V roce 2010 získalo regionální školství prostřednictvím MŠMT 80 miliard Kč, dalších 31miliard jde do regionálního školství od zřizovatelů, tedy obcí a krajů. 19 miliard Kč ze samosprávních zdrojů jsou přitom tzv. neinvestiční náklady, především platy učitelů. Bohužel MŠMT nemá zmapované finanční toky mimo vlastní resort, přesto má ambici provádět reformu, postavenou na jediném kritériu, a to počtu žáků ve třídě. Tento návrh je ale solí do otevřené rány regionálního školství. Přitom nutnost optimalizovat regionální školství je nezpochybnitelná. Musíme si otevřeně přiznat, že máme málo dětí na počet učitelů. Jak tedy zachovat školy na malých obcích, které zde plní roli nejenom vzdělávací, ale také kulturní a společenskou? Průměrná naplněnost našich základních škol je 63%. Ve zkoumaném vzorku škol Česká školní inspekce udává 11% tříd ZŠ, které měly 7 a méně žáků ve třídě. Toto je stav, ze kterého nemůže mít radost nikdo. Nebo chcete, aby vaše dítě mělo jenom 6 spolužáků?
Optimalizace musí být postavena na vícekriteriálním modelu, zahrnujícím nejenom počet žáků, ale i kvalitu pedagogického sboru, dostupnost školy a podobně. A dostáváme se k jádru problému. Chybí koncepce vzdělávací politiky, vymezení kritérií a kompetencí mezi ministerstvem a zřizovateli. Bez toho budeme udržovat neefektivní systém s nedostatečně oceněnými a nejistými učiteli nikoli při životě, ale živoření. Jestliže dnes ministr Dobeš tvrdí, že nemůže škrtat ve školství, má svým způsobem pravdu. Promarnil totiž rok a půl a nepřipravil resort na systémové změny, které by zefektivnily regionální školství a zkvalitnily výuku. Když předávala ministerstvo školství v roce 2010 ministryně Kopicová, byli jsme reformě blíž než v nyní, v roce 2012. Jeden příklad za všechny: vyšší odborné školy paní exministryně chtěla transformovat na bakalářské studijní programy, neperspektivní či nekvalitní zrušit. Dnes už VOŠ neměly existovat. A současná realita? Normativ (to jsou finance na žáka ve školním roce) na studenta VOŠ činí 46 tisíc Kč. Pro srovnání: základní normativ na studenta VŠ v roce 2011 byl 26 tisíc Kč. VOŠky nás stály v minulém roce1,5 miliardy Kč. Dlouhodobý záměr MŠMT přitom o jejich budoucnosti cudně mlčí.
Jak tedy dál? Vytvořme vzdělávací politiku, která bude vymezovat jednoznačně kompetence ministerstva a zřizovatelů. V regionálním školství jsou značné rezervy. Přiznejme, že počet učitelů je předimenzovaný. Neznamená to ale, že by učitelé měli být bez práce a školy na malých obcích by se měly rušit. Obrovský prostor se nabízí v celoživotním vzdělávání dospělých. Tady skutečně zaostáváme a proti evropsky nejlepšímu Finsku máme jenom 1/3 lidí zapojených v tomto typu vzdělání. Ve spolupráci s pedagogickými fakultami mohou právě zde najít učitelé zajímavé a nové šance. Navíc placené z evropských fondů! Je třeba komplexního a citlivého přístupu. Především ale musíme vědět, co opravdu chceme. A jsme zase na začátku. Bez vzdělávací politiky můžeme lít peníze do školství jako do pampersek a stejně budeme na suchu.
Anna Putnová, poslankyně a předsedkyně školského výboru PSP ČR
