Někteří ekonomové dokonce tvrdí, že máme sociálně tržní hospodářství s poukazem na to, že v řadě zemí je podíl státního sektoru na HDP větší než 40. Je to neznalost nebo demagogie. V socialistických plánovitých ekonomikách byl podíl státu na HDP téměř 100 procent, a přece nešlo o sociálně tržní hospodářství. Za sociálně tržní ekonomiku nelze pokládat ani korupčně kapitalistický systém prokládaný populistickými výdaji typu pastelkovného nebo 13. důchodu.

Co se také skrývá v HDP, resp. v jeho části vynakládané vládami z peněz daňových poplatníků? U soukromých subjektů je jasné, že nakupují na trhu zboží a služby, které potřebují, ve více nebo méně konkurenčním prostředí. Ale co výdaje státu? Rozhodně sociální transfery slouží opět soukromým subjektům, takže je můžeme rovněž přičíst k HDP. Ale co subvence? Vzhledem k tomu, že snižují ceny, které by jinak museli tržní subjekty zaplatit, neměly by se spíše odečítat? A dále - vezměme příklad firmy Solyndra, která dostala od americké vlády záruku za úvěr ve výši 538 mil. dolarů a za měsíc zkrachovala. To byl chirurgicky čistý tunel, o kterém si výběrčí desetiprocentních provizí mohou nechat jen zdát. Určitě se to však přičte k nakoupeným službám. Co 20 mld. dolarů, která americká vojska v Iráku utratila za ochlazování vzduchu (klimatizaci)? Tedy peníze doslova a do písmene vyhozené do vzduchu. Přičteme k HDP a budeme považovat za hospodářský růst?

A dál: Podívejme se na válku v Iráku očima ekonoma. Americké daňové poplatníky stála přibližně 2 bilióny dolarů. Co za ně dostali? Říká se, že šlo o válku o ropu. Každý, kdo se jen trochu zajímá o politiku ví, že každé zvýšení napětí na Středním Východě znamená zvýšení cen ropy. Petrolejářské firmy jsou v USA chráněným druhem, který je osvobozen od zdanění. Zvýšení cen ropy znamená čistý zisk. Šlo tedy o válku, jejímž cílem bylo zvýšit, nikoliv snížit cenu ropy. Že zvýšená cena pohonných hmot má zhoubný dopad na hospodářství, je zřejmé, ale nějaké hospodářství už dávno úzkou vládnoucí skupinku nezajímá. Jak tedy zhodnotíme skokový nárůst cen ropy na 150 dolarů za barel v roce 2009? Jako přínos k HDP?

Z uvedeného vyplývá, že zdaleka ne všechny výdaje vlád jsou produktivní a směřují k hospodářskému růstu. Tak jako hospodářství bývalého východního Německa táhly k zemi výdaje na Stasi a hlídání Berlínské zdi, ekonomiku některých západních zemí táhnou ke dnu výdaje na zbrojení, na excesivní bezpečnostní aparát, které je naprosto neadekvátní skutečné hrozbě terorismu, a další výdaje, které jsou občanům jednotlivých zemí více ke škodě než k užitku. Z tohoto úhlu pohledu také musíme posuzovat možnost úspor v rozpočtech a potenciál pro snižování zadlužení.


Aleš Šatánek