Burácivá slova paní spisovatelky Procházkové už tak pochopitelná nejsou. Marné bylo její disidentství, když vidí rudě, argumentuje rudě a agituje rudě. Doufám, že svým slovům sama nevěří.
Řadový kněz v kostele se k věci cudně nevyjadřuje. Věřící mají v hlavě i v srdci zmatek barvy neurčité - seriozně zpracované texty v křesťanských časopisech zřejmě nečtou.
Ozývají se také věřící volající po chudobě, jejich argumentace se však nese v mírně naivním a lehce tendenčním duchu. Démonizace majetku není výrazem hluboké víry, ale strachu. Majetek přece není cílem, může a musí být nástrojem a nezbytným prostředkem ke konání díla, k němuž jsou církve zvláště povolány. Přepadají snad tyto věřící - stejně jako neinformované nevěřící - noční děsy, jak charita přestává být charitou, hospice se zavírají, adopce na dálku končí, farnosti vyhánějí z polí rolníky na nich hospodařící, kácejí se a neobnovují lesy, padají kostely a umělecká díla se prodávají do ciziny?
Jsem praktikující katolík a také já se bojím selhání církevních subjektů na ekonomickém poli. Jsme imunní vůči tunelům? Budou se ti, kteří rozhodují, radit s odborníky nebo s lobbisty? To je zásadní otázka společenské odpovědnosti církve.
Jako občan přitom vyzývám hlasující politiky: dokončete částečné majetkové vyrovnání s církvemi, udělejte podstatnou tečku za nespravedlnostmi české minulosti. Každé jiné řešení je semenem zloby pro další generace.
Zbývá velká naděje plynoucí z překvapivé skutečnosti: naplno se projevilo, že velká část naší společnosti o náboženství a o věřících skoro nic neví. Je potom logické, že věří nejrůznějším překrouceným pravdám a lžím. Půjdete-li se podívat na katolickou mši, uvidíte, jak věřící každou neděli automaticky přispívá na záchranu kostela a na charitu. Uslyšíte, jak je vyzýván, aby platil daně, dodržoval dopravní předpisy a vůbec se choval slušně. K dovršení všeho se pak sborově modlí za všechny politiky, aby byli moudří - asi se modlíme málo.
Nina Nováková, členka výkonného výboru TOP 09
