celou dobu tady tedy vysvětlujeme vládě, vládní koalici, že v legislativní nouzi nelze tímto způsobem navrhovat takto závažnou normu a tímto způsobem. A já, protože to evidentně vládní koalici není jasné a naopak vládní koalice přistoupila k perzekuci opozici a na sílu si prohlasovala omezení řečnické doby na dvakrát pět minut, místo aby umožnili diskusi, tady jenom mlčí a nikdo neodpovídá na naše otázky, protože nemají argumenty, tak já skutečně tady musím přistoupit k další odborné argumentaci a musím vás tedy seznámit s rozsudkem Ústavního soudu, který jsem ovšem očekával, že znáte, ale evidentně ne. Nebo ho dokonce znáte, ale přesto všechno navrhujete protiústavní věci, to je spíš, asi bych se k tomu přikláněl.
A jedná se o nález Ústavního soudu z 1. března 2011, kdy přesně došlo k této podobné situaci, kdy v podstatě ten zákon, ten napadený zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem, to je rozsudek Ústavního soudu. A já vám řeknu proč. Je to jedna věta, je to přesně ten současný okamžik, co tady předvádí vládní koalice. Protože Ústavní soud tady píše, že každý jednotlivý postup vládní většiny v Poslanecké sněmovně, že konkrétně... protože ten zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem. Protože tady došlo ke zneužití institutu legislativní nouze.
Za b) k nepředvídatelnému svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny;
za c) neodůvodněné vypuštění obecné rozpravy. Neboli krátce řečeno, tady je to omezení té obecné rozpravy, ve vašem případě. Protože ta obecná rozprava ještě bude pochopitelně, to je až rozprava č. 3, která bude dneska. Takže k té se ještě dostaneme samozřejmě, a tam se teprve podrobně pochopitelně ještě podrobněji vyjádříme k tomu vašemu návrhu toho totalitního pandemického zákona, ve vašem pojetí.
Takže dovolte mi seznámit vás s tím ústavním rozsudkem. Nález Ústavního soudu jménem republiky. Ústavní soud rozhodl pod spisovou značkou ÚS 55/10 dne 1. března 2011 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kurka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová - soudce zpravodaj, a Michaela Židlická o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zastoupeném poslancem Mgr. Bohuslavem Sobotkou, se sídlem Praha 1, Sněmovní 4, na zrušení zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Senátu Parlamentu ČR jako účastníků řízení takto: Zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí se ruší uplynutím dne 31. prosince 2011.
Odůvodnění: I. rekapitulace návrhu 1, odst. 1. Skupina 45 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se řádným návrhem za a) Ústavy České republiky a § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 12. 2010, domáhala zrušení zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, (dále též jen "napadený zákon").
A teď znovu zopakuji, to je ten odst. 2, kde v podstatě je to shrnuto. Podstatu námitek navrhovatelé sami shrnuli tak, že napadený zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem. Každý jednotlivý postup vládní většiny v Poslanecké sněmovně a Senátu, je tady také napsáno, konkrétně
a) zneužití institutu legislativní nouze - to je přesně to, co předvádí vládní pětikoalice;
b) nepředvídatelné svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny;
c) neodůvodněné vypuštění obecné rozpravy;
d) odepření práva hlasovat zvoleným, v tomto případě senátorům, dle názoru navrhovatelů nepřiměřeným, nedostatečně odůvodněným a svévolným způsobem, porušuje základní práva, ústavní principy a hodnoty. Jmenovitě čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 5, 6, 26 a 36 Ústavy ČR. A čl. 4 odst. 2 a 4, čl. 21 odst. 1 a 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Dále též jen Listina.
Razance takového zásahu do uvedených základních práv a principů je dle navrhovatelů o to závažnější, že se tak událo v rámci přijímání zákona, který sám významně zasahuje do sféry základních práv jednotlivců, zejména práv sociálních. Svou argumentaci navrhovatelé předně zaměřili na obecné vymezení principů ovládající legislativní proces, s nimiž následně konfrontovali konkrétní, v návrhu podrobně vylíčený způsob a okolnosti procesu přijímání napadeného zákona, který považovali za protiústavní a proto se domáhali jeho zrušení.
Číslo 1 za a) ústavní normy a principy ovládající legislativní proces. Odst. 3 - při obecném vymezení základních principů a hodnot ovládajících legislativní proces navrhovatelé vycházeli jednak z poznatků právní teorie, jednak ze závěrů vyplývajících z judikatury Ústavního soudu, případně zahraničních soudů. Zejména pak obsáhle citovali závěry, k nimž Ústavní soud dospěl v nálezu, spisová značka TL ÚS 77/06 ze dne 15. 2. 2007, N 30/44, SbNU 349; 37/2007 Sb., kde Ústavní soud zřetelně vymezil nároky a minimální požadavky, které současný demokratický právní stát klade na parlamentní projednávání zákonů.
Za základní princip navrhovatelé označili zejména přítomnost veřejné kontradiktorní parlamentní debaty, neboť zákonodárství by mělo mít charakter racionálního právního diskursu, v němž všichni zúčastnění dostanou příležitost se s projednávanou materií podrobně seznámit a informovaně se k ní vyjádřit. Náležitým je pak takový proces, který umožňuje otevřenou diskusi mezi zastánci konkurenčních názorů včetně názorů menšinových (srov. citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 77/06, bod 38).
Takže vidíte, když se tady zamyslím zrovna nad těmito body, co tady vlastně cituji z toho rozsudku Ústavního soudu, že vy tady v podstatě zcela flagrantně porušujete už tady platný rozsudek Ústavního soudu. Vy opravdu úplně protiústavním způsobem tlačíte omezování práv a občanů a dokonce už tím, že jste v podstatě zákon, který omezuje základní práva a svobody občanů, které jsou dané Ústavou, tak už jenom tím, že vy tady neumožňujete otevřenou diskusi mezi zastánci konkurenčních názorů, včetně názorů menšinových, a neumožníte ji - pozor, tady jsme, teprve ta diskuse ještě nezačala, že ta diskuse začne teprve v té obecné rozpravě k tomu zákonu, že teď nás čeká ještě druhá diskuse, to je k programu schůze, a potom k zákonu. Ale já, protože už jsem ty totalitní manýry tady už jste to předvedli, protože váš předseda klubu Výborný omezil demokraticky zvolené poslance z opozice a vy jste to tady všichni prohlasovali vládní většinou, že smíme mluvit jenom dvakrát pět minut kromě přednostních práv, tak vy v podstatě, no tak to jsou ty vaše manýry, když se vám to nehodí, kdo s vámi nesouhlasí, tak je nedemokrat nebo ho umlčíme. To je přesně to totalitní jednání. Nedemokratické jednání. Ani, fašizující tendence, to je ono, tak bych to nazval.
Takže tady je ale přímo Ústavní soud o tom přece hovoří. Tak proč to děláte? Proč jednáte v rozporu s těmito závěry? Vy, kteří si hrajete na demokraty, přitom žádnýma demokratama nejste, jenom když se vám to hodí.
Takže pojďme tady k odstavci 4. Navrhovatelé odkazem na poznatky právní teorie předestřeli názor, že parlamentní projednávání a parlamentní rozprava plní přinejmenším dvojí funkci, funkci kreační a funkci legitimizační. Kreační funkce je založena na předpokladu, že v parlamentarismu politické rozhodnutí vzniká skrze debatu nebo aspoň debata takové rozhodnutí umožňuje. Politické rozhodnutí tak vzniká v konfrontaci argumentů a protiargumentů v parlamentní debatě, která takto umožňuje též vyrovnání či kompromisní zohlednění konkurujících zájmů. I když je vládní koalice s poměrně výraznou sněmovní většinou aktuálně schopna v Poslanecké sněmovně hladce prosadit i politická rozhodnutí reálně učiněná i mimo Parlament, přesto je podle navrhovatelů třeba chápat jako minimální požadavek vyplývající z čl. 15 Ústavy České republiky reálnou (i časově) možnost opozice připravit a předložit k vládním návrhům zákonů své pozměňovací návrhy. Jen tak může opozice dostát svým funkcím v demokratickém politickém systému.
Takže další tady odstavec 4 vám tady cituji z ústavního rozsudku, z rozsudku Ústavního soudu, a vy to flagrantně porušujete. Vláda ODS, STAN, TOP 09, KDU-ČSL a Pirátů normálně tady jednáte v rozporu s Ústavním soudem, protože prostě umlčujete a omezujete demokraticky zvolenou opozici, neumožňujete ani opozici se prostě připravit na to, abychom dostatečně mohli projednávat takto zásadní návrh, jako je vaše novela pandemického zákona, která má omezit plošně v podstatě Ústavou garantovaná práva a svobody občanů. Samozřejmě, SPD s tím nesouhlasí, s tímto vaším návrhem zákona.
Takže to už tady čtu v podstatě další články z toho rozsudku a vy úplně beze studu tady to porušujete. Normálně nastupující totalita ve vašem podání.
V kontextu bod 5. Prostě vy si musíte zvyknout, já vím, že je to pro lidi, co neuvažují demokraticky, tak s tím mají problém, to vás chápu, umím si to představit při pohledu na různé diktátory ve světě, že mají problém s tím připustit oponentní názor, ale vy prostě - parlamentní demokracie nespočívá v tom, že opozice vám tady všechno odkýve a že když vám to neodkýveme, tak že prostě najednou nás tady budete umlčovat. Vy byste si měli znovu zopakovat co je to parlamentní demokracie. Parlamentní demokracie je to, že i opozice má právo dělat svoji práci, argumentujeme, diskutujeme tady, no a pak samozřejmě v nějaký fázi proběhne nějaké hlasování. Je to i o tom, abysme se tady domluvili vzájemně, aby vládní většina měla schopnost se třeba domluvit, vy tu schopnost bohužel vůbec nemáte, no a pak samozřejmě ve finále jsou tady ty problémy, že pak někde brečíte v médiích a fňukáte, jak tady nic neprochází. A nazýváte to nějakými obstrukcemi. Přitom k parlamentní demokracii patří, že je koalice a opozice, jinak by to byla vláda jedné strany nebo vláda jedné koalice, a to já tady nechci. Já vím, že jsou to tady strany, to už jsme si říkali minule, které s tím jako souhlasily, to bylo v rámci té Národní fronty, tam byli například lidovci, ale my to prostě nechceme. My to prostě nechceme takhle, my chceme, aby byla demokracie, aby byla prostě názorová pluralita, aby to byla demokratická soutěž politických stran a já myslím, že to takhle je úplně v pořádku a nemá smysl se tady označovat nebo nálepkovat tak či onak. Prostě měli bychom tady respektovat to, že nás volili občané a z toho by mimochodem mělo vycházet i poměrné zastoupení v orgánech Sněmovny, což samozřejmě vládní pětikoalice absolutně nerespektuje. Je to mimořádně nebezpečný chování, co tady představuje tahleta pseudodemokratická resp. nedemokratická vládní koalice.
Pojďme ale k bodu 5. V kontextu ústavního přezkumu je však podle navrhovatelů ještě podstatnější legitimizační funkce parlamentní rozpravy. I kdyby reálné politické rozhodnutí bylo učiněno mimo Parlament, zůstává parlamentní rozpravě účel legitimizační, tj. veřejně vyložit argumenty pro a proti, které hrály roli v politickém rozhodnutí. Veřejnost je tak seznámena a konfrontována s podstatnými hledisky daného rozhodnutí, což jí umožňuje si učinit o věci vlastní úsudek, přebírat či odmítat předložené argumenty a odpovídajícím způsobem výsledku přizpůsobit své budoucí chování - ať už při volbách, nebo jiné formě politické participace. Debata tak ve své legitimizační funkci nevede k rozhodnutí, ale již učiněné rozhodnutí odůvodňuje a legitimizuje, činí transparentními důvody příznivců i odpůrců onoho rozhodnutí. Zprostředkování úmyslu zákonodárce a účelu zákona parlamentní rozpravou je rovněž významné pro právní vědomí občanů a napomáhá jako jeden z prvků interpretace práva též právní jistotě jako jednomu z principů právního státu, jež chrání čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Navrhovatelé svá tvrzení opětovně podpořili závěry z citovaného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (body 55 a 56) a rovněž i závěry uvedenými v odlišném stanovisku soudce zpravodaje E. Wagnerové k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/07 ze dne 31. 1. 2008.
Takže tady Ústavní soud jasně v tom bodě 5 říká - a vidíte, že to je velice zajímavý, že je to, chci říci, pěkný rozsudek, ale aby si tady, já to nechci teďka zase říkat, že nějak to míchat tady s touhletou debatou, ale jak je to poučný, ale vládní koalice to nechce poslouchat, nechce to slyšet, aby jednala v souladu s Ústavou, oni chtějí porušovat Ústavu, to už tady vidíme, takže Ústavní soud už tady v několikátým bodu říká, jak je důležitá ta parlamentní debata. Ale vy v rozporu s tím omezíte dobu mluvení opozici na dvakrát pět minut. No jasně, já chápu, že je to v souladu s jednacím řádem, ale tady přesně vidím ten ústavní rozměr, že v okamžiku dobře, na sílu omezíte rozpravu třeba o nějaké nevím záležitosti, která třeba neovlivňuje tolik občanů, nebo, já myslím, že každá věc je nějakým způsobem pro někoho důležitá, ale snažím se naznačit něco, nechci se nikoho dotknout, ale tady vlastně plošně omezujete práva a svobody občanů a tady právě proto je tady dobré reflektovat ten rozsudek toho Ústavního soudu, který tady říká, jak je důležitá v takovém případě v podstatě a nejen v takovém případě ta parlamentní rozprava, ale vy ji natvrdo omezíte.
Já myslím, že je to v rozporu taky s tím rozhodnutím Ústavního soudu, protože minimálně my tady sice diskutujeme, omezili jste čas, ale vy nereagujete. To je ten rozměr taky. Vy tady nevykládáte argumenty. Vy tady nereagujete na výtky opozice. Vidíte, jak už tady podle mého názoru v několika momentech vládní koalice natvrdo prostě jde, nejenom omezování ústavou zaručených práv a svobod občanů, chcete omezit a omezovat běžným zákonem. Dokonce to vláda navrhla na neomezenou dobu. Ale dokonce i ten způsob, jakým způsobem vy to tady tlačíte a předkládáte, je vlastně v rozporu podle mého názoru s tím, co už tady padl v této věci rozsudek Ústavního soudu. Proto my jsme říkali, že v případě, že to protlačíte, tak my se samozřejmě poradíme. A podle mého názoru je to na podání k Ústavnímu soudu. To tady neříkáme, protože to chceme říkat. My to říkáme, protože v SPD všechno analyzujeme. A máme připravena stanoviska s našimi experty. A přesně vycházíme z těch rozsudků Ústavního soudu, na rozdíl od vás.
Bod 6. Nadto navrhovatelé ve způsobu - ale znova jenom, aby se neztratila nit, tak navrhovatelé, to tady nemluvíme o vládní pětikoalici, je to rozsudek deset let starý, více než deset let starý, anebo deset let starý, 2011, ano, více jak deset let starý, a navrhovateli byli tehdejší, část tehdejších poslanců. Nadto navrhovatelé ve způsobu přijetí napadaného zákona shledali selhání citovaným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 77/06, body 57 až 60, vymezených pojistek ústavně konformního výkonu legislativního procesu, jimiž jsou postupně předseda Poslanecké sněmovny, resp. předsedající její schůze, Senát a prezident republiky, neboť v pořadí první a třetí z nich, to je předsedkyně Poslanecké sněmovny a prezident republiky zasáhnout nechtěli a druhý Senát v důsledku níže rozvedeného urychlení legislativního procesu zasáhnout nemohl.
Takže tady vidíte už na tom článku, jak jsem o tom hovořil - článek dvě, článek tři, článek čtyři, článek pět - tak už se tady prostě dostáváte do rozporu.
I. B) Proces přijímání napadeného zákona a jeho ústavní vady. Ve světle výše uvedeného je podle navrhovatelů třeba interpretovat ustanovení zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen JŘPS, a zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen JŘS, která byla použita při projednávání návrhu napadeného zákona, přičemž navrhovatelé konstatovali, že v návrhu podrobně rozvedené okolnosti přijímání i samotný legislativní proces u napadeného zákona byly zcela nepochybně v rozporu s výše předestřenými ústavními principy a hodnotami.
No já jenom, aby mě třeba náhodou předsedající, kteří tady v daný moment postupně budou, tak aby mě nepřerušovali, protože vzhledem k tomu, co jsem tady rozebral podrobněji k té, řekl bych, preambuli, proč o tom hovořím, v čem tady upozorňuji, že tady vládní koalice nejedná v souladu s ústavními rozsudky, tak teď potřebuji pochopitelně podrobněji rozebrat, o co tady šlo, abychom tady viděli ty paralely. Takže teď se samozřejmě zaměřím na ten zákon, který byl v roce 2011, ale pochopitelně, abychom tady rozuměli tomu, proč to tady takhle Ústavní soud zdůvodňuje a v čem je ta protiústavnost, tak pochopitelně je potřeba mít kompletní informaci. Budu pokračovat.
Tento rozpor navrhovatelé spatřovali konkrétně a) ve zneužití institutu legislativní nouze - to je přesně ono, to je přesně ono, o čem tady mluvíme - viz I. B.a); b) v nepředvídatelném svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny - viz I. B.b); c) v neodůvodněném odepření obecné rozpravy - viz I. B.c); a d) v odepření práva hlasovat zvoleným senátorům - viz I. B.d). U všech těchto postupů navrhovatelé shledali nepřiměřenost zásahu, nedostatečné odůvodnění a rysy svévole. No to je přesně to, co tady vidíme my. Přesně je to ono - rysy svévole, no, já bych řekl zvůle přímo. Nedostatečné odůvodnění - tak to jsem tady ve svém dopoledním vystoupení tři hodiny zdůvodňoval, protože opravdu to je paskvil nad paskvil. A prostě je to absolutně zpackaný zákon. A samozřejmě i tou ideou je ten zákon nepřijatelný, nejenom tím zpracováním je totálně špatný, to už jsme si tady řekli. A samozřejmě je to i to zneužití institutu legislativní nouze. Tak to se vám tady snažíme vysvětlit v podstatě celou dobu a ještě vám to také celkem poměrně dlouho vysvětlovat budeme dneska.
Podle názoru navrhovatelů by měly výše uvedené kroky v rámci rozhodování o vyhlášení stavu legislativní nouze i v průběhu jeho trvání projít třístupňovým testem proporcionality, který užívá Ústavní soud pro posuzování kolize ústavně chráněných hodnot. Je dobré toto skutečně poslouchat a poslechnout si to. Znova tady říkám a znova vyzývám vládní koalici k tomu, aby stáhla tenhleten zákon, aby nejednali totalitně a aby skutečně přistupovali řádně. Já vím, že mají choutky ovládat lidi za každou cenu, ale opravdu my tady budeme bránit tu svobodu a demokracii proti vám. A jak jsem tak koukal i na reakce veřejnosti, tak už to skutečně vidí řada občanů, co tady předvádíte. A jsem za to rád. Už to vidí a píšou určitě i vám. O tom jsem přesvědčen, protože počet občanů, kteří s tím nesouhlasí, podle mého názoru - nemám to kvantifikováno nějakou studií či průzkumem, ale tak jak cítím - tak rozhodně přesahuje počet voličů SPD. Rozhodně je tady mnohem více lidí, kteří s tímto návrhem zákona prostě nesouhlasí.
Podle názoru navrhovatelů by měly výše uvedené kroky v rámci rozhodování o vyhlášení stavu legislativní nouze i v průběhu jeho trvání projít třístupňovým testem proporcionality. Ano. Stav legislativní nouze a zkrácené jednání mají bránit ohrožení základních práv a svobod občanů, ohrožení bezpečnosti státu nebo značným hospodářským škodám - legitimní cíl, což ale činí zásahem do výše uvedených práv sněmovní menšiny, což je takzvaně narušená hodnota. Takový zásah je ústavně možný jen tehdy, je-li zároveň vhodný, potřebný a přiměřený. A zase jsme u toho, zdali je to potřebné, přiměřené a vhodné. Ale tady právě už vám říkám ten rozsudek Ústavního soudu. Tady už tu odpověď přeci máme. A to tady vůbec není situace, jak říkám, že by tady byl nějaký nouzový stav dneska. To jenom vy máte ty pocity, že se vám zalíbilo ovládat lidi. Takže pojďme dál.
I. B.a) Zneužití legislativní nouze. Odstavec, který mluví o zneužití legislativní nouze. To je přesně to, co tady předvádí vaše koalice. Ve vztahu k institutu legislativní nouze a podmínkám jejího vyhlášení dle § 99 odst. 1 JŘPS navrhovatelé namítali, že vyhlášení legislativní nouze a zkrácené jednání bez splnění podmínek podle § 99 odst. 1 JŘPS by bylo nejen porušením zákona, ale kvůli časovému presu rovněž výrazným okleštěním ústavně chráněné svobody parlamentní rozpravy a práva poslance podávat pozměňovací návrhy, a tím jeho práva řádně vykonávat svou volenou funkci, jakož i rovnosti poslanců, neboť vládní poslanci jsou ve zjevné výhodě. V této souvislosti odkázali na část nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/10 ze dne 7. 9. 2010, (zákon č.) 269/2010 Sb., body 17 a 18, v němž Ústavní soud posuzoval i obecné předpoklady pro vyhlášení stavu legislativní nouze a jejich naplnění. Z názoru Ústavního soudu lze dle navrhovatelů usuzovat, že chápe rozhodnutí o legislativní nouzi do značné míry jako rozhodnutí politické, varuje však před jeho využíváním jako nástroje ke krácení práv sněmovní menšiny. No a jsme zase u toho.
Takže Ústavní soud přesně varuje před tím, co tady dělá vaše vládní pětikoalice. To je neuvěřitelné, co předvádíte.
V tomto případě lze dle navrhovatelů mít závažné pochybnosti, zda vyhlášení stavu legislativní nouze a zkrácené jednání bylo způsobilé zabránit značným hospodářským škodám státu. Vládě se na rozdíl od dřívějších případů vyhlášení stavu legislativní nouze nepodařilo přesvědčit opoziční poslance o nutnosti schválit dané změny související s přijímáním zákona o státním rozpočtu tak, aby nabyly účinnosti nejpozději 1. ledna 2011. Nepřesvědčila opozici, že deklarovaná úspora necelých 24 miliard korun, která představuje zhruba 2 % plánovaných rozpočtových výdajů, byla podstatou návrhu spíše než zásadní politická rozhodnutí omezení některých sociálních práv.
Bod 9 - stále mluvíme o těch souvislostech se zneužitím legislativní nouze. Je to ten rozsudek Ústavního soudu.
9. Na úrovni potřebnosti, tedy zjištění, zda se skutečně jednalo o minimální zásah do svobody parlamentní rozpravy a práv poslanců, nezbytný k dosažení sledovaného cíle zabránění značným hospodářským škodám státu, je dle navrhovatelů třeba vidět, že vláda měla k dispozici alternativní postup, především mohla takového cíle dosáhnout včasným předložením návrhu zákona.
No opravdu ten rozsudek Ústavního soudu - úplně jako kdyby to bylo dneska k tomuhletomu případu. Úplně jako kdyby to bylo dneska. Takže právě proto to tady čtu, respektive vás tady o tom informuji a vysvětluji vám to, abyste si uvědomili, jakým způsobem protiústavně se tady snažíte omezovat práva a svobody nejenom občanů, ale dokonce i demokratické fungování Poslanecké sněmovny.
Z posloupnosti kroků vládní většiny lze ale dovozovat sledování paralelních politických cílů: nejprve neprojednání nepopulárního návrhu zákona na plénu Poslanecké sněmovny před obecními a senátními volbami a poté projednání návrhu zákona v Senátu ještě před zánikem mandátů senátorů zvolených před šesti lety. Tyto cíle, z nichž zvláště druhý efektivně brání účasti na rozhodování nově zvoleným senátorům, však za legitimní považovat nelze, konstatuje Ústavní soud. O potřebnosti vyhlášení stavu legislativní nouze pro bránění značným hospodářským škodám státu lze tedy dle navrhovatelů rovněž pochybovat.
10. Stejně tak navrhovatelé zpochybňovali přiměřenost samotného vyhlášení stavu legislativní nouze a zkráceného jednání. Zatímco míra rizika značných hospodářských škod je dosti sporná, míra okleštění svobody parlamentní rozpravy a práv poslanců je nesporná.
Já nevím, jestli jsou vládní poslanci hluší, vždyť ten Ústavní soud tady o tom přímo mluví. To je v podstatě situace dnešního dne.
To znamená míra okleštění parlamentní rozpravy a práv poslanců je nesporná. Opravdu je úplně směšné, jak jsem tady viděl x poslanců z té vládní koalice, kteří jakoby někde na sociálních sítích a jakoby v televizi mluví o demokracii, přitom oni tady úplně flagrantně postupují v rozporu se základními demokratickými principy, i s tím konstatováním Ústavního soudu. Proto je tady taky to přísloví "poznáte je po ovoci". To je přesně tento případ. (Ministr Gazdík mimo mikrofon: To je Bible.) Ano, je to tak. Správně pan ministr školství projevil znalosti.
Ve stavu legislativní nouze, která umožňuje schválení návrhu zákona v Poslanecké sněmovně během jediného dne, poslanec nemůže řádně návrh zákona prostudovat a fundovaně se k němu vyjádřit.
To je přesně ono.
Nemá čas na přípravu pozměňovacích návrhů, nemůže konzultacemi s odborníky získat přesnější znalost o obsahu návrhu zákona a o jeho rozmanitých dopadech a rovněž nemůže na parlamentní půdě zprostředkovat názory svých voličů a případně legitimních zájmových skupin, které mohou být na parlamentní půdě slyšeny jedině ústy poslanců. Kromě krácení práv poslance jsou krácena i práva občanů vyslechnout v adekvátní šíři argumenty pro a proti k přijatému zákonu, kdy v daném případě dochází k omezení a zúžení zákonného rozsahu sociálních práv minimálně - v tom případě u tohoto zákona, o kterém hovořím - v podobě snížení sazby nemocenského, zrušení sociálního příplatku, snížení příspěvku na péči, zúžení nároku na podporu v nezaměstnanosti u některých skupin či odnětí porodného většině rodin s nově narozeným dítětem.
Tady na mě někdo něco zamumlal, ale vůbec nevím, co říkal. (Poslanec procházející okolo řečnického pultu.)
I. B.b) Nepředvídatelné svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny.
Možná jste říkal něco, že už bychom měli skončit, takže proto vám říkám, že můžete, samozřejmě tu mimořádnou schůzi máte v rukou vy.
Já mám problém s tím, že neznám jméno pana poslance, protože vůbec nevím, kdo to je.
Ano, to je v souladu s jednacím řádem. Děkuji. Ano, poslanci mluví na mikrofon. Správně, to musím pochválit. Ano, to je přímo citování z jednacího řádu, to je výborné. Ale znovu říkám, že jsem chtěl pana poslance oslovit a chvíli jsem váhal, ale vůbec si nemůžu vzpomenout na jméno, takže jsem právě zaváhal, protože zřejmě někdo, koho vůbec neznám, mi tady říkal, co asi mám dělat. Ale vůbec nevím, proč mi tady někdo něco říká. Když se nepředstaví, nevím vůbec, kdo to je.
Takže I. B.b) Nepředvídatelné svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny.
Možná v té roušce, možná se známe, ale já se tady soustředím na projev.
11. Výše naznačenému třístupňovému testu proporcionality navrhovatelé podrobili i způsob svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, kde rovněž dochází ke kolizi práv či chráněných hodnot. Na jedné straně stojí zájem na urychleném projednání návrhu zákona z důvodu čelení značným hospodářským škodám, na druhé straně pak výše zmíněná svoboda parlamentní rozpravy, práva poslanců i občanů podílet se na správě veřejných věcí a nadto i, při extrémní krátkosti lhůty, právo poslance vůbec se zúčastnit schůze Poslanecké sněmovny.
Takže tady už vlastně z těch posledních slov, co říkám, se to dokonce v tom rozsudku Ústavního soudu opakuje, že prostě je potřeba umožnit tu adekvátní parlamentní rozpravu zvláště, bych dodal, v těch případech, kdy v podstatě se jedná o zákon, kterým vy chcete plošně omezit ústavní práva a svobody občanů, přestože k tomuto, už jenom dodám svůj politický pohled na to, není důvod.
12. Dle ustanovení § 51 odst. 6 JŘPS o svolání schůze Sněmovny musí být poslanci vyrozuměni nejméně pět dnů předem. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může poslanec navrhnout odročení jednání, kdy o takovém návrhu rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy. Zákon tedy s nedodržením pětidenní lhůty spojuje jako následek jedině právo navrhnout odročení jednání, o němž pak rozhodne Sněmovna. Sněmovní většina tak mimořádnou schůzi prosadí i při nedodržení zákonné lhůty.
Navrhovatelé jsou však přesvědčeni, že ustanovení § 51 odst. 6 JŘPS je třeba interpretovat s ohledem na ústavní principy a hodnoty a ve smyslu čl. 22 Listiny, podle kterého zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Pětidenní lhůta dle navrhovatelů v § 51 odst. 6 JŘPS slouží k tomu, aby se poslanci mohli seznámit s navrženým pořadem schůze a připravit na jeho body a aby se v extrémním případě - například plní-li právě své povinnosti poslance na pracovní cestě, ale projednávání návrhu napadeného zákona se rozhodně chtějí účastnit - vůbec o konání schůze dozvěděli. Zákon umožňuje se souhlasem Poslanecké sněmovny tuto lhůtu krátit, nepochybně v zájmu včasné a efektivní reakce na aktuální politickou situaci. Navrhovatelé by ale považovali za svévolné, pokud by byla pětidenní lhůta krácena bez uvedení důvodu.
Přičemž čím kratší je doba mezi svoláním schůze a jejím začátkem, tím závažnější důvody musí být pro takové zkrácení. Nicméně na schůzi Poslanecké sněmovny nezazněl žádný argument či důvod, proč je tak rychlé svolání schůze potřebné.
Odstavec 13. V prvním kroku, v testu vhodnosti, navrhovatelé odkázali na výše uvedené; připustí-li se, že přijetí zákona do 1. 1. 2011 brání hrozícím značným hospodářským škodám, rychlé svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny je způsobilým nástrojem k jejich odvrácení.
Odstavec 14. V testu potřebnosti ovšem podle navrhovatelů rychlé svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny již neobstojí. Téhož cíle by totiž bylo dosaženo i projednáním návrhu zákona 3. 11., 4. 11. nebo 5. 11. 2010, aniž bylo potřebné svolávat mimořádnou schůzi za 40 minut. Takový zásah, tedy projednání a schválení návrhu zákona na takto pochybně svolané schůzi, už je podle navrhovatelů svévolným pošlapáním politických práv opozičních poslanců podle čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny a občanů podle čl. 21 odst. 1 Listiny. Takový spěch se jeví jako potřebný leda vzhledem k jinému možnému sledovanému cíli, a sice k projednání přijatého návrhu zákona v Senátu do 13. 11. 2010, tedy do dne zániku mandátu senátorů zvolených před šesti lety. Tento cíl, vylučující z účasti na rozhodování Senátu již zvolené senátory, navrhovatelé nicméně považují za nelegitimní.
A tady samozřejmě je potřeba taky se tázat, proto tady ten odstavec zmiňuji. Já si taky myslím, že tady jsou jiné možné sledované cíle. Protože evidentně tady není ani nejsou podmínky pro vyhlášení nouzového stavu, to nejsou, ale vláda přitom tady navrhuje zákon jinak pojmenovaný nouzový stav, kde překlápí 95 % ustanovení v nouzovém stavu, přitom tady vůbec podmínky jako nouzový stav tady nejsou. Takže samozřejmě, to se tady právě ptáme, jaký sleduje vláda cíl, protože ten cíl, aby byli připraveni na podzim, ten to být nemůže, na případnou pandemii. Protože už to, že to navrhujete v legislativní nouzi takto narychlo, tak to můžete stejně tak navrhnout i v srpnu, že jo. Takže z nějakého důvodu, a já vím ten důvod, protože prostě jste se zhlédli v té aroganci moci a chcete omezovat ústavou zaručená práva a svobody občanů. Prostě direktivně, že si jenom ukážete. Bez náhrady ušlého zisku. Ještě, jak už jsem říkal, ještě budou mít lidi záznam v trestním rejstříku. Hrozíte drakonickými pokutami tam až tři miliony korun. No děsivé, opravdu.
Bod 15. Protože svolání a konání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny podle názoru navrhovatelů jednoznačně selhává v testu potřebnosti, není nutné se již zabývat testem přiměřenosti. Nadto však navrhovatelé zdůraznili, že zásah do práv a chráněných hodnot je tu enormní. No tak o tom tady taky mluvíme. Zvláště poslancům, kteří byli řádně omluveni z jednání 7. schůze Poslanecké sněmovny dne 2. 11. 2010, bylo pošlapáno jejich legitimní očekávání, že toho dne se dotčené čtyři návrhy zákonů včetně napadeného nebudou projednávat. Ale toto legitimní očekávání bylo dotčeno i u poslanců, kteří se již tak v časové tísni seznamovali s předloženými návrhy zákonů, konzultovali je a připravovali k nim pozměňovací návrhy. Svolání mimořádné schůze s lhůtou 40 minut, odporující zvyklostem i smyslu § 51 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, tak výrazně zhoršilo dopady samotného vyhlášení stavu legislativní nouze a vedlo ve svém důsledku k tomu, že mezi předložením návrhu zákona a jeho schválením uplynuly jen čtyři dny, z toho dva pracovní. Toto čtyřdenní projednávání návrhu zákona navíc ještě na začátku čtvrtého dne nebylo předvídatelné.
Pojďme se teď zabývat dalším odstavcem, který má název, a to je taky potřeba si poslechnout ty argumenty: Neodůvodněné odepření obecné rozpravy. A tady, protože ta teprve přijde, tak jenom abychom si řekli, kam už to tady směřujete.
Odstavec 16. Navrhovatelé zpochybňovali rovněž i postup, jakým bylo znemožněno konání obecné rozpravy při příjímání napadeného zákona. Podle § 99 odst. 7 jednacího řádu Poslanecké sněmovny může Sněmovna rozhodnout ve stavu legislativní nouze, že od obecné rozpravy ve druhém čtení se upouští. Tím se může veškeré projednávání návrhu zákona v plénu Sněmovny redukovat na podrobnou rozpravu druhého čtení a bezprostředně následující třetí čtení, zakončené závěrečným hlasováním. Citované ustanovení § 99 odst. 7 jednacího řádu Poslanecké sněmovny je podle názoru navrhovatelů třeba rovněž interpretovat s ohledem na ústavní principy a hodnoty a ve smyslu čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Dále je třeba přihlédnout k odlišné funkci obecné a podrobné rozpravy podle § 93 a 94 JŘPS, už to budu číst tou zkratkou, jednací řád Poslanecké sněmovny, kdy obecná rozprava je chápána jako prostor pro politickou diskusi a podrobná rozprava jako prostor již jen pro podávání pozměňovacích návrhů se stručným odůvodněním. Tuto praxi navrhovatelé dokládali obsáhlými citacemi z vyjádření a přednesů bývalých i současných funkcionářů předsedajících schůzím Poslanecké sněmovny, které dokazují, že skutečně vyžadují odlišení obecné a podrobné rozpravy. Upuštění od obecné rozpravy tedy dle navrhovatelů znamená další významné zkrácení svobody projevu poslance a svobody parlamentní rozpravy, protože vede poslance (s výjimkou poslanců s přednostním právem hovořit) k tomu, aby hovořili jen v souvislosti s předkládáním pozměňovacího anebo jiného návrhu a svou řeč omezili na odůvodnění takového návrhu. Jinak se vystavují zásahu předsedajícího Poslanecké sněmovny, jako tomu bylo i v posuzovaném případě a k němuž došlo pouhý den poté, co byl Poslaneckou sněmovnou přijat napadený zákon. Postup sněmovní většiny, která rozhodla, že od obecné rozpravy ve 2. čtení se upouští, ačkoli výbor pro sociální politiku doporučil projednávat tento návrh zákona ve 2. čtení jak v obecné rozpravě, tak všechny i v rozpravě podrobné, tedy znamená zásah do ústavně zaručených práv poslanců podle čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny a občanů podle čl. 21 odst. 1 Listiny. Proto i tento zásah navrhovatelé podrobili testu jeho vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti.
Jasně, vy jste zatím ve fázi, že jste omezili na dvakrát pět minut. Ale tady je potřeba samozřejmě přihlédnout k tomu, o čem tady hovořím, že tady skutečně navrhujete plošně omezovat ústavně zaručená práva svobod občanů úplně neodůvodněně. Takže proto si právě myslím, že je zcela nevhodné i z toho právního hlediska, abyste omezovali prostě také právo vyjádřit se řadovým poslancům. Protože tady každý poslanec zastupuje určité gros voličů, určité množství voličů, a u takto závažného návrhu, který tady předkládáte, samozřejmě negativně závažného, v negativním slova smyslu omezujete lidi, tak byste měli umožnit se vyjádřit. Jinak je to opravdu totalita. Ale to vy víte a záměrně to takto prosazujete. A vůbec vám to nevadí.
Bod 17. Ale ono to možná ještě navrhnete, proto je potřeba si to tady právě rozebrat, protože nevíme s čím dalším totalitním návrhem, protidemokratickým přijde předseda klubu KDU-ČSL pan Výborný. To je takový tady ten lídr toho, že omezit, omezit lidi, poslance, nepohodlné poslance. Takže proto je potřeba si to říci včas a to je dneska ten správný bod teď, protože mluvíme o té legislativní nouzi, jestli ano, nebo ne. Protože poté, až si to navrhnete a prohlasujete, no tak to už bude pozdě, abychom vám to vysvětlovali. Takže je to logické, že je to potřeba rozebrat nyní.
Bod 17. Upuštění od obecné rozpravy je sice dle názoru navrhovatelů způsobilé jednání Sněmovny zrychlit, ale opět spíše ve vztahu k zájmu na projednání návrhu zákona ještě v tomto případě tedy "starým" Senátem, protože ve vztahu k nabytí účinnosti zákona k 1. 1. 2011 je takto získaná časová úspora naprosto marginální. Postup sněmovní většiny však dle navrhovatelů selhává v testu potřebnosti. Omezení parlamentní debaty upuštěním od obecné rozpravy se jeví jako naprosto bezdůvodné, neboť konání obecné rozpravy nikterak neohrožovalo dosažení deklarovaného cíle, tedy nabytí účinnosti zákona k 1. 1. 2011 z důvodu zamezení značným hospodářským škodám. Na okraj navrhovatelé poznamenali, že opoziční poslanci nikterak nezavdávali příčinu k vládními představiteli artikulovaným obavám, že se uchýlí k obstrukci, tedy ke zdržování či znemožňování parlamentního jednání. Případná obava z obstrukcí dnešní opozice tak nebyla ničím podložená.
No tak to je taky zajímavý moment se zamyslet. Protože jedna věc je obavy z obstrukce, druhá věc je, že vy vlastně neumožníte takto zásadní věc v klidu projednat. Takže my neobstruujeme, my se domáháme tady toho, aby tady proběhla vůbec diskuse na to. Adekvátní diskuse. A zase vládní poslanci lžou a schválně nálepkujou, obstrukce a tohle. Jako kdybychom tady dělali něco špatného. Za a) přeborníci v obstrukcích jsou naopak vládní pětikoalice, jestli si, pardon, současná vládní pětikoalice, v minulém volebním období opozice, stejně jako SPD jsme byli v opozici. A mimochodem kvůli obstrukcím dodnes není dovolena Rada České televize.
Tady jste si brali pauzu tuším asi deset nebo dvanáct hodin, jestli si dobře pamatuju. Takže to tady je přesně naopak a kdyby, protože vy tady s nikým, vy tady nejednáte, neumíte se hlavně domluvit, neumíte se na ničem domluvit, to tady už provází, jsme téměř čtyři měsíce po volbách. Potom se, když neprobíhá parlamentní diskuse, tak logicky se potom musíme ptát tady v plénu na mikrofonu. To je přece logické. Přece nebudeme mlčet, vy byste nejraději, abychom mlčeli, SPD, ale my mlčet nebudeme, my budeme ze všech sil bojovat za náš politický program, který jsme slíbili voličům. A typicky ten pandemický zákon, ten už v podstatě prošel i, když to takhle řeknu, v posouzení občanů ve volbách. Protože už byl před volbami jednou vámi prohlasován, my jsme byli proti a naše postoje zlegitimizovaly opět volby. Takže tady probíhá legitimní politický souboj v souladu se zákonem.
Potom I. B.d) Odepření práva hlasovat zvoleným senátorům. Tak tomu bych se tady ani nevěnoval, protože to tady není tématem toho, že byste nám jako ve finále odepírali hlasovat, byť bysto to nejraději mnozí z vás udělali, to už jsem si všimnul. Jo, že vám najednou vadí, že je tady nějaká opozice. Ale tady to vynechám, protože to nemá smysl komentovat teď tady něco, co se doufám nebude týkat této situace, protože to už by bylo úplně šílené. Už je to tedy teď šílený, ten váš přístup, ale vůči občanům, ale to, takže půjdeme dál.
Takže I. C) Popis okolností legislativní procedury přijímání napadeného zákona. Tvrzení uvedená v návrhu Ústavní soud konfrontoval rovněž se stenozáznamy z jednání Poslanecké sněmovny, Senátu a jejich výborů, dále s jejich usneseními a sněmovními tisky volně dostupnými v digitální knihovně na webových stránkách Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky na www.psp.cz a www.senat.cz.
Bod 23. Dne 5. 10. 2010 předložila vláda Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, schváleného usnesením vlády č. 672 ze dne 22. 9. 2010, přičemž navrhla projednávání návrhu zákona tak, aby Poslanecká sněmovna s ním mohla vyslovit souhlas již v prvém čtení. Jasně, podle § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Tento návrh byl dne 8. 10. 2010 rozeslán poslancům jako sněmovní tisk č. 120/0 - vládní novela zákona v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti MPSV. Takže tady je v podstatě popisována ta procedura. Tu proceduru tady nebudu teď zbytečně rozebírat. Tady je právě předkládáno a poukazováno na ten chvat, na to, že se v podstatě ti opoziční poslanci nedokážou dostatečně, že jim ta vláda neumožnila mít dostatečný čas na to se v podstatě připravit. Připravit se, aby to mohlo demokraticky proběhnout.
Takže já bych tady šel za D, protože tady jsou rozebírány některé věci, ke kterým ještě tady úplně tak nedošlo. Takže to tady zase nemusím citovat všechno doslova, abychom mluvili co nejvíce k věci, to bych rád uvítal.
Takže za D) Shrnutí, odstavec 34. V závěru navrhovatelé svůj návrh ve stručnosti zrekapitulovali tak, že v důsledku výše popsaných postupů, ty jsem tady teď vysvětlil nebo citoval jsem to z ústavního rozsudku, byl návrh napadeného zákona schválen Poslaneckou sněmovnou již v druhý pracovní den po jeho předložení, přičemž teprve během tohoto druhého dne se stalo zjevným, že tento den bude dnem posledním. Kvůli krátkosti času nebylo možno k návrhu řádně připravit a konzultovat pozměňovací návrhy a kvůli kumulaci krátkosti času a vypuštění obecné rozpravy byla zásadně ztížena možnost proti návrhu zákona argumentovat v parlamentní rozpravě v Poslanecké sněmovně. Tady už ty určité paralely vidíme.
Vládní koalice se dle navrhovatelů rovněž záměrně vyhnula důkladné kritické diskusi v Senátu, tady v tomto případě mluvíme o Poslanecké sněmovně, možnosti předkládat tam pozměňovací návrhy i potenciálnímu využití pravomocí Senátu obnoveného ve volbách zamítnout či vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně. Ano, to byl tady zrovna specifický případ, to tady teď v tomto případě nehrozí. Takže vláda dosáhla ovšem toho všeho, o čem jsem tady hovořil, kumulací zneužití stavu legislativní nouze, nepředvídatelného svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, to není až tak tento případ, jakož i zkrácením času pro projednávání návrhu zákona, a to tady už právě to vidíme, že vzhledem k té závažnosti tady už ty paralely v podstatě jsou také. U zákona, který a to je důležitá věta, tady je ta paralela tedy úplná, u zákona, který nikoli nepodstatně omezuje základní práva a svobody tak Parlament naprosto selhal ve své ústavní úloze legitimizační instance. No a to jsme, tak to jsme doma, že jo, tady. To probíhá dneska tady. To probíhá tady. Já bych ještě jednou zopakoval tu větu, že u tohoto zákona, to je ten váš pandemický zákon, který podstatně omezuje základní práva a svobody, tak tady Ústavní soud právě kritizuje, že Parlament naprosto selhal ve své ústavní úloze legitimizační instance. No tak to je přesně ten problém, co tady předvádí vládní koalice.
Takže dále se tady konstatuje v tomto konkrétním rozsudku Ústavního soudu, tak tady je samozřejmě důležitá věta v tom Ústavním rozsudku. A tady je důležité, aby to všichni slyšeli. Přijetí napadeného zákona provázela extrémní svévole vládní většiny a z širšího hlediska navrhovatelé ve způsobu přijetí napadeného zákona spatřovali pokračování tendence, jež je velmi nebezpečná pro vývoj demokracie v České republice. Jako kdybych to tady neříkal. Je to přesně tak a vy přesně v téhle tendenci pokračujete. A co je to ta tendence? Je to tendence vedoucí k marginalizaci Parlamentu a parlamentních debat, což připomněli i poukazem na okolnosti příjímání zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, kdy způsob jeho přijetí, stejně jako způsob přijetí napadeného zákona ukazují tendenci vládní většiny oklešťovat možnosti svobodné diskuse v obou komorách Parlamentu. Takže to je přesně ono. A já myslím, že už si všichni rozumíme, proč tady SPD vlastně má, tady se vám snažíme vysvětlovat ty věci, protože my bráníme tu svobodu a demokracii a bráníme Ústavu České republiky. Přesně to jsou ty vaše tendence vedoucí k marginalizaci Poslanecké sněmovny a parlamentních debat. A tendence vládní většiny oklešťovat možnost svobodné diskuse v Poslanecké sněmovně. To je, přímo čtu z rozsudku Ústavního soudu, co se dělat nemá a vy to děláte. Já vím, že je vám to jedno, že vy nejste strážci demokracie, když máte většinu, tak prostě ať je to nedemokratický, ať omezíte občany, tak prostě jdete válcovat. Pravda, divím se hlavně ODS v tomhle. Protože, no už nedivím, já už vás tady pár let znám, protože vy už dávno nejste nějaká konzervativní strana, dávno už nejste. Proto taky z toho důvodu vám nikdy nemůžou za tohoto způsobu práce narůst ty preference na těch třicet procent, co jste měli. Protože na to prostě nemáte. Nejenom lídra, ale samozřejmě ten program. Proto vám taky utekli v minulosti ti voliči a už se nějakým způsobem příliš nevrací tam, kam byste chtěli. Tak ostatně znám spoustu lidí, kteří jsou v ODS a na úrovni řadových členů, no samozřejmě spoustu, i co zakládali ODS v devadesátých letech, takže to tam znají a opravdu jsou tím vaším vývojem, z toho, že se z vás stala probruselská strana, která v podstatě hájí zájmy už Bruselu, nikoli ČR a nehájí konzervativní hodnoty, tak jsou z toho samozřejmě zklamaní a o tyto voliče už jste přišli.
Tak jestli někdo upozorňoval na voliče SPD, tak my jsme začínali na nule. Takže máme z nuly deset procent. Vy jste měli třicet a poklesli jste, takže je to trošku něco jiného. (Poznámka poslance ODS mimo mikrofon.) To je pravda, to je pravda. Jenom bych požádal, aby se opravdu v souladu s jednacím řádem když tak mluvilo na mikrofon, aby si vašich názorů užil někdo jiný než já, protože já po tom až tak třeba... I když já jsem pro tu parlamentní debatu, no, tak jsem tady na to zvyklý.
Dál. Parlamentní debata. Ústavní soud dále konstatuje, že parlamentní debata tak ztrácí svůj kontradiktorní charakter tak významný pro naplňování jejích funkcí. To vše jsou projevy tendence degradovat obě komory Parlamentu, protože tady mluví o Senátu, na pouhý hlasovací stroj, který má co možná nejrychleji bez zbytečných řečí přetavit politické rozhodnutí vládní většiny do podoby přijatého zákona. - No to je přesně ono, to tady přece je v tom rozsudku Ústavního soudu. Vy byste nejradši, aby se tady z toho stal pouze hlasovací stroj, kdy opozice bude mlčet, nejradši byste se nás zbavili, proto už taky ministr vnitra Rakušan začal zneužívat ministerstvo, a jenom za to, že odmítáme zatahování České republiky do války na Ukrajině, tak prý jsme dezinformátoři, takže jsme se tomu zasmáli hezky, týhletý zoufalosti. Kdy měl vysvětlit konečně financování STANu, pořád odmítá odpovídat, kdo jsou tedy ti koncoví majitelé těch firem, kteří sponzorovali kampaň Pirátům a STAN, zamlouvá tenhleten problém. My to ale budeme pořád připomínat, takže takovýmto způsobem, v podstatě podrazácky, přistupuje k tomu, že místo aby sám vysvětlil, má máslo na hlavě, tak ještě odvádí pozornost. Takže to tady naopak je právě rozporováno v tom ústavním rozsudku, že pouze ta hlasovací mašina a aby pokud možno opozice nic neříkala.
Tady se dál píše, že je tady jasně poukázáno na protiústavnost takového vytěsňování parlamentní rozpravy. A naopak se tady v tom rozsudku varuje, že může tento způsob vytěsňování parlamentní debaty v podstatě znamenat omezení základních práv a svobod, a varuje před tím, aby se to nestalo brzy pravidlem a normálním jevem, čemuž právě chtěli ti navrhovatelé svým návrhem zabránit.
Takže to je z mé strany v tuto chvíli všechno. Samozřejmě abych to tady podrobně rozebral, je tady ještě dalších třicet stran. Ale já si myslím ano, někdo říká ne, ale já říkám ano. Jestli ne, tak to máte v rukou. Stáhněte návrh na tento totalitní pandemický zákon. Můžete skrečovat tu mimořádnou schůzi. Znovu říkám, není potřeba ani chodit na mikrofon. Bude tady hlasování o stavu legislativní nouze, takže stačí zmáčknout tlačítko nikoliv ano - chceme legislativní nouzi, zmáčkněte ne! A tím pádem, protože tady zaznamenávám, že už vládní poslanci mnozí chtějí domů, to jste před čtrnácti dny šli v pátek odpoledne domů, to jsme vás tady nachytali na švestkách, že jste tady nebyli v práci a přehlasovali jsme vás v opozici. A pak prý, že nebyla dodržena dohoda. Tady žádná dohoda nebyla, to všichni ví a pak to museli zoufale po těch lžích uznat i vaši poslanci, že tady žádná dohoda nebyla, tak nevím, co to, vy se přece neumíte dohodnout ani jste tady za námi nepřišli.
Takže samozřejmě ano, já souhlasím s tím, že ne, a teď od těch slov musíme přejít k činům. Takže dvě hlasování, jenom to připomenu - legislativní nouze - jestli teda ne říkáte, tak dejme ne. No a samozřejmě pak může být ještě schválení programu a tam bych taky samozřejmě ne. A máme to vyřízený. A vy si to podáte standardně a bude tady probíhat nějaká debata. My nebudeme souhlasit s tím zákonem jako celkem.
Takže toto je v tuto chvíli to, co jsem chtěl zrekapitulovat, abychom si opravdu připomněli to, před čím tady už varuje rozsudek Ústavního soudu. A já bych vás chtěl opravdu znovu požádat, tu vládní koalici těch pěti stran. Máte tady 108... Vlastně vy nemáte 108 poslanců, protože ono je 107, protože pan Farský, který sliboval, že složí mandát, tak asi nemá na letenku nebo co. Máte jich 107, protože pan Farský, to je ten, co podvedl ty voliče. On tady není, on je přece v Americe, ale stále je poslancem, takže čekáme, až se v polovině února dostaví, protože asi nemá na letenku. Takže vás vlastně není 108, vás je 107, protože jeden tady je sice poslancem, říkal, že upřednostní práci poslance na základě koaliční smlouvy Pirátů a STAN, co slíbili voličům, ale on tady není. Není tady ani dnes, protože je v Americe. A v Americe se učí federalizaci Evropské unie, tzn. konec suverenity a samostatnosti České republiky. No a doporučení mu dal i premiér Petr Fiala z ODS. Proto tady říkám konkrétně, že ODS prosazuje úplně neuvěřitelný věci.
Takže děkuji za pozornost a myslím, že jsem tady podrobně rozebral ten ústavní rozměr, že tady dochází podle našeho názoru, že porušujete, že v rozporu jednáte s tím již platným rozsudkem Ústavního soudu.
Děkuji za pozornost.