Zaprvé Turecko, tedy člen NATO, překročilo své hranice a na cizím území bombardovalo občany jiného státu.

Zadruhé, bombardovalo Kurdy - v tuto chvíli jediný národ, který přímo bojuje se šíleným zločinci z Islámského státu.

Připomeňme, že turecké bombardování přišlo poté, co jednostranně přerušilo rozhovory s Kurdy, kteří po desetiletí bojují o autonomii. Bojují jako historický národ o právo na sebeurčení na území, kde žijí po tisíciletí.

Co na to naši demokraté v Bruselu a USA? Ticho po pěšině.

Všimli jste si, že by poté, co Islámský stát obsadil irácké naftové vrty, zdražila ropa nebo se projevil nějaký úbytek ropy na světových trzích? Že ne?

Jakpak by ne, když islámští gangsteři prodávají ropu vesele do celého světa a to nejen třeba přes Kuvajt, ale jedna z cest vede právě přes Turecko a je veřejně známé, že ropu pašuje firma syna tureckého prezidenta.

Bohužel - Kurdové naftovod z území Islámského státu ohrožují.

A tak člen NATO, který by měl s islamisty správně bojovat, je naopak podporuje a to nejen letecky. Dcera tureckého prezidenta potvrdila svědectví, že se v tureckých nemocnicích léčí zranění bojovníci islámského státu.

Budu apelovat na naše ministry zahraničí a obrany, ať na jednáních NATO žádají diskuzi o dalším postupu proti státu, který otevřeně vojensky podpořil islámské teroristy a zločince.

Jedno je jasné - pokud by islámský stát neměl dolary z ropy díky podpoře Turecka, Saúdských Arabů a dalších islámských spojenců USA, tak by se neudržel ani týden.

Bylo by dobré si ujasnit, kdo všechno je vlastně pro Evropu nepřítel – zda pouze islamističtí zločinci nebo také ti, kteří proti nim jakoby bojují.

A pokud nebude Turecko vyloučené z NATO a pokud se Evropská unie nepostaví tureckým válečným zločinům a podpoře teroristů, tak začnu vážně pochybovat, zda NATO a Evropská unie jsou ta správná strana, na níž bychom měli stát.