„Nově najatí státní úředníci mají kontrolovat, jestli firmy neuvádí na trh potraviny, které vznikly na místě nelegálně vykácených lesů. V Česku ovšem k žádnému odlesňování nedochází. Lesů naopak dlouhodobě přibývá. Od roku 1950 se jejich plocha u nás zvýšila o 165 tisíc hektarů,“ uvedl tiskový mluvčí Potravinářské komory Marek Zemánek.
Tvrzení PK dokládají i data Českého statistického úřadu. Zatímco ještě v roce 2016 pokrývaly lesní pozemky 2 669 850 hektarů, loni to bylo už 2 681 764 hektarů. Zalesňování (sadba a síje) bylo loni provedeno na ploše 35 222 ha (v roce 2016 na ploše 19 929 ha). Upozornil na to Deník Vektor.
České podniky se navíc podle Zemánka na složitou agendu nestíhají připravit, protože Evropská komise nevydala potřebné prováděcí předpisy, a hlavně není k dispozici IT systém, ve kterém se mají podniky zaregistrovat a v němž mají vydávat elektronické certifikáty. Potravináři proto společně s dalšími zástupci zemědělců, obchodníků a podnikatelů z jiných sektorů požádali premiéra Petra Fialu o zajištění výjimky pro Českou republiku.
Nařízení proti odlesňování má mimo jiné zavést povinnost pro chovatele prokázat, že skot nepochází z odlesněné oblasti a jeho chov byl v souladu s legislativou země původu.
Nařízení mělo původně začít platit už od příštího roku, EK však dosud nepředstavila metodiku ani zařazení zemí do kategorií rizika, podle kterých mají evropské země připravit svůj systém.
Jde hlavně o připravovaný informační systém EU, prostřednictvím kterého bude probíhat administrace, kategorizace všech zemí dle rizika odlesňování nebo již dlouho slibovaná vodítka, která mají pomoci s prováděním nařízení v praxi. Je sice hezké, že se platnost nařízení odloží, ale škodlivá nařízení Bruselu stejně začnou platit.
Není to však pouze nařízení proti odlesňování, co trápí české producenty potravin. „Za poslední měsíce jsem po celé ČR prošla mnoho potravinářských výrob a provozů. Od pekařství, mlékárenství, masného průmyslu až po výrobce nápojů a zpracovatele ovoce a zeleniny. Napříč regiony bez ohledu na velikost podniků jsem slyšela totéž. Naprostá většina z nich si stěžovala na nesmyslný tlak na zelenou politiku a přibývající administrativu,“ uvedla Dana Večeřová, prezidentka Potravinářské komory ČR.
Od příštího roku budou muset všechny velké firmy, včetně potravinářských, povinně poskytovat údaje o své uhlíkové stopě. Toto nové opatření podle Potravinářské komory může vést ke zhoršení konkurenceschopnosti domácích (potažmo i evropských) producentů.
Výsledky přísné kontroly probíhající na území EU budou srovnávány s certifikáty ze třetích zemí, u kterých v řadě případů panují pochybnosti o jejich důvěryhodnosti. Navíc protokol, podle kterého se emise kvantifikují, se zaměřuje pouze na skleníkové plyny, ale nepokrývá například biologickou rozmanitost, znečišťování prostředí nebo využívání zdrojů, které jsou rovněž z pohledu udržitelnosti produkce velmi podstatné.
„Může tak být vytvářen nesprávný dojem udržitelnějších potravin pocházejících ze třetích zemí. Potravináři se ve své praxi setkali například s výrobky z Asie, které měly až podezřele nízkou uhlíkovou stopu. V oblasti biopaliv již byly prokázány případy úmyslného míchání různých produkcí nebo deklarování čistých olejů jako použité kuchyňské, které jsou z pohledu výpočtu uhlíkové stopy výhodnější,“ upozornil Zemánek.
Evropská komise chce administrativním rozhodnutím snížit potravinový odpad u potravinářských podniků o 10 %, Evropský parlament dokonce požaduje snížení až o 20 %. Potravinářský průmysl však zde podle Zemánka nepotřebuje žádné povinné plošné cíle, protože je ekonomicky sám motivovaný k tomu, aby množství potravinového odpadu snižoval. Vzhledem k nákladům na suroviny a jejich zpracování, ale i na likvidaci případných odpadů je pro výrobce potravin hospodárné využití suroviny klíčové. Největší množství potravinového odpadu naopak připadá na domácnosti.
„Potravinářská komora ČR nezpochybňuje rozumné snahy o zefektivnění evropského hospodářství. Evropská zelená politika se ale v současnosti prosazuje přes administrativní příkazy a zákazy z Bruselu bez znalosti konkrétních dopadů na životaschopnost a ekonomiku potravinářských podniků. EU by se měla zaměřit na podporu konkurenceschopnosti podniků namísto její snižování v důsledku obrovské byrokratické zátěže,“ dodává Večeřová.
Potravináři se potýkají také s nárůstem administrativy. Vyplňování formulářů a tabulek pro finanční úřady, zdravotní pojišťovny, inspektorát práce, ale třeba i pro Státní zemědělský intervenční fond nebo Český statistický úřad. To jsou namátkou jen některé povinnosti vůči státu, které firmy „dusí“. Plněním povinností vůči úřadům stráví pracovníci firem řádově stovky hodin ročně.
„Přestože se mnozí politici chlubí, jak se v Česku úspěšně daří omezovat papírování, podniky v praxi zlepšení vůbec nepociťují, spíše naopak. Stát by měl provést revizi opatření a staré regulace, které nic nepřináší, jednoduše zrušit. Po koronavirové a energetické krizi se podniky musí soustředit na restart a modernizaci provozů. A k tomu potřebují mít čas na podnikání, aniž by museli neustále sledovat, co kdy nového vyšlo a co musí nově plnit,“ uzavírá Večeřová.
Nárůst byrokracie vede ke zvyšování fixních nákladů a zhoršování konkurenceschopnosti zejména malých a středních podniků. Nechtěným důsledkem pak může být další posilování nadnárodních korporací a koncentrace kapitálu. Komora totiž předpokládá, že nová zelená opatření a růst administrativy mohou mít zásadní dopad především na menší a střední potravinářské podniky.
Špatný stav českého podnikatelského prostředí potvrzuje i mezinárodní průzkum Světové banky. Podle jejího žebříčku snadnosti podnikání, ČR získala ohodnocení 41 ze 190bodové škály. Nejsnadněji se podniká na Novém Zélandu (hodnocení 1). Podle Indexu prosperity mělo v roce 2023 Česko až 20. nejlepší podmínky pro podnikání v EU, tedy jedny z nejhorších.
