Současná praxe, co se týče přístupu k informacím, je ráj na zemi. Pokud hledáte zákon, naleznete jej v tzv. aktuálním znění na internetu. Nemusíte kontrolovat, zda ho někdo nezměnil. Můžete navštívit portál veřejné správy (portal.gov.cz) nebo používat chytré elektronické programy, které umožňují všeliké vyhledávání. Ale, nedej pánbůh, kdyby v těchto záznamech byla chyba!
Jedinou platnou verzí zákonů je totiž ona papírová Sbírka, které úředníci mazlivě prořezávali jednotlivé stránky, aby mohla být svázána a v kůži či kožence vystavena v nejedené kanceláři. Bohužel za peníze veřejné - naše. Nepomohl argument, že daná sbírka existuje ve formátu PDF na internetu. Padlo rozhodnutí, že elektronizace zákonů se nemůže udělat jinak než úplně a kompletně znovu a rozhodně se nedá nakoupit řešení již zpracované. Elektronická verze zákonů však vůbec není špatná věc, naopak, představte si, kolik chyb by zmizelo, jen kdyby každý zákonodárce byl upozorněn, že jeho nápad se promítne do dalších zákonů, na které ani nepomyslel…
Bez ohledu na tento projekt (intenzivně se o něm hovoří již čtyři roky, ale výsledek stále nemáme) tu existuje povinnost zajistit přístup k zákonům na každém úřadě, v jediné správné verzi. V podobě, kterou využívá naprosté minimum lidí a která zbytečně plní archivy. Navrhl jsem, aby do Sbírky mohli lidé nahlížet přes internet. Tuto, ironicky řešeno, revoluci 21. století si dovolím doplnit tím, že pořád bude existovat možnost Sbírku koupit v papírové podobě. Nebude to jen pro zhruba 6 000 úřadů povinnost. Celá změna nepříjemně ovlivní zisky jedné tiskárny a ušetří peníze a čas, energii a prostory na mnoha místech.
Je poněkud úsměvné, jaké zbytečné předpisy máme na začátku druhé dekády jednadvacátého století. Máme sice výhodu, že nemusíme řešit zákony vzniklé ve středověku jako státy se starším právním řádem, ale šanci zbavit se nadbytečných povinností bychom využít měli.
Jan Husák, poslanec za TOP 09
