. atd. Prožitky té doby mě nabili energií, která mi vydržela až dodnes. A věřím, že nějaká zůstane i pro následující těžké období.
Za těch uplynulých 29 let byla Česká republika, a tím i její občané v různých situacích. Z velkého optimismu nastalo postupné vystřízlivění. I ti největší pesimisté ale museli uznat, že žít běžný život v komunismu nebo žít běžný život ve svobodě je velký rozdíl. I ti největší pesimisté ale museli uznat, že se opravují domy i celá města, vznikají nové firmy a že celá republika se mění před očima. Na tom všem mají velký podíl soukromníci „znovu narození“ po 17. listopadu. I politické šarvátky levice s pravicí byli úměrné zvyklostem ve svobodné společnosti. Zásadní změny jak na politické scéně, tak v hospodářské sféře přinesla celosvětová krize, která začala v roce 2008.
V té době byla u vesla pravice a ta musela začít dělat nepopulární rozhodnutí, která mnohdy nedokázala srozumitelně vysvětlit. K zásadnímu zvratu na politické scéně došlo po aféře Nečas v roce 2013, která byla velmi dobře připravena. Rozpadla se už tradiční politická scéna, do předvolební kampaně bylo vrženo nebývalé množství peněz a ve volbách se narodil nový mesiáš Andrej Babiš. Značnému procentu spoluobčanů nevadilo, a stále nevadí, že byl komunista, dle slovenského Úřadu paměti národa agent STB a jeho temná minulost nejde prosvítit ani nejvýkonnějším světlometem. Události dnešních dnů to potvrzují.
Česká republika je 29 let po 17. listopadu v situaci, kdy je obyvatelstvo nebezpečně rozděleno na dvě nesmiřitelné poloviny, na Pražském hradě sedí těžce popsatelné cosi, vládní pozice ovládají mnozí „bývalí“ komunisté s těmi současnými za trapného sekundování naší nejstarší demokratické strany. Klíčové posty ve vrcholných úřadech státu jsou horečně obsazovány lidmi, z nichž mnozí mají podobnou minulost jako jejich vůdce. Zbytek politické scény má tak diametrálně rozdílné názory na mnohé záležitosti, že se není schopen domluvit na strategii odporu, která by dávala šanci na zvrat na politické scéně.
Tvrdím, že jsme na nebezpečné křižovatce. Andrej Babiš a jeho soukmenovci se budou bránit všemi prostředky, protože vědí, že jeho konec je i koncem pro ně. Navíc si všimněte, jak usilovně jezdí po světě a objímá se se státníky. Plní si svůj sen. Obětuje proto kohokoliv, aby se udržel. Česká republika je na nebezpečné dějinné křižovatce. Postupně je oklešťována naše svoboda, čím dále tím více probíhají různé kontroly a šmírování. U soukromně podnikajících občanů už začala prostřednictvím schvalovaných zákonů jejich likvidace.
Strana soukromníků České republiky jasně oznamuje: Intenzivně se připravujeme na politické střety, které přijdou. Vyzýváme soukromníky a jejich rodiny, představitele cechů, sdružení, asociací, svazů, dejme síly dohromady. Situaci můžeme změnit jenom úspěchem ve volbách. Pozorně sledujte ty, kteří o nás dnes rozhodují. NEVOLTE SVÉ KATY.
