Oslavy Vánoc se sice po staletí stále mění, ale stále vyrůstají z našich nejstarších evropských, židovských a křesťanských tradic a jsou svátkem téměř všech - přestože se udržuje představa, že jsou hlavně křesťanským svátkem, staly se hlavním občanským svátkem všech Evropanů i mimoevropských národů, které přejaly evropskou civilizaci. Staly se svátkem míru, vzájemnosti, dětí a rodiny nejen pro křesťany, ale také pro ateisty a lidí mnoha dalších vyznání.
Viktor Frankl, světový psycholog, který přežil Osvětim napsal „Štěstí je to, čeho je člověk ušetřen“. Já jsem jeho citát nedávno parafrázoval na větu: „Štěstí může být i to, co se nestalo“. Vánoce jsou toho příkladem. Je totiž naším štěstím, že to, co se děje v celé Evropě dnes, se nestalo v minulosti, že Evropa po celé své dějiny nebyla multikulturalistický bezpohlavní slepenec bez hodnot a tradic.
V Německu ústavní soud rozhodl, že existuje třetí pohlaví a jedna slavná herečka se prý rozhodla, že své děti bude vychovávat nikoliv jako chlapce a dívku, ale jako „ono“, tedy nějaké třetí pohlaví, aby měly svobodu se v dospělosti rozhodnout, zda budou muž či žena.
Já na to říkám - kdyby po tisíce let evropské ženy nebyly ženy, tak tu dnes nejsme. Každý člověk na této planetě potřebuje ke svému zrození maminku. Kdyby evropští muži nebyli muži, ale nějaké „ono“, tak dnes také nejsme. A nejen kvůli zázraku zplození, ale také díky tisíciletému vytrvalému boji našich předků s hordami muslimských nájezdníků.
Jsme tu a slavíme vánoční svátky díky tomu, že po celých tisíc let se nepodařilo nikomu rozvrátit evropskou rodinu a z mužů učinit ženy a z žen muže. A také díky tomu, že se z evropských mužů nepodařilo učinit muslimské otroky a z našich žen bezprávné chodící pytle na odpadky.
Vánoce jsou svátkem a oslavou rodiny a rodina je táta, máma babička, dědeček, děti, strejdové, tety. Rodina není slezina nějakých „ono“ a nikdy nebude.
Je štěstí, že mnoho věcí se ještě nestalo a stále ještě máme doma stromeček i to, že Ježíšek je Ježíšek a nikoliv bezpohlavní „ono“. I proto bychom si měli během vánoc s radostí uvědomit jaké je štěstí, že žijeme v kultuře, kde se smí ještě Vánoce zcela otevřeně a veřejně slavit.
Drazí přátelé, Milé dámy a pánové, važme si našich rodin a přátel. Važme si naší země, naší republiky. Važme si našich tradic a hodnot. Až budete stát před stromečkem, myslete nejen na rodinu, ale na vše co k ní patří - tradice, hodnoty, vlast. A dejme si jako jeden z dárků pod stromeček odhodlání rodinu, vlast a evropské i naše národní hodnoty chránit, aby jednou i naše děti mohli podobné poselství u vánočního stromku svobodně předat zase svým dětem.
Přeji Vám všem krásné vánoční svátky.
Tomio Okamura
