Premiérem je soudně uznaný stbák. Vláda je podporována a, dá se říci v koalici s KSČM, pokračovatelkou KSČ. Na ministerské pozice, vyšší místa, ředitele státních institucí jsou dosazováni „odborníci“, jejichž prioritní kvalifikací je členství v Hnutí ANO, nebo minimálně nejvyšší možná loajalita bez vlastního názoru, ale maximální oddanost premiérovi a jeho osobnímu prospěchu. Ti jsou potom prezentováni jako „za ANO“. Na státní vyznamenání, udělovaná prezidentem, o jehož zdravotní i duševní schopnosti vykonávat prezidentský mandát pochybuje značná (řekl bych více než 60%) část veřejnosti, jsou navrhováni lidé, či spíše loutky, plnící jen své povinnosti, a hlavně plnící premiérovy požadavky a úkoly, které nám potom tento velký vůdce může prezentovat jako výsledky své vynikající práce.
To na rozdíl od skutečných a nelichotivých výsledků, které na nás dopadají. Stačí si připomenout deficitní rozpočty ČR a jejich dopad pro budoucnost, výsledky v letech této vlády v době prosperity, investice a jejich realizace m.j. ve výstavbě dálnic, digitalizace a odbyrokratizování státní správy a v poslední době chaotické, nesystémové nezvládání pandemie. To vidíme stále zřetelně a v jasných konturách, když se podíváme na zajištění ochranných prostředků, chaos a nesmyslnost v jednotlivých krocích, podnikaných vládou, neexistující očkovací strategii, kterou, pokud jde o občany, řeší úspěšně jednotlivé kraje a na vládu se raději nespoléhají, a nakonec ve velkohubě premiérem vychvalovaném, ale s celou řadou výpadků a nefunkčností se potýkajícím systému očkování. A to včetně nezajištění prostředků pro očkování, jako stříkaček a jehel.
Dalším výsledkem činnosti premiéra, vlády a „odborníků“ je normalizačnímu období odpovídající zcela cílená likvidace soukromého podnikání v České republice. Nesmyslné, a nevěrohodnými důkazy rádoby obhajované, omezování nejrůznějších oblastí soukromého podnikání. Menší a malé obchody soukromníků jsou uzavírány, zatímco velké řetězce zůstávají otevřené, vždyť ve velkém odebírají a prodávají produkty premiérem (ne)vlastněného Agrofertu. Květinářství, kde (ne)premiérův Agrofert podniká, mohou být otevřená, narozdíl od prodejen dětského oblečení a obuvi. Tyto menší a malé obchody by jistě zajistily potřebná hygienická opatření zodpovědněji než plné hypermarkety. Data o virovém šíření v menších a malých provozovnách, a i restauracích, nejsou, nebo spíše nemají být veřejnosti známá.
A jsou možné další a další příklady. Jsme oddanými a poslušnými ministry přesvědčováni o „velkolepých“ dotačních programech, ale ne již o výsledcích dostupnosti a reálné možnosti obdržení těchto dotací a skutečné výši poskytnutí. Cíle jsou v tomto případě tři. Prvním je likvidace soukromého podnikání, pod zástěrkou „starostlivosti a vstřícnosti vlády“, druhým cílem je rozdělování společnosti a dehonestace soukromníků a živnostníků. A tím třetím je v nastávajícím období kupování si voličů a předvolební kampaň, kterou neplatí Hnutí ANO, vlastněné premiérem, ale my všichni. A v duchu populismu to vše je patřičně medializováno premiérem (ne)vlastněnými médii, nebo veřejnoprávními médii, podléhajícími řízení jeho hnutím nominovanými a „většinově“ zvolenými zástupci v radách veřejnoprávních médií.
Tak jak jsme v normalizačních rocích byli informováni Rudým právem, Mladou frontu, Zemědělskými novinami, Československou televizí apod. Stejně jako tato dříve, tak také výše uvedená média v současnosti urážejí, napadají a jinak dehonestují ty osoby a iniciativy občanů, které nesdílejí názor premiéra, jeho ministrů a „odborníků“. Premiér a majitel hnutí ANO potom až vulgárně uráží lídry jiných politických stran při svých exhibicích ve Sněmovně stejně jako při svých vystoupeních v médiích, kdy musí být pouze sám, nesmí mít oponenta. To i když mnohé jeho projevy připomínají proslulý projev soudruha Jakeše na Červeném Hrádku.
A vrchol arogance moci, takové arogance, jaké jsme byli svědky za normalizace za podpory StB a „uvědomělých občanů“, donášejících orgánům VB, dnes policie, byl premiérův (agenta StB) apel v souvislosti s výročím činu Jana Palacha. Jak již bylo napsáno: Jeho „apel“ je proto třeba chápat jen jako posměšné „Koukněte, co si můžu dovolit“.
Nebuďme proto apatičtí, nepropadejme skepsi, skoncujme s pokusem o normalizaci naší společnosti. Buďme u nadcházejících voleb do Poslanecké sněmovny zodpovědnými, a ne „uvědomělými“ občany, dejme zcela jasně najevo, že nechceme společnost, ovládanou sebestředným oligarchou pouze k jeho osobnímu prospěchu, na úkor téměř 70 procent obyvatel.
Pojďme proto v říjnových volbách jasně projevit, že normalizaci nechceme!
