A pojďme k dalšímu tématu. Vláda hnutí ANO, ČSSD a KSČM chtějí zvýšit přídavky na děti. Hnutí SPD požaduje, aby bylo vyplácení přídavků na děti podmíněno pracovní minulostí alespoň jednoho z rodičů a čistým trestním rejstříkem bez úmyslných trestných činů. Návrh ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové z ČSSD způsobí podporu tzv. nepřizpůsobivých. Rozumím tomu, že teď před klíčovými volbami do Sněmovny hledá vláda voliče i mezi nepřizpůsobivými. Hnutí SPD souhlasí se zvyšováním přídavků na děti, ovšem chceme podporovat pouze slušné rodiče. Nikoli nepřizpůsobivé. Podpořte nás prosím.
A třetí téma. Vláda konečně vyslyšela volání SPD po zvýšení minimální mzdy. Šokující je přístup Trikolóry, která chce minimální mzdu dokonce zrušit. To by způsobilo příliv levných zahraničních dělníků, kteří by podsekli mzdy, a vytlačili by naše občany v manuálních profesích ze zaměstnání. Český táta od rodiny nemůže pracovat za deset tisíc měsíčně. Přístup Trikolóry je absolutně asociální a proti našim pracujícím lidem.
A čtvrté téma. I díky hlasům poslanců SPD se podařilo ve Sněmovně prosadit pomoc lidem v exekucích - prosadili jsme zavedení tzv. chráněného účtu, aby exekutor nemohl lidem zabavit i peníze nezbytně potřebné k životu. Je to jedna z metod, jak zabránit neoprávněným exekucím, které doslova ničí dlužníky a jejich rodiny. A budeme bojovat dál za zestátnění exekutorů! A SPD samozřejmě aktivně podpořilo, aby zůstal na tomto chráněném účtu i po 31. prosinci letošního roku čtyřnásobek životního minima, aby dlužníci a jejich rodiny, děti apod. měli dostatek prostředků k tomu, aby vůbec mohli přežít. Nicméně stále je to jenom malý krůček a je to řešení už nějakých následků. Proto bych chtěl připomenout, že ve Sněmovně již delší dobu leží další návrhy zákonů SPD, kdy chceme zastropovat úroky u půjček, aby nedocházelo k těm lichvářským úrokům, aby do těch dluhových pastí potom ti dlužníci nepadali. Dále v našem návrhu zákona navrhujeme, aby se splácela prvně jistina, tedy dluh, a pak teprve poplatky a úroky, aby docházelo ke snížení nákladů půjček u dlužníků. Dále v zákoně navrhujeme teritorialitu, tedy místní příslušnost exekutorů, která sníží náklady na exekuce, tak jako to již platí třeba na Slovensku, to znamená, aby nedocházelo k navyšování dluhů na osmi- desetinásobky apod. A v neposlední řadě je ve Sněmovně návrh SPD na zestátnění exekutorů. To jsou všechno návrhy, které předložilo SPD, a doufáme, že se je podaří protlačit ještě v tomto volebním období tak, abychom lidem v exekucích skutečně pomohli a narovnaly se vztahy směrem k věřitelům.
A pojďme k poslednímu včerejšímu tématu. Městský soud v Praze rozhodl o zrušení mimořádného opatření, kterým ministerstvo zdravotnictví od 21. října rozšířilo povinnost nošení roušek. Soud postrádá u opatření patřičné zdůvodnění, a dal proto ministerstvu čas na nápravu do 21. listopadu. Spousta lidí ihned po zveřejnění zprávy začala nadávat buď na soudce, nebo na ty, kdo žalobu podali. Já bych k tomu řekl, pláčete správně, ale na špatném hrobě. Soudce musel v tomto případě soudit a rozhodnout a žalobce má jako každý občan právo napadnout u soudu jakékoli rozhodnutí, které ho omezuje. To, že vláda neuměla a dodnes neumí řádně a právně správně zdůvodnit svá opatření, je prostě problém. A netýká se to jen roušek. Prostě panuje v opatřeních zmatek a chaos. Ano, podařilo se vyvolat hysterii a paniku a vyděsit miliony lidí z epidemie viru, o kterém už dnes víme, že jeho smrtnost je srovnatelná s viry chřipky. Je tedy relativně velmi nízká, vir je sice nebezpečný, ale jen opět relativně menšímu množství lidí - nemoc hrozí zhruba nějakým 17 procentům obyvatel a smrt desetině promile z nemocných.
V žádném případě situaci nebagatelizuji a ani to nebudu dělat. Dnes už také víme, že ve statistikách ministerstva zdravotnictví, které uvádí zemřelé, jsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli primárně na jiné nemoci, ale současně byli pozitivní na covid.
Pokud jde o ty souzené roušky, zaujal mě příklad ze zahraničí. Hlavní švédský epidemiolog Tegnell už několikrát vysvětloval, proč ve Švédsku jako v jedné z mála evropských zemí nejsou povinné roušky. Není totiž jednoduché nosit roušku správně. Velmi často se sundává a nasazuje, což dokonce může zvýšit riziko šíření nákazy. Vidíme země, kde je nákaza i přes roušky mnohem výbušnější než ve Švédsku. Konstatoval to, co už před ním řekl i bývalý ministr zdravotnictví Prymula, který na výslovnou žádost Svazu pacientů o povinné nošení roušek v čase chřipkové epidemie, také roušky razantně odmítl, protože podle tehdejšího vyjádření pana Prymuly mohou přinést víc škody než užitku.
Nezpochybňujeme nebezpečí a rizika nové nemoci, jsme připraveni podpořit všechna efektivní opatření, která ochrání lidské životy, ale na straně druhé žádáme informace, analýzy a řádná fakty podmíněná zdůvodnění, proč je ten či onen krok potřeba, jelikož lidé přichází o peníze i o práci a také tato hlediska je nutné brát zcela vážně. Namísto toho vláda naopak tajila čísla a statistiky o tom, kde se nejvíce či nejméně šíří infekce. Žádali jsme několikrát o přesná čísla, kolik lidí je skutečně nemocných, kolik lidí skutečně umírá na covid a dodnes tato čísla nemáme, přičemž tato čísla jsou nezbytná pro určení smrtnosti a tedy nebezpečí dané informace, a samozřejmě, že takové pitvy se provádí nejen na Slovensku, ale i v jiných zemích EU a v USA.
A nejde jen o roušky, podle psychologů u starých lidí teď může být jednou z největších příčin úmrtí izolace od rodiny, od přátel, od světa. Náš kamarád a poslanec SPD MUDr. Jaroslav Dvořák měl v domově pro seniory tatínka a namísto izolace a karantény zvolili přesně opačné řešení - tatínka si vzali domů, aby jim tam umřel v náručí. Jakkoli to je dojemné a smutné, byly to i jejich nejkrásnější společné prožité chvíle plné lásky.
Proč o tom mluvím? Protože při jakémkoli opatření, přece musíme porovnávat přínosy a dopady a vybírat nejmenší zlo. A nejméně zla napáchají vždy adresná opatření, a když už jsme u těch opatření, zřejmě po sté se ptám, proč vláda investuje stamiliony do testů do nevyzkoušených vakcín a do uzávěr ekonomiky a zcela viditelně neřeší skutečný problém a to jsou léky. Když se objevila jakákoli nemoc, hledali jsme lék. V případě koronaviru kupodivu se nasazují roušky, předkládají se nepřesná čísla mrtvých, děsí se čísly pozitivních místo, abychom sledovali počty nemocných, a objednává se za miliardy vakcína ještě před dokončením její účinnosti, přestože je jasné, že se lidé masově očkovat nenechají. A desítky nadějných léků se přímo v našich lékárnách a ordinacích nechává ležet, protože prý nejsou peníze na jejich testování. Pozoruhodný jev, když si uvědomíme, že vakcína se v případě podobné chřipky nikdy nestala řešením, očkuje se jen minimum lidí a také vir stále mutuje, takže se vakcíny po pár letech musejí měnit.
Covid samozřejmě i teď mutuje a mění se, takže než k nám vakcína dorazí, bude už možná potřeba vakcína úplně jiná. Lidé se tedy správně ptají, jak to s tou vakcínou vlastně je a jestli není zbytečná? Inu, jak pro koho, ty stamiliony někdo inkasoval stejně, jako někdo inkasoval tučné provize. Pokud chceme vakcínu, co nám brání ihned koupit a dovézt čínskou nebo ruskou vakcínu, obě jsou vyzkoušené a obě země už nějakou dobu úspěšně očkují. Ale pokud neočkujeme, ačkoli můžeme jen proto, že čekáme na nevyzkoušenou vakcínu od vybrané firmy, pak je jasné, že nejde jen o očkování, ani o zdraví, ale také o to, aby tu proběhl předem určený obchod bez ohledu na nějakou nemoc.
